Tomáš Souček: „Nečekal jsem, že jaro bude až takové!“

Tomáš Souček: „Nečekal jsem, že jaro bude až takové!“

Ohromil Anglii. A vlastně i sám sebe. Záložník TOMÁŠ SOUČEK se po zimním příchodu do West Hamu zařadil mezi klíčové muže týmu, kterému třemi góly pomohl k záchraně v Premier League. Na jejím základě se hostování ze Slavie změnilo v přestup, sešívaní dostanou celkem 550 milionů korun. Tím se stal Souček nejdražším českým hráčem, který odešel z tuzemské ligy.

Co této astronomické částce říkáte?

„Jde o pořádný balík, astronomická suma. Je pro mě poctou, že za mě klub vydal takové peníze, že si mě cení tak vysoko. Dává mi to velkou motivaci. Zároveň i vytváří tlak, že musím West Hamu dokázat, že za mě dal takovou sumu právem. Zaslouží si, aby věděli, že peníze vynaložili správně.“

Soudě dle prvního půlroku si musí West Ham mnout ruce. Čekal jste, že začátek v Anglii zvládnete až takhle?

„Upřímně, až takhle ne. Byl jsem v očekávání, nevěděl jsem, co od toho čekat. Šlo o můj první přestup do ciziny. Navíc v lednovém termínu, který je vždycky na sžití se s novým týmem těžší. Zpo

átku jsem měl lehké obavy, jak budu zvládat, ale tak úspěšné období jsem nečekal. Všechno vyšlo, jak mělo. Nakonec jsme se i zachránili, dal jsem nějaké góly. Dařilo se mi výkonnostně.“

Nastartovaly vás úvodní povedené zápasy, po nichž se na vás snášela ze všech stran velká chvála?

„Bylo znát, že jsem dostal od lidí kolem týmu i od těch kolem fotbalu, takovou důvěru. Věří mi, chválí mě. Díky tomu se cítím daleko líp. Pomáhá mi to do dalších zápasů, do dalších tréninků.

Byl moment, kdy jste se obával, že West Ham sestoupí?

„Je pravda, že před koronavirovou přestávkou jsme balancovali na hraně sestupu. Byli jsme dole na stejném počtu bodů. Hecovali jsme se, že musíme zabrat. Věděli jsme, že to nebude jednoduché, že naplno do toho půjdou všechny týmy. Trochu jsem se bál, byli jsme pod tlakem. Na druhou stranu jsem viděl, jak silné mužstvo máme. Takže jsem hodně věřil, že záchranu zvládneme.“

Pomohly vám zkušenosti ze Slavie z Ligy mistrů a Evropské ligy?

„Určitě ano. Premier League je vlastně Champions League nebo těžké zápasy v Evropské lize. Intenzita, tempo jsou podobné. Ve Slavii jsem ale měl Ligu mistrů nebo Evropskou ligu jednou z tři týdny, v Anglii je mám každé tři dny.“

Musel jste navyknout náročnému programu? V Česku jste si mohl, v uvozovkách, odfrknout v utkáních s týmy ze spodku tabulky...

„Nemyslím si. Já hraju stylem, že v každém zápase jedu naplno. Ať jdu hrát za barák nebo Ligu mistrů. Pro mě osobně je jedno, proti komu nastupuju. Dám tam pokaždé úplně všechno.“

Na co bylo nejtěžší si na Ostrovech zvyknout? Na jinou řeč, na jiný životní styl nebo na jiný fotbal?

„Byl to pro mě nejtěžší půlrok v kariéře celkově. Změna státu, jazyku, týmu, kde jsem nikoho neznal. Změn je strašně moc. Ale všichni mi byli hrozně nápomocní. Jak kluci v kabině, tak trenéři a lidi kolem mužstva. Bylo to pro mě těžké, ale jsem rád, jak všechno dopadlo. Nová sezona bude o to lepší.“

Jistotu záchrany dal West Hamu definitivně bod z Old Trafford. Remíza na půdě Manchesteru United má svoji váhu...

„Moc jsem si zápas užil. Byla pak úleva, že jsme nešli do posledního zápasu pod tlakem, ale uhráli jsme si záchranu sami. Navíc po dobrých výkonech. Tým začal šlapat od vítězství na Chelsea. Ukázali jsme si, že nemusíme hrát o záchranu, ale klidně o vrchní příčky. Tohle vědomí nás v následující sezoně posune dál.“

Zaútočí West Ham v příštím ročníku na evropské poháry?

„Kdybychom hráli jako posledních pět kol, proč ne. Všichni se podřídili týmu, to bylo hrozně důležité. Když podobnou sérii chytneme od prvního kola, můžeme se pohybovat v tabulce hodně nahoře.“

Nakolik se liší vaše role ve West Hamu oproti Slavii?

„Ve Slavii jsem měl malinko jinou, byl jsem na pozici šest, před stopery, sám. Ve West Hamu mám vedle sebe spoluhráče. Chodím proto víc nahoru, do koncovky. Vím, že můj parťák za mě vždycky zůstane vzadu. Ale do defenzívní stránky je moje role podobná. Hlídám si svoje prostory, snažím se pokrýt co největší kus hřiště. A ukázat svůj styl, který jsem preferoval v Česku.“

Je odlišné i zázemí West Hamu oproti Slavii?

„Právě v tom je největší rozdíl. Stadion je podobný, byť v Londýně je s vyšší kapacitou. Ale v tréninkovém centru máme pro sebe hned čtyři hřiště, restauraci, kde máme snídaně, obědy i večeře. Pak dvě posilovny. A na každou pozici jsou tady tři vynikající hráči.“

Ke komu z nich máte nejblíž?

„Bavíme se v kabině dohromady, žádné skupinky nejsou. Když sedím u stolu, tak většinou vedle Slovanů. Ukrajince Jarmolenka a Poláka Fabianského.“

Mrzí vás, že jste pověstnou anglickou atmosféru zažil jen prvních pár kol?

„Je zvláštní, když jsou rozlehlé tribuny prázdné. Ze začátku byly zápasy divné. Ale zvykli jsme si. Ostatně, nic jiného nám nezbývalo. Je to ale velká škoda, protože skoro každý stadion v Anglii má kapacitu padesát, šedesát tisíc diváků. Úžasná atmosféra dává zápasu úplně jinou dimenzi. Jsem rád, že jsme záchranu zvládli i bez diváků, kteří nás podporovali doma. Ale chceme, aby od nové sezony byli zase v hledištích.“

Jaký hráč z anglické ligy na vás udělal největší dojem?

„Premier League je plná hvězd, vynikajících fotbalistů. Na mě udělal největší dojem záložník Manchesteru City Kevin de Bruyne. Je to nejen fantastický hráč, ale i obrovská osobnost,

správný lídr.“

Vás nejlepší zápas byl ten proti Chelsea?

„Ano. Dal jsem vlastně dva regulérní góly, jeden mi neuznali. Navíc jsme porazili elitní anglický tým, výhra nám výrazně pomohla k záchraně.“

Měl jste šanci alespoň trochu poznat Londýn? Nebo kvůli koronavirové pandemii nebyla možnost?

„Situace byla složitá. Když se přerušila liga a začala platit ochranná opatření, měl jsme možnost pohybovat se jen lokálně, kolem bytu. Měl jsem tři cesty, které jsem obcházel. Ven jsem chodil jednou denně. Zacvičit si, abych si udržel kondici. Takže Londýn jsem si zatím neprošel. Ani v autě nemám šanci ho poznat, bydlím kousek od stadionu i od tréninkového centra. Takhle to mám vždycky, nerad trávím v autě tolik času.“

Aby úspěchů nebylo málo, získal jste i titul se Slavií. Sledoval jste jarní cestu vašich nedávných spoluhráčů za obhajobou?

„Především jsem věřil, že kluci obhajobu zvládnou. Těší mě, že mám na titulu podíl z podzimu. Když zvedali vítězný pohár, Lukáš Masopust mi zavolal. Takže jsem byl vlastně s nimi na oslavě, povídal jsem si s nimi. Poslali mi pak i video.“

V neděli skončila anglická liga. Chystáte se někam na dovolenou?

„Plánuju dovolenou pouze v Česku, situace ve světě není ideální. Budu s rodinou, pravděpodobně vyrazíme na chatu, do přírody. Budu se ale muset znovu připravovat, blíží se zářijový sraz národního týmu.“

TOMÁŠ SOUČEK

Narozen: 27. února 1995. Výška: 190 cm. Váha: 84 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Natalie, dcera Tereza (16 měsíců). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Havlíčkův Brod (2000-2004), Slavia (2004-2014), Viktoria Žižkov (2015), Slavia (2015-2017), Slovan Liberec (2017), Slavia (2017-2020), West Ham United (2020-?). Česká liga: 126 zápasů / 31 gólů. Reprezentace: 25 / 3. Největší úspěchy: debut v české reprezentaci (2017), základní skupina Ligy mistrů (2019), postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2019), mistr české ligy (2017, 2019, 2020), postup na EURO U21 (2017), hattrick v ligovém utkání s Ostravou (2016), člen reprezentačních výběrů do 19, 20 let.