Šest zápasů za kyperský Nea Salamis Famagusta, čtyři góly. Útočník TOMÁŠ WÁGNER ve svém premiérovém zahraničním angažmá válí, přestože byl kvůli opatřením souvisejících s pandemií koronaviru přes dva měsíce mimo hru. Svému novému týmu vystřílel svými brankami už šest bodů.

„TŘI TÝDNY JSME NESMĚLI TRÉNOVAT“

„Před týdnem jsem po více než dvouměsíční pauze naskočil ke čtvrtému utkání, povedlo se mi vstřelit vítězný gól proti mistrovské Omonii. Předtím jsme sedmkrát v řadě nevyhráli, potřebovali jsme nutně bodovat. Měli jsme velké problémy s koronavirem, patnáct kluků mělo pozitivní test. Celé mužstvo muselo do karantény a tři týdny jsme vůbec nesměli trénovat. A když nám odmítli odložit zápas s Pafosem, tvořili půlku sestavy dorostenci z devatenáctky, protože nemáme béčko. Když jsme konečně mohli zpátky na trávník, nešlo nám se při zápasech dostat do tempa. Chybělo zápasové zatížení.

„NEHRÁL JSEM OD POLOVINY ZÁŘÍ“

Nehrál jsem od poloviny září. Ze sestavy mě vyřadily přitahovače třísel. Bojuji s tím celou kariéru. Teď se to ještě potkalo s koronavirem. Nemohl jsem bolestí ani chodit a potřeboval injekci. Jenže na Kypru mají přístup k nemoci covid-19 velice striktní. Je potřeba mít dva negativní testy, aby nakažený mohl po nemoci mezi lidi. Jenže já měl pořád pozitivní výsledek. Vůbec jsem nesměl k lékaři a on ke mně. Určitě bych byl zpátky rychleji. Až po jedenadvaceti dnech uznali, že nemohu nikoho nakazit. Byl jsem vlastně pětačtyřicet dnů bez tréninku.

„DO TÝMU JSEM ZAPADL“

Postavou a stylem jsem do týmu dobře zapadl. Ale těžím hlavně z jeho kvality. Máme mužstvo skvělé poskládané. Když jsem přestupoval do Nea Salamis, pochyboval jsem, zda skutečně polovina klubů může hrát o první šestku, z níž pak vzejde šampion. Ale i kluby, které nejsou v Česku tolik známé, jsou velice silné. Vždyť APOEL je v tabulce dole. V klubech je spousta Brazilců, Španělů či Portugalců. Ze hry Larnaky jsem měl pocit, že chtějí hlavně držet míč a je jim jedno, jestli vystřelí na branku. Každopádně celková úroveň je vysoká. Kluby mají finance, a pokud chtějí vybudovat silný tým, nebojí se investovat. Mohou si dovolit i hráče se zkušenostmi z Premier League.

„NA KYPRU EXISTUJE JEN FOTBAL“

Jednání s Mladou Boleslaví se trošku táhlo a já přišel až do rozjeté sezony. Kluci za sebou měli už pět týdnů, a tak jsem začínal jako druhý útočník za Brazilcem Danilem, který kdysi hrál v Příbrami. Ale s góly jsem si vybudoval pozici, automaticky nastupoval v základu. V Česku je hokej, fotbal a další sporty. Tady existuje jen fotbal. Zápasy jsou časově rozložené tak, že všechny běží v televizi živě. Noviny řeší jenom fotbal. Ten je všude hlavním tématem. Nepřišel jsem, aby mě lidé plácali po ramenou. Ale v kavárně jsme od číšníka dostali po mém vítězném gólu kávu jako pozornost, v dalším obchůdku zase láhev vína. Přirovnal bych Nea Salamis k Bohemce. Menší klub s malým stadionkem pro pět tisíc lidí.

„KAVÁRNY V LARNACE JSOU PLNÉ“

U nás v Larnace jsme ohledně opatření kvůli koronaviru relativně v pohodě. Třeba Pafos a Limassol mají mnohem přísnější pravidla. Tady se může na kávu, na jídlo. V srpnu a září bylo všude hodně turistů, centrum je pořád zaplněné. Kavárny jsou pořád plné. Kypřané jsou společenští. A neuvěřitelně pozitivní, což jsem poznal i v rámci klubu. Byli jsme poslední, majitel měl v šatně proslov. Žádné řvaní nebo pokuty. Povzbuzoval nás, ať si věříme, že jsme dobří a určitě se zvedneme. Ve stejném duchu vystupuje i sportovní ředitel, který je každý den na tréninku. Asi se promítá fakt, že mají drtivou většinu roku parádní počasí a pohodičku.“