Nikdy se netajil vřelým vztahem k rodným jižním Čechám a k pražské Spartě. V obou klubech obouval ligové kopačky, než se už coby reprezentační stoper a vyhlášený hlavičkář vydal na zahraniční angažmá. Po návratu domů se i jako začínající fotbalový funkcionář vydal ve stejných šlépějích. Po zimním konci na vlastní žádost v českobudějovickém Dynamu nastoupil v minulých dnech do nově zřízené funkce sportovního manažera v letenském klubu. V osmatřiceti letech bude dohlížet na ligové „áčko“ i na realizační tým nového dánského kouče Briana Priskeho, aby společně konečně uťali devítileté čekání nejslavnějšího českého klubu na mistrovský titul.

„Moje námluvy se Spartou začaly před třemi lety, když jsem řešil obchod s panem Břízou. Tehdy jsme se o této variantě s „Rosou“ (Tomášem Rosickým) bavili, ale nebylo to nic konkrétního. I když nakonec tenhle záměr (majetkové převzetí Dynama) nedopadl, mluvili jsme spolu dál. Na ničem jsme ale nebyli stoprocentně domluveni. Říkal jsem mu, že to musí mít pro mě smysl, že musí být ve Spartě trenér, který na tuhle vizi, jak budeme pracovat, přistoupí.

„BRIANA JSEM PŘEDTÍM NEZNAL!“

S „Rosou“ jsme se průběžně scházeli, on i já máme v centru byt, tak jsme zašli spolu na pivko, když jsem byl v Praze. Všeobecně jsme si povídali o fotbale, po odvolání trenéra Pavla Vrby jsme se o této možnosti zase začali bavit a mnohem konkrétněji. Navzájem jsme si říkali, co od toho očekáváme. Jaké pravomoci a zodpovědnost za co bych měl mít. Pokud to bude trenér, jako je Brian, tak do toho půjdu. Čeští trenéři jsou také dobří, ale od těch zahraničních si člověk může vzít spoustu nových věcí a poznatků, které mají ze svých zemí a z vlastní práce. Briana jsem neznal, myslel jsem si, že přijde spíš trenér z Německa. Probírali jsme všeobecně, co by měl nový kouč Sparty měl mít, jakým způsobem by měl pracovat a jakým stylem hrát, protože náročnost nejen kondiční, ale i herní je v současném fotbale vysoká, totéž platí i o využívání technologických dat. To všechno musíte používat, pokud chcete být úspěšní, musíte do toho také investovat nemalé prostředky.

„NEROZHODL JSEM SE DEN ZE DNE…“

Myslím si, že jsme se teď v tom našli oba dva. Vidíme fotbal podobně. Měl by se dělat moderně, každý by v něm měl být zodpovědný za svoji sekci, za určité věci. Takhle to funguje ve velkých zahraničních klubech. Když jsem se dozvěděl, že „Rosa“ ulovil takového trenéra, tak všechno nabralo na obrátkách. Jít zahraniční cestou a přivést mladého kouče, který má rád progresivní trendy, což Brian splňuje. Jsem rád, že jsem tady. Úvodní týden to funguje přesně tak, jak jsem si vždycky představoval. Kdybychom takovou letní přípravu mívali my, tak by mě určitě bavila. Všechno je ve vysokém tempu, herní, až na konci tréninku bývá nějaké doběhání. Moje role je víc u týmu, jedu s ním prakticky celý program. Mám rád, když je všechno profesionální a na nejvyšší úrovni. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, že bych hned řekl, že do toho jdu. Párkrát jsme seděli, myšlení máme stejné. Přivést do Sparty správné hráče, naladit na stejnou vlnu i všechny lidi kolem mančaftu, jako jeden tým, jinak klub nebude úspěšný.

„PRÁCI VE SPARTĚ CHCI DÁVAT 200 PROCENT!“

Vzdálenost z Hluboké nad Vltavou, kde s rodinou žijeme, do Prahy není tak hrozná, uvidíme, jak to půjde skloubit. Chci práci ve Spartě dávat 200 procent, dvakrát v týdnu zajedu domů, nebo když jsme měli volný den. Během prázdnin to bude jednodušší, než když děti chodí do školy. Musí si to prostě časem sednout. Rodina je pro mě důležitá. Ale dovolenou v Řecku na přelomu června a července jsem musel zrušit, syn André si místo mě musel najít jiného parťáka, svého kamaráda na tenis, ping-pong a další hry, na které spolu chodíme. Ale pokud bychom s manželkou cítili, že vůči dětem něco šidíme, že kontakt mezi námi opadá, tak se přestěhujeme do Prahy všichni. Pro děti by to bylo složitější, protože bychom je vytrhli ze známého prostředí, my s manželkou jsme zvyklí cestovat. Asi to případně budeme řešit v zimě nebo až za rok v létě.

„DOHLÍŽÍM NA TRÉNINKOVÝ PROCES I KABINU…“

Mám zodpovědnost za trenéry, realizační tým a hráče „áčka“, aby fungovala kabina, jinak není možné pomýšlet na týmový úspěch. Dohlížím i na tréninkový proces mančaftu i na trenéry, aby byli trošku pod tlakem. Na lavičku asi chodit nebudu, ještě jsme se o tom ani nebavili, ono by tam nejspíš nebylo ani místo... Z tribuny to přece jen člověk vidí jinak. „Rosa“ se nyní věnuje hodně věcem kolem přestupů, snaží se dostat alespoň na část nějakého tréninku, ale nemůže se rozpůlit. Proto budu já dávat zpětnou vazbu vedení klubu.

„ROZHODUJÍCÍ SLOVO MÁ „ROSA“!“

Na hráčích, kteří do Sparty už přišli, jsem se nepodílel, ale budeme mít ještě nějaké sezení, jaké posily případně přivést. To byla i jedna z mých podmínek, že bych chtěl v tom mít poradní slovo, i když to rozhodující má „Rosa“ jako sportovní ředitel. Samozřejmě do toho bude mluvit i trenér. To se týká i odchodů ze Sparty. Protože oba vidíme tréninkový proces, jak se v něm hráči jeví a jak pracují, takže naše názory „Rosa“ vyslechne, bude to pro něj, myslím, i jednodušší pro rozhodování.

Když jsem skončil v Dynamu, tak jsem si užíval rodinu, věnoval jsem se jí i vlastnímu sportování, cestoval jsem. Udělal jsem si svůj program a nijak jsem se nenudil. Byl jsem i u „Drobase“ (Jaroslava Drobného) v Bayernu, jak funguje „áčko“ i s „béčkem“, viděl jsem v mnichovské Allianz Areně zápas Ligy mistrů s Villarrealem. Jezdil jsem po fotbalech, byl jsem i na Spartě. Kdybych měl srovnat svoji předchozí práci s tou současnou, tak je to úplně jiné. V Dynamu jsem se snažil dát do kupy mládež, akademii, jezdit se dívat na zápasy mládežnických týmů, komunikovat s jejich trenéry. Ve Spartě mám na starost jen „áčko“, jedu trenérský a hráčský model, který s nimi absolvuji. Hlídám, aby celý proces fungoval. Starostí tedy nemám tolik jako v Dynamu, ve Spartě je mnohem větší dělba práce.

„STAVANGER PROSTĚ MUSÍME VYŘADIT…“

Už víme, na koho v předkole narazíme. Viking Stavanger není vůbec lehký soupeř, u něj doma se navíc bude hrát na umělce. Bude také rozehranější, protože norská liga jede systémem jaro-podzim. Jestli chceme hrát Evropskou konferenční ligu, tak ho prostě musíme vyřadit… Určitou komplikací jsou pozdější návraty kluků-reprezentantů do rozběhlé přípravy, ale i s tím se musíme porvat. V pondělí ráno jsme měli poradu, co se týká tréninků, zraněných hráčů. Potom jsme jeli s trenérem na Spartu se představit do kanceláří. Tréninky byly dva, měli jsme s trenéry i nějaké analýzy minulé sezony, na čem pracovat, v čem se zlepšit. První přípravný zápas nás čeká v sobotu na Strahově s Duklou, o týden později máme Opavu a třetího července jedeme na soustředění do Rakouska.“