Tomáš Sivok: „Už pomalu stříhám metr!“

Tomáš Sivok: „Už pomalu stříhám metr!“

Při devítiletém angažmá v Turecku si vysloužil lichotivou přezdívku „Zlatá hlava“. Křemičitý stoper TOMÁŠ SIVOK, který je dlouholetým pevným tmelem reprezentační defenzívy, nyní přemýšlí o změně nejen klubového prostředí. Rád by ale ještě zůstal na zahraničních trávnících, takže jeho návrat případný návrat na Letnou, o němž v minulosti dost často hovořil, se nejspíš odkládá i proto, že se mu „jeho“ Sparta ani neozvala…

Jarní propad Bursasporu je opravdu střemhlavý, místo plánů na evropské poháry se nebezpečně blíží k pásmu bezprostředního ohrožení sestupem…

„V prosinci jsme měli hodně zraněných hráčů. Byl jsem mezi nimi, protože jsem s nakopnutým nártem marodil čtyři týdny a vrátil jsem se zpátky na hřiště až v lednu. Marodka byla jedním z důvodů, proč jsme začali zbytečně ztrácet body.“

A jaký další problém ještě vidíte?

„I když jsme se v tabulce pohybovali kolem čtvrtého a pátého místa, fanoušci Bursasporu nemohli strávit nového trenéra a na všechny hráče, které si s sebou přivedl, při utkáních neustále bučeli… Je jasné, že se to na jejich výkonech negativně projevilo, že to psychicky neunesli. Měli jsme také šňůru vyloučení a v deseti jsme většinu těchto zápasů prohráli. Zlomem byla zpáteční cesta utkání s Kasimpasou, které jsme v Istanbulu prohráli 0:4.“

Co se tehdy přihodilo?

„Padesát kilometrů od Bursy čekali fanoušci na klubový autobus, který zastavili, vnikli dovnitř a došlo k velké bitce s hráči, tekla přitom krev, pár hráčů to odneslo zraněním, našly se tam pak baseballové pálky i nože. Údajně jim dveře schválně otevřel bývalý sportovní ředitel klubu! Byl z toho v Turecku velký skandál, který se dlouhou dobu propíral v tamních médiích. Všichni kluci byli v ohromném šoku z toho, co se stalo, a po téhle zkušenosti většina z nich už nechce v další sezoně za Bursaspor hrát.“

Vy jste v autobuse ale nebyl. Proč?

„Dostali jsme po utkání den volna, tak jsem zůstal v Istanbulu, kde mám pořád spoustu přátel. Bohatě mi potom stačilo, co mi přímí účastníci vyprávěli, než to zažít na vlastní kůži…“

Pokud fanoušci chtěli tímto svérázným způsobem tým probudit, tak to mělo spíš opačný efekt!

„Přesně tak! Od té doby jde jen o to sezonu dohrát, naštěstí máme dost nastřádaných bodů, abychom nesestoupili. Získali jsme je hlavně v úvodu podzimu především dodržováním týmové herní disciplíny, která se však postupem času vytratila, což mě hrozně štve, když vidíte zezadu ten náš chaos…  Nechci si svoje dobré fotbalové jméno, které v Turecku mám, poškozovat! Snažím se to aspoň brát jako zkušenost, která by mě měla v dalším fotbalovém životě posílit, že takhle se to prostě dělat nedá.  Každý už má asi hlavu někde jinde. Vedení klubu střídavě některé hráče disciplinárně potrestá nebo vyhodí z kádru, aby je za pár dnů zase vzalo zpátky… Máme taky nového trenéra.“

Kolikátého v této sezoně?

„Už čtvrtého… Působil v klubu u mládeže, tak tam začal dávat mladé sedmnáctileté nebo osmnáctileté kluky, kteří mají na hřišti starosti hlavně sami se sebou a v takové husté atmosféře jim to spíš ublíží, než aby jim to fotbalově nějak pomohlo. Před pár dny jsem seděl s prezidentem klubu, který do něj dává nemalé peníze, ale obklopil se špatnými lidmi. Musí sehnat kvalitního sportovního ředitele, který by vtiskl týmu herní tvář a hlavně klubu filozofii, kterou se bude dlouhodobě řídit.“

V Burse jste bez rodiny a od zimy také bez parťáka Tomáše Necida, který odešel na hostování do Legie Varšava…

„S „Neckou“ (Tomášem Necidem) jsem trávil většinu času, nejen proto, že byl na tom, co se týče rodiny, podobně, ale že jsme si spolu výborně rozuměli. Mám tady jednoho nizozemského spoluhráče, se kterým chodívám na večeře, nebo si zajedeme, když máme volno, do Istanbulu. Samozřejmě, že mi manželka a děti stále víc chybějí, protože předtím jsme byli všichni pořád pohromadě. Ale kvůli nástupu malého do první třídy zůstali v Česku. Na podzim to ještě jakž takž šlo, ale v poslední době je to hodně dlouhé odloučení, které do budoucna nechceme opakovat. Naštěstí už stříhám metr!“

Domů se dostanete jen o reprezentačních srazech?

„Klub mi v tomhle směru vychází v rámci termínových možností vstříc. Vědí, že když dostanu nějaké speciální volno, tak i v něm se budu připravovat. Na GPS si to ostatně mohou zkontrolovat. Za rodinou se dostanu tak zhruba za tři týdny, je to vždycky jen na otočku na jeden nebo dva dny.“

Nedávno přišla z Turecka hrozně smutná zpráva o smrti vašeho bývalého reprezentačního spoluhráče Františka Rajtorala. Jak jste se o tom dozvěděl vy?

„Napsal mi náš fyzioterapeut zprávu, jestli znám českého fotbalistu Rajtorala, že zemřel.  Hned jsem mu zavolal, protože jsem chtěl vědět, co se stalo. Myslel jsem si, jestli neměl tragickou autonehodu… Byl to obrovský šok. Potkali jsme se při únorovém ligovém utkání s Gaziatensporem. A i když „Rajty“ tehdy nehrál, měl dobrou náladu, smál se jako vždycky. Jen říkal, že klub jim neplatí, ale to v Turecku není nic zvláštního. Nic nenasvědčovalo, že by se něčím trápil. Už tam byl v tu dobu sám bez „Koldy“ (Daniela Koláře), možná pak na něj tahle samota dolehla a přidaly se třeba i další problémy, o kterých nikdo z nás nevěděl, protože jsme ho všichni považovali za věčně rozesmátého pohodového kluka. A jako takového si ho budu pořád pamatovat.“   

Konec vaší smlouvy s Bursasporem se už pomalu blíží. Máte představu, kde fotbalově zakotvíte?

„Nechávám to na svém manažerovi Jirkovi Müllerovi a v tuhle chvíli svoji fotbalovou budoucnost ještě neřeším. Vím jen o pár nabídkách, některé jsou i z tureckých klubů.“

Myslel jsem si, že s Tureckem definitivně rozloučíte!

„Po devíti letech v Turecku bych chtěl změnit prostředí, protože rádi s manželkou poznáváme život ve světě. Líbila by se nám třeba Amerika, Austrálie, Švýcarsko, ale na druhou stranu musím přihlížet k tomu, že mi je třiatřicet a ne všude o mě budou právě z věkových důvodů stát. Proto nezavrhuji dopředu ani jiné turecké angažmá, muselo by být však tam, kde jsou mezinárodní školy pro děti – v Antalyii, Izmiru nebo v Istanbulu, kam by mohl syn s dcerkou, která bude prvňáčkem, chodit.“

Dáváte si nějaký konkrétní termín, do kterého byste chtěl mít jasno?

„Vůbec ne! Klidně počkám třeba až do září. V létě 2012 jsem dostal nejlepší nabídky až po mistrovství Evropy v Polsku. Hrubou přípravu bych mohl absolvovat s fyzioterapeutem Alešem Kaplanem a pak naskočit do té herní s týmem, se kterým se domluvíme na smlouvě. Myslím si také, že moji výhodou je, že budu volným hráčem.“

Často jste hovořil o svém návratu do pražské Sparty, ten ještě nepřipadá v úvahu?

„Rád bych ještě zůstal v zahraničí, navíc ze Sparty se mi nikdo neozval, takže mi tahle varianta nepřipadá ani aktuální. Myslím si jako sparťan, že na Letné mají teď jiné starosti, především vybrat trenéra, který tým v příští sezoně povede.“

Po dvou letech zase vyrazíte v červnu po klubové sezoně k důležitému kvalifikačnímu utkání do Skandinávie, jen nepoletíte na Island, ale do Norska…

„Když nepočítám „Drobase“ (Jaroslava Drobného), tak jsem nyní v nároďáku nejstarším hráčem, u brankářů je ale větší dlouhověkost. Beru proto každý reprezentační zápas, že by mohl být třeba pro mě tím posledním. Mám s trenérem Jarolímem dobrý vztah, a kdyby mi loni v létě řekl, že chce budovat nový perspektivnější mančaft, tak bych se na něj nezlobil. Nic takového ale nezaznělo, tak rád pokračuji dál. Jsem v pravidelném kontaktu s manažerem panem Šeterlem, se kterým jsem taky probíral, když jsem za Bursaspor jednu dobu pravidelně nenastupoval. Říkal mi, ať se hlavně soustředím sám na sebe. I když jsme do nové kvalifikace, která bude určitě moje poslední, vstoupili doma dvěma bezbrankovými remízami, pořád máme naději poprat se o postup v baráži. Je dobře, že se začínají prosazovat mladí kluci Patrik Schick nebo Jakub Jankto, kteří kopou v italské Serii A. Vrátil se zpátky uzdravený Vláďa Darida, který je klíčovým hráčem berlínské Herthy. Potřebujeme v Norsku bezpodmínečně bodovat, nejlepší by bylo vyhrát, takže musíme zvládnout týmově tenhle velký tlak.“

Před tímhle zápasem a vrcholem jara si ale moc neodpočinete!

„Turecká Superliga končí 4. června a o den později hrajeme přípravu v Belgii. Budu si muset sbalit všechny potřebné věci v předstihu a letět asi přímo za mančaftem do Bruselu…“

Besiktas je největší rivalem Bursasporu. Předpokládám, že to výmluvně potvrdila i pondělní ligová dohrávka v domácím prostředí bez ohledu na postavení obou týmů v tabulce turecké Super Ligy!

„Zápas měl úžasnou atmosféru, bylo beznadějně vyprodáno, přišlo 42 tisíc diváků. Kvůli vhozeným petardám se sice párkrát přerušil, ale zažil jsem tady mnohem větší ohňostroje. První půle byla vyrovnaná a prakticky bez šancí. Po přestávce jsme si vypracovali dvě tutovky, kdy šli naši hráči sami na branku, ale ani jednu z nich neproměnili. Tlačí nás bota v koncovce a Besiktas nás za to o chvíli později potrestal. Po vstřelení vedoucího gólu byl už silnější na balonu a prokázal svoji vyšší kvalitu. Myslím si, že to byl z naší strany nejlepší výkon ve druhé polovině ligy a měli jsme aspoň na bod.“

Gól na konečných 2:0 jste dostali až v nastaveném čase…

„Hráli jsme v závěru už vabank, vysunul jsem se v posledních minutách až na hrot, kam se mně snažili spoluhráči kopat centrované balony do šestnáctky. Jenže místo vyrovnání jsme z brejku inkasovali druhou branku. Touto výhrou v derby udělal Besiktas důležitý krok k zisku mistrovského titulu.“ 

TOMÁŠ SIVOK

Narozen: 15. září 1983. Výška: 185 cm. Váha: 74 kg. Stav: ženatý, manželka Michaela, syn André Thomas (8), dcera Megan (6,5). Fotbalový post: stoper. Hráčská kariéra: Kamenice nad Lipou (1986-1994), SK České Budějovice (1994-2002), AC Sparta Praha (2002-2003), SK České Budějovice (2003), AC Sparta Praha (2003-2007), Udinese Calcio (Itálie, 2007-2008), AC Sparta Praha (2008), Besiktas JK (Turecko, 2008-2015), Bursaspor (Turecko, 2015-?). Reprezentace: 63 zápasů / 5 gólů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, účast na EURO 2016 ve Francii, finalista EURO hráčů do 16 let (Izrael 2000), účast na MS hráčů do 20 let (Spojené arabské emiráty 2003), účast na EURO hráčů do 19 let (Norsko 2002), mistr české ligy (2003, 2005), mistr turecké ligy (2009), vítěz Poháru ČMFS (2004, 2006), vítěz Tureckého poháru (2009).