Živá voda na povadlé vavříny

Někdejší pravidelné vavříny českých reprezentačních týmů v tradičních kolektivních sportech v posledních letech vesměs povadly, takže úspěšných výsledků v přímé konfrontaci s evropskou či dokonce světovou špičkou je jako pověstného šafránu. Proto vyvolalo takovou národní euforii skvělé tažení basketbalistů na nedávném mistrovství světa v Číně, kde obsadili celkově senzační šesté místo.

Pomyslnou živou vodou byla i páteční kvalifikační výhra národního týmu nad fotbalovou kolébkou Anglií v Edenu, zvlášť když neuplynul ani měsíc od propadáku v Kosovu a v březnu si Češi odvezli z londýnského svatostánku ve Wembley krutý debakl 0:5. Poslední skalp soupeře z evropské elitní pětky, do které patří ještě Španělsko, Itálie, Francie a Německo, získali reprezentanti před dlouhým tuctem let v mnichovské Allianz Areně, kde porazili v kvalifikaci EURO 2008 domácí výběr vysoko 3:0.

Zdoláním Angličanů uťali svěřenci Jaroslava Šilhavého jejich unikátní sérii neporazitelnosti v kvalifikacích po rovných deseti letech a 43 zápasech. Národní tým Anglii naposledy pokořil před ještě mnohem delší dobou – v říjnu 1975 na starém Tehelném poli v Bratislavě v opakovaném utkání kvalifikační skupiny o postup na mistrovství Evropy 1976. Den předtím totiž italský rozhodčí Michelotti zápas ukončil kvůli husté mlze, která se nad Dunajem nechala krájet. Hosté v repríze vedli, ale Čechoslováci dvěma góly zápas otočili. Těsně před přestávkou vyrovnal hlavou po rohovém kopu Zdeněk Nehoda a hned na začátku druhé půle vstřelil vítězný gól povedenou „rybičkou“ Dušan Galis.

Paralelou se současností není jen výsledkový obrat, konečný stav či vyrovnání po standardní situaci. Galisova trefa, která výrazně přiblížila postup, je srovnatelná s ránou Zdeňka Ondráška, protože tehdy košický útočník zaznamenal rovněž premiérovou branku v reprezentaci. Také kostru národního týmu postavil trenér Václav Ježek na klubové sehranosti – obrannou čtveřici tvořili tři hráči z bratislavského Slovanu (na zlatém šampionátu v Jugoslávii se k nim přidal ještě stoper Jozef Čapkovič), a Jurkemik z Interu, za „belasé“ hrával i křídelní útočník Marián Masný, autor obou přesných centrů. Středovou řadu tvořili běhaví záložníci Pollák, Bičovský a Knapp, tradičními oporami byli duklisté – brankář Viktor a útočník Nehoda. I Jaroslav Šilhavý už zřejmě našel optimální sestavu, největší zastoupení v ní mají logicky slávisté, k nimž přidává ověřené „krajánky“. A sahá do ní jen ze zdravotních důvodů…