Divná koronavirová doba, přináší do fotbalu neobvyklé, až pohádkové příběhy. Jako například ten útočníka TOMÁŠE POZNARA. V 32 letech zažil reprezentační debut, v uplynulém týdnu naskočil do duelu Ligy národů ve Skotsku. Navíc se stal vůbec prvním hráčem Zlína, který si připsal start za národní tým.

„NOMINACE SI HODNĚ VÁŽÍM“

„Obléknout reprezentační dres, a navíc v něm nastoupit k zápasu, je můj splněný sen. Samozřejmě nečekaný. Pochopitelně díky této době, která je hodně ovlivněná pandemií koronaviru. Navíc kvůli zranění vypadli z nominace dva útočníci, Patrik Schick a Michael Krmenčík. Dostalo se tedy na další hráče. Trenéři nakonec ukázali na mě a na Michala Rabušice. Jsem strašně rád, že jsem tohle zažil, že jsem se do národního týmu podíval. Musím říct, že se splnila moje očekávání. Pro fotbalistu jde opravdu o mimořádnou věc. Hodně si toho vážím.

„ZE SRAZU MÁM TY NEJLEPŠÍ DOJMY“

Musím poděkovat trenérům, že mi věřili. Ze srazu jsem si odnesl jen ty nejlepší dojmy. Jediné, co mě mrzí, je, že jsme ve Skotsku nebodovali. Pár dnů před zápasem se nás v záložním mužstvu v Praze sešlo původně devět, pak se svolávali další hráči. Všichni jsme dva dny trénovali a čekali, co bude. Byly obavy, že nastane stejná situace, jako v září před utkáním se Skoty v Olomouci. Kdy hygiena nepovolila původnímu týmu hrát a musel nastoupit výběr z české ligy. To se nyní nestalo, mužstvo se jen doplnilo o kluky, kteří se trenérům hodili do koncepce. Jsem šťastný, že jsem byl mezi nimi.

„SVÁZANÝ PŘI ZÁPASE JSEM NEBYL“

Je mi dvaatřicet, něco už mám tedy za sebou. Ve fotbale mě jen tak něco nerozhodí. Přiznávám ale, že když jsem šel s kluky na první trénink, nervózní jsem lehce byl. Realizační tým je však skvělý, podmínky jsou precizní, všichni makají, aby se mužstvo cítilo v pohodě. I proto ze mě nervozita rychle spadla. Myslel jsem si, že další se dostaví v zápase, že budu svázaný. Nebyl jsem. Což mě i samotného překvapilo. Když mi trenéři oznámili, že půjdu do hry, byl jsem neskutečně odhodlaný pomoct výsledek otočit. O to víc mě štve, že se to nepodařilo.

„INTENZITA ZÁPASU BYLA O LEVEL VÝŠ“

Chci říct, že mě docela mrzelo, jak média a česká veřejnost kluky za výkon ve Skotsku kritizovaly. Vždyť proti nám stáli špičkoví fotbalisti, kteří mají zkušenosti z Premier League, nebo ji přímo hrají. My jsme je podstatnou část zápasu přehrávali. Máme přece taky šikovné hráče. Samozřejmě, člověk je navyklý z české ligy na nějaké tempo, intenzita utkání ve Skotsku byla o level výš. Bylo vidět, že většina Skotů hraje pravidelně velké zápasy, sedí jim defenzivní noty. Vyhledávali osobní souboje, které většinou vyhrávali. Nám chyběly kolikrát centimetry, abychom se dostali do šance. U míče byl ale většinou dřív soupeř.

„TĚŠÍ MĚ ZÁPIS DO HISTORIE“

Na reprezentační debut jsem měl spoustu pozitivních ohlasů. Od blízkých, od kamarádů, z klubu. Bylo cítit, že mi to moc přáli. Moc si jejich podpory vážím. A také toho, že jsem se stal prvním hráčem Zlína, který se objevil v reprezentaci. Pan Arnošt Hošek, který napsal knihu o sto letech zlínského fotbalu, pečlivě studoval, jestli přede mnou ze Zlína opravdu nikdo v nároďáku nebyl. Zjistil, že jsem vážně první já. Takový zápis do klubové historie je pro mě hodně potěšující, nikdo už mi tohle nevezme. Po návratu do klubu ale bohužel můžu jenom trénovat, liga se kvůli opatřením proti nákaze přerušila.

„SNAD SE LIGA BRZO ROZBĚHNE“

Naštěstí profesionální kluby dostaly výjimku, můžeme tedy společně trénovat. Bude to tak pokračovat dál s vizí, přáním, že obdržíme výjimku i pro zápasy. Vnímám, že Ligová fotbalová asociace o ni bude bojovat. Fotbal šel přece příkladem, jak se v koronavirové době má postupovat, aby se minimalizovalo riziko nákazy. Byli jsme testovaní každý týden i dvakrát, pokud měl někdo pozitivní test, okamžitě šel do karantény. Je škoda, že fotbal stopli. Jsme prakticky nejbezpečnější skupina. Doufám, že se liga co nejdřív zase rozběhne. Byla by to dobrá motivace a inspirace pro veřejnost. Fotbal totiž ukazuje, že když se dodržují pravidla, koronavirus zvládat jde.“