Prožil si hodně perný půl rok. Po zranění v zářijovém epilogu Ligy národů v St. Gallenu se Švýcarskem musel brankář TOMÁŠ VACLÍK na operaci ramena. V Olympiakosu, kterému v předchozí sezoně pomohl k řeckému titulu, ho brzy překvapivě odepsali s tím, že mu v lednovém přestupovém okně nebudou bránit ve změně dresu. Třiatřicetiletý gólman potřeboval pravidelně chytat, a tak kývl na tříměsíční nabídku pokusit se zachránit Huddersfield v anglické Championship. Česká reprezentační „jednička“ je ve fotbalové kolébce v plném zápřahu a už vyhlíží start kvalifikace o EURO 2024!

Se zraněným ramenem jste musel jít na operaci. Měl jste s ním problémy už dříve a v duelu se Švýcarskem se to dorazilo?
„Řekl bych spíš, že to došlo do stadia, kdy to už dál nešlo. Chytal jsem s tím tři-čtyři týdny od kvalifikace s Olympiakosem o Evropskou ligu, kdy mně začalo poprvé v pravém rameni píchat.“

Jaká byla diagnóza lékařů?
„Měl jsem ze 75 procent prasklý supraspinatus, což je sval, který nejvíc používáte, když zvedáte ruku. Taky jsem měl trochu potrhanou šlachu. Hybnost jsem měl dobrou, ale doktor Zeman, který mě operoval, mi říkal, že operace byla za pět minut dvanáct. Kdyby to prasklo úplně, tak by to byl velký průšvih. Kdyby byla operace třeba až za půl roku, tak už bychom třeba nenatáhli sval úplně zpátky…“

Je to typické brankářské zranění? Nebo jste výjimka, potvrzující pravidlo?
„Myslím si, že ramena celkově u gólmanů trpí. Nejsem si úplně jistý, jestli stejné zranění neměl i Jan Oblak. „Čechíno“ (Petr Čech) měl problémy s ramenem, Jindra Staněk taky. Tenhle kloub je u brankářů extrémně namáhaný. Po kolenech je další, který bývá náchylný k poškození.“ 

Rekonvalescence probíhala podle plánu nebo se protáhla?
„Právě, že se vůbec neprotahovala… Co mi říkali doktor Zeman i Martin Janoušek, u kterého jsem pak dělal rehabilitaci v prvních šesti týdnech rekonvalescence, tak úplné minimum byly čtyři měsíce. Vyšlo mi to úplně přesně, protože jsem chytal 4. února, na den čtyři měsíce po operaci. Stihl jsem to v nejkratší možné době. Původní prognózy byly až půl roku, tedy do března nebo do dubna…“

Kdy jste začal cítit, že zájem Olympiakosu o vaše další brankářské služby opadá?
„Asi tak čtrnáct dnů po operaci, kdy jsem měl první hovor z Řecka, ve kterém mi naznačili, že budou otevřeni mému lednovému odchodu z Olympiakosu. To bylo hodně rychlé…“

Asi jste nečekal takový přístup vedení klubu…
„Nečekal jsem to po tom, co jsem v Olympiakosu odvedl. Získali jsme řecký titul, v Evropské lize jsme postoupili ze skupiny. Byl jsem hodnocený jako jeden z nejlepších gólmanů v lize, možná úplně ten nejlepší… Za rok a půl, který jsem tam strávil, jsem se naučil, že se může fakt stát všechno…“

Mohla za to i nepříliš povedená první polovina sezony, kdy se Olympiakosu nepodařil postup do Ligy mistrů a také v řecké lize se díval na záda svým největším konkurentům?
„Možná se všechno shrnulo dohromady, zažil jsem na začátku podzimu tři trenéry. Po Champions League skončil původní kouč Martins, nahradil ho Corbelán, který vedl Olympiakos v jedenácti zápasech. V zářijové reprezentační pauze, po které jsem se vrátil zraněný, přišel Míchel. Bylo to hodně divoké a všechno to do sebe nějak zapadá.“

Váš přestup do Huddersfieldu, který se zachraňuje ve druhé anglické lize, docela překvapil. Předtím se mluvilo o nabídce nizozemského Alkmaaru, který naopak hraje o titul…
„K tomu, abych se domluvil s Alkmaarem, mi scházely ještě dva až tři týdny rekonvalescence, protože potřebovali brankáře okamžitě. Musel bych být připravený už na začátku ledna. Od fyzioterapeuta Martina Janouška jsem měl naplánovaný první zápas až 4. února. Huddersfield se dotáhl až v poslední přestupový den 31. ledna, kdy se vše podepisovalo. První kontakt proběhl v půlce ledna, tak jsme nad tím s rodinou přemýšleli. Byli jsme domluveni, že by kontrakt byl jen do konce této sezony. Jejich brankářská jednička si také zranila rameno, ale od nové sezony bude zase k dispozici. S rodinou jsme se na tak krátkou dobu nepřestěhovali, proto se všechno posouvalo až na ten nejzazší termín. Bylo fajn, že jsem mluvil se sportovním ředitelem a trenérem gólmanů, kteří se snažili udělat maximum, aby mě na tři měsíce do Huddersfieldu dostali.“

Smlouvu jste uzavřel pouze do konce sezony. To byla pro vás asi lepší varianta než sedět v Olympiakosu na lavičce nebo na tribuně!
„Stoprocentně! Podle toho, jak jsem v posledních týdnech tam trénoval, by mě nejspíš nebrali ani na zápasy. Trenér gólmanů mě vůbec nevyužíval, naopak v Huddersfieldu byl předpoklad, když jsem přicházel, že odchytám osmnáct utkání, které zbývaly do konce sezony. Věděli o mém zranění i že po čtyřměsíční přestávce nebudu logicky ještě v úplně nejlepší formě, ale přesto můj přestup udělali.“

Na rodinu jste dost fixovaný. Jak to při této anglické odluce praktikujete?
„Manželka s holkami byly u mě v Anglii dva týdny, v neděli jsem je odvážel na letiště a vracely se do Atén. První plán byl na týden, protože starší dcera Nicolka má školu, aby toho stihla co nejvíc, protože zmeškala září a říjen, kdy jsem byl po operaci v Praze. Trenér mě do branky na tři zápasy nedal, tak jsme se rozhodli, že zůstaneme tady spolu, abych nebyl sám, a ještě k tomu nechytal. Huddersfield je mezi Manchesterem a Leedsem, kde bydlím. Do tréninkového centra to mám asi dvacet kilometrů.“

V Anglii jste si přál působit. Jak vypadá konfrontace představ s realitou?
„Musím říct, že je to hodně zajímavé. Intenzita hry, je to o hodně výš, než to bylo v Řecku. Nikdo nezdržuje, netahá čas, neleží, nehádá se, hra má spád, musíte být pořád ve střehu a koncentrovaný. Občas je to nahoru-dolů, řada týmu drží míč a umí kombinovat, další zase spoléhají na standardky. Je to pro mě super zkušenost!“

Když působíte v týmu, který se zachraňuje, tak musíte být hodně v permanenci!
„V posledních zápasech, které jsem odchytal proti Bristolu a v sobotu s West Bromem, tomu tak bylo. Huddersfield ale po celou sezonu moc branek nedostával.“

Měl jste kratší pauzu, kdy jste nechytal. Mohla za to zdravotní indispozice?
„Upřímně ani nevím, proč jsem nechytal! Přišel nový trenér, trochu mě pobolívalo tříslo, ale byl jsem v pohodě a připravený. Trenér se ale rozhodl, že mě pošle na pár dnů domů do Řecka, že mě ve dvou příštích zápasech nepotřebuje… Že chce, abych byl stoprocentně připravený na utkání s Coventry. To jsem ve svojí kariéře ještě nikdy nezažil, zvlášť když mančaft o něco hraje! Bylo to zvláštní, ale na druhou stranu zase fajn, že jsem mohl být pět dnů v Aténách s holkami.“

Huddersfield stále ztrácí poměrně dost bodů, aby opustil sestupové příčky. A zápasů ubývá!
„Tři poslední týmy automaticky z Championship sestupují, naděje na záchranu pořád existuje, protože zbývá deset-jedenáct zápasů, ale bodů je ve hře stále méně. Také soupeři, kteří jsou nad námi, budou také určitě bodovat. Nebude to legrace, teď před reprezentační přestávkou máme Norwich a Millwall, což jsou celky, které hrají o postup do play-off o Premier League. Ke konci sezony nám los moc nepřeje, protože narazíme na soupeře z horní poloviny tabulky. Bude to složité…“

Když se Huddersfield neudrží v Championship, tak vaše krátké angažmá také skončí…
„S tím jsem sem šel, že se brankářská jednička po zranění v létě vrátí a zase začne chytat. Pro mě to znamená hledat si v létě nové angažmá.“

Asi to nechcete nechat dojít úplně na termínovou hranu jako v zimě!
„Nejlepší by bylo, kdyby se moje brankářská budoucnost vyřešila už v dubnu nebo v květnu. Ale může se stát, že budeme opět dlouho čekat. Moji angličtí manažeři, kteří mají speciální brankářskou divizi, na tom už pracují. Nějaké kontakty a rozhovory, co od nich vím, probíhají.“

Už jste toho docela dost prošel. Jakou ligu byste od nové sezony preferoval?
„Fotbalově bych chtěl zkusit v Anglii v Premier League, jestli bych ji zvládnul nebo ne. Kdybych se měl rozhodovat podle rodiny, tak by to bylo zase Španělsko. Rodina mě samozřejmě bude následovat, kam mě fotbal zavane, ale ve Španělsku se nám všem moc líbilo. Skvělý fotbal, velmi příjemná země, Sevilla jako město super, počasí taky. Druhá dcera se nám tam narodila, naučili jsme se jazyk, máme Španělsko v sobě hodně zakořeněné.“

Případný návrat domů do Česka se tedy ještě odkládá?
„Asi jo. Ve Spartě chytá dobře „Kovy“ (Matěj Kovář), myslím si, že zůstane i na příští sezonu. Kdyby udělali titul, tak by ho určitě chtěli udržet natrvalo.“   

Blíží se březnový vstup do kvalifikace o postup na EURO 2024 v Edenu s Polskem…
„Už se moc těším! Všichni si stoprocentně uvědomujeme, že první zápas v kvalifikaci bude hodně klíčový. Když vstup nezvládnete, tak se to pak už těžko honí, navíc máme jen pětičlennou skupinu, takže asi nebude moc prostor někde případné výpadky napravovat. Polsko je favoritem naší skupiny, Lewandowski patří dlouhodobě k nejlepším světovým útočníkům, chytat bude Szczesny, to je také vysoká kvalita, fotbalových hvězd mají ještě víc. Na druhou stranu může být naší výhodou, že je to první zápas, který hrajeme doma. Pro Poláky to bude premiéra pod novým trenérem Santosem, který možná bude chtít něco změnit. Mám v Huddersfieldu polského spoluhráče a reprezentanta Michala Helika, který mi říkal, že budou v nominaci čekat až na poslední chvíli. Taky měli pár hráčů zraněných a nevědí, jestli se všichni dají zdravotně do zápasu s námi dohromady.“

S reprezentačními trenéry jste v kontaktu?
„Hlavně s Milanem Veselým, který má nás gólmany na starost. Píšeme si nebo voláme po zápasech, jsme spolu v docela častém a intenzivním kontaktu.“