V české lize si nepřipsal ani jeden start, i když od dorosteneckého věku patřil hradeckým „votrokům“. Bez jednoho centimetru dvoumetrový stoper TOMÁŠ PETRÁŠEK tak několik sezon kočoval po okolních klubech v nižších soutěžích. Hostování ve druholigové Viktorce Žižkov mu ale před čtyřmi lety přineslo šanci na zásadní zvrat v dosavadní kariéře, když si ho vyhlédl jako posilu Raków Czestochowa, v tu dobu hrající jen třetí polskou ligu… Nyní už má za sebou premiérovou sezonu v Ekstraklase, ve které se stejně jako celý tým nováčka vůbec neztratil, spíš naopak!

„Myslím si, že jsme na Ekstraklasu byli po dvou letech ve druhé lize, dobře připraveni. Především jsme chtěli mít co nejdřív jistotu, že se udržíme. Na konci základní části nám scházely jen dva body, abychom se vešli do elitní osmičky. Ve druhé skupině jsme tak měli dost bodů na záchranu, za cíl jsme si dali skončit do desátého místa, abychom pro majitele klubu Michala Swierczewského vykopali i finančně výrazně vyšší prémii od vedení ligy. Povedlo se nám to až v sobotním závěrečném zápase nadstavby doma s Plockem, který jsme otočili dvěma brankami opravdu až v posledních minutách.

„NA HROT ÚTOKU CHODÍM DOST ČASTO…“

Prohrávali jsme totiž 0:1, a tak mě trenér poslal na hrot útoku, abych vyhrával hlavičkové souboje pro spoluhráče, nebo sám zakončoval. Nebylo to první utkání, které jsem dohrával vpředu, tuhle taktiku na tři útočníky jsme za nepříznivého výsledku používali dost často. Ve vzduchu jsem silný nejen díky svojí výšce, za ty čtyři roky v Polsku jsem nasbíral hodně cenných zápasových zkušeností, abych se v soubojích dokázal prosazovat. V počtu vyhraných soubojů vedu i zdejší ligové statistiky. Po standardních situacích jsem dal všech šest gólů v této sezoně, vloni ve druhé lize jsem měl ještě o dva víc.

„NAŠE ČESKÁ LEGIE DRŽÍ PŘI SOBĚ!“

Před sezonou mi trenér řekl, že budu dělat kapitána. Bral jsem to jako velkou poctu, i když předtím jsem už byl zástupcem kapitána. V současném kádru jsem druhým nejdéle sloužícím fotbalistou, prvním je Piotr Malinowski, který je odchovancem klubu, a nyní se do něj vrátil zpátky. Jsme tady taková česká legie, která drží při sobě. S Petrem Schwarzem, který je o rok starší, se dobře známe ještě z Hradce, Daniel Bartl k nám hned parádně zapadl. Kope křídlo, Petr hraje středního záložníka, takovou desítku, a zahrává všechny standardní situace. Má nyní za sebou životní sezonu, vstřelil v lize osm branek, a moc bych mu přál, aby v létě dostal nějakou zajímavou nabídku!

„KLUB AKTIVOVAL OPCI V PŘEDSTIHU…“

Já jsem jednu takovou měl v zimě, kdy o mě hodně stál jeden jihokorejský ligový klub. Ale nakonec jsem si řekl, že na takové angažmá mám ještě dva-tři roky čas. V Rakówě jsem měl smlouvu na příští sezonu, ve které byla zakotvená opce. Klub ji v minulých dnech v osmiměsíčním předstihu aktivoval, takže nyní je to kontrakt na tři roky, což mi po fotbalové stránce dává jistotu a klid. Ale nezastírám, že mám ambice vyzkoušet si angažmá ve špičkovém klubu, posunout se fotbalově ještě výš. Na zdejší život jsem si zvykl, snažím se mluvit polsky. Nepovažují mě za cizince a trenér Marek Papszun mi z legrace říká, že jsem už jejich. Změnili jsme také původní bydlení, což jsme na jaře ocenili v době koronavirové ligové pauzy, kdy jsme museli kvůli přísným opatřením zůstávat celé dny doma.

„LETNÍ DOVOLENÁ? JEN DVANÁCT DNŮ!“

Večer po sobotním utkání jsme měli závěrečnou společnou večeři s prezidentem klubu a celým realizačním týmem. V neděli už brzy ráno jsme vyrazili autem domů do Česka, protože na odpoledne jsem sezval do restaurace na hřišti v Častolovicích, kde jsem s fotbalem jako malý kluk začínal, rodinu a přátele, abychom se společně potkali. Jiná varianta nepřipadala v úvahu, protože jsme dostali jen dvanáct dnů dovolené. V úterý letíme se Zuzanou na týden si odpočinout k moři na Krétu a až se vrátíme, tak už se budu pomalu zase chystat na cestu zpátky do Polska.

„STADIÓN JE HORŠÍ NEŽ TEN V HRADCI…“

Jsem moc zvědavý, jak rychle se rozběhnou práce na rekonstrukci stadionu v Czestochowé, který je ještě v horším stavu než ten v Hradci… Proto domácí ligové zápasy hrajeme v Gieksa Areně v Belchatówě, kam to máme sedmdesát-osmdesát kilometrů. Hlavně pro fanoušky to není samozřejmě ideální varianta, přesto jich tam jezdí za námi dvě až tři tisícovky, na Legii dorazilo dokonce šest tisíc. Rekonstruovaný stadion by měl být hotový za osm měsíců, bude mít desetitisícovou kapacitu, tak věřím, že bude na něm pořád plno a budeme mít opravdu domácí prostředí. A pak můžeme mít reálně i ambice na vyšší cíle v polské Ekstraklase.“