Tomáš Rosický: „Musíš vyhrát v hlavě! Když se ti to nepovede, tak je konec…“

Tomáš Rosický: „Musíš vyhrát v hlavě! Když se ti to nepovede, tak je konec…“

I když týdeník GÓL vychází od roku 2014 v internetové podobě na www.gol.cz, před loňským evropským šampionátem ve Francii jsme udělali retro výjimku – tištěný speciál. Otevíral ho velký rozhovor s kapitánem českého národního týmu TOMÁŠEM ROSICKÝM, který se do něj vrátil, aby absolvoval poslední velkou fotbalovou akci své dlouhé a veleúspěšné kariéry. Některé jeho odpovědi neztratily nadčasovost ani po půldruhém roce, který uběhl od tohoto interview na závěr soustředění v rakouském Kranzachu…

Na reprezentačním srazu, kam jste dorazil po téměř roční pauze, z vás očividně vyzařovala pohoda a dobrá nálada!

„Měl jsem velkou radost, že jsem zase zpátky v mančaftu a mezi kluky. I v minulosti tomu tak bylo, tentokrát to bylo možná i trochu intenzivnější, že jsem se objevil až po roce a také těsně před EURO.“

Před deseti lety jste si „odskočil“ ze soustředění v Seefeldu před mistrovstvím světa v Německu do Londýna podepsat smlouvu s Arsenalem, na šampionátu jste se pak blýskl dvěma parádními góly do americké sítě. Ale od té doby jste bohužel už moc podobných nezapomenutelných zápasů hlavně v reprezentačním dresu neodehrál…

„Je bez debat, že moji kariéru poznamenalo první vážnější zranění podkolenní šlachy na levé noze, což mě vyřadilo na strašně dlouhou dobu osmnácti měsíců. Přišel jsem tak o EURO 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, do další kvalifikace na mistrovství světa 2010 jsem naskočil, až když byl už náš postup ztracený… Stalo se mi to hlavně v době, kdy jsem byl v ideálním fotbalovém věku a měl i spoustu zkušeností z těžkých zápasů jak s Dortmundem, tak s českým nároďákem. Věřil jsem, že budu hrát ten nejlepší fotbal, co jsem schopný, a první rok v Arsenalu k tomu také směřoval. Zabydlel jsem se v klubu, hráli jsme nádherný fotbal. Dařilo se nám i v sezoně 2007/2008, vedli jsme Premier League… Byl jsem v top-klubu, který hraje o všechny možné tituly, cítil jsem se tehdy strašně silný a nejlíp ve své kariéře, šlo to pořád podle představ… Je to pro mě největší zklamání, že jsem všechno, co ve mně je, nemohl naplno prodat a zužitkovat. Po osmnáctiměsíční rekonvalescenci jsem se sice zpátky na bývalou úroveň dostal, ale už to nešlo ještě výš, jak jsem si předtím představoval.  Myslím si, že byl ze začátku i problém s určením správné diagnózy, co s kolenem vlastně je. Musel jsem jít na další operaci, pak to bylo pro mě strašně složitě a také psychicky dost ubíjející.“

Váš comeback v této sezoně měl dvě etapy. Kdy jste uvěřil, že byste mohl červnové EURO ve Francii přece jen stihnout?

„Při každém zranění, které mě v kariéře potkalo, jsem se snažil být optimistou. Zjišťoval jsem si, jak dlouho se z podobných zranění dostávali jiní fotbalisté. Podle toho jsem si také sám určoval, kdy bych se mohl vrátit zpátky, i když se v médiích psalo, že je to později, než se předpokládalo… Dělal jsem vždycky maximum, když vás přepadávají černé myšlenky, tak musí fungovat hlava, ta je nejdůležitější. Musíte se prostě kousnout a jít do toho, věřit, že se dříve nebo později vrátíte zase na hřiště. Když se zranění opakuje, tak to nejsou zrovna hezké chvíle… Nebyl jsem nedoléčený, mohl to být částečně třeba i dozvuk operovaného kolena, které je nyní úplně v pořádku. Mluvil jsem o tom s doktorem z kliniky v Augsburgu, který mě operoval.  Když se vám přihodí další zranění, tak vám samozřejmě ihned prolétnou hlavou černé myšlenky, že je zase všechno pryč… Musíš vyhrát v hlavě! Když se ti to nepovede, tak je konec… Nesmíš se prostě ani jednou vzdát a přestat věřit.“

Další prodloužení smlouvy s „Kanonýry“ už nepřipadalo v úvahu?

„Jak jsem se zranil při tom lednovém comebacku, tak jsem věděl, že je konec, že novou smlouvu už v Arsenalu nedostanu.“

Na posledním zápase Premier League byli na Emirates Stadium v hledišti nejen manželka s malým Tomášem, ale rodiče i starší bratr Jiří. Nemrzelo vás, že jste aspoň na chvilku nenastoupil?

„Věděl jsem, že hrát nebudu. Za těch deset let, myslím, trenéra Wengera natolik dobře znám, že vím, že když udělá tohle rozhodnutí, tak je konec. Když jsem s tím dopředu počítal, tak mě to zase tolik nemrzelo, že jsem nehrál. Chtěl jsem, aby u toho byli i rodiče a brácha, kteří jsou s celou mojí kariérou spjati, byla tam pochopitelně taky Radka se synem. Chtěl jsem, aby viděli na vlastní oči tradiční kolečko, při kterém se děkuje fanouškům. Aby si to také prožili a užili se mnou, protože si to všichni moc zaslouží.“

Dočkal jste se ale i neplánovaných poct!

„Hráči, kteří jsou v Arsenalu deset let, tak dostávají na památku symbolický kanón. O to jsem věděl, protože jsem právě tuhle dobu mezi „Kanonýry“ strávil. Týden před zápasem mi to v klubu také potvrdili, že ho mají pro mě připravený. Ale to další, kdy mi spoluhráči vytvořili špalír, jsem už nečekal. Bylo strašně emotivní, loučit se s týmem a skvělými fanoušky, se kterým jste byl takhle dlouho spjatý. Když jsem do Arsenalu v létě 2006 přicházel, nikdy mě nenapadlo, že si v klubu i mezi fanoušky získám takový respekt. Samozřejmě, že jsem mohl a také jsem chtěl toho odehrát ještě mnohem víc, ale myslím si, že jsem tam dost velkou stopu zanechal. Že se na mě fanoušci rádi koukali, když jsem hrál, možná i proto bylo to loučení oboustranně tak upřímné a dojemné. Věděli, že když jsem nastoupil, tak jsem na hřišti vždycky nechal všechno.“

TOMÁŠ ROSICKÝ

Narozen: 4. října 1980. Výška: 180 cm. Váha: 70 kg. Stav: ženatý, manželka Radka, syn Tomáš (4,5). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: ČKD Kompresory (1986-1987), Sparta Praha (1987-2001), Borussia Dortmund (Německo, 2001-2006), Arsenal FC (Anglie, 2006-2016), Sparta Praha (2016-2017). Reprezentace: 105 zápasů / 23 gólů. Největší úspěchy: bronz na EURO 2004 v Portugalsku, postup do čtvrtfinále EUR0 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na MS 2006 v Německu, účast na EURO 2000 v Belgii a Nizozemsku, účast na EURO 2016 ve Francii, finalista Poháru UEFA (2002), mistr české ligy (1999, 2000, 2001), mistr německé ligy (2002), vítěz Anglického poháru (2014, 2015), vítěz anglického Superpoháru (2014), vítěz ankety Fotbalista roku (2001, 2002, 2006), vítěz ankety Talent roku (1999).