Tomáš Pešír: „Takový nervák jsem ještě nezažil!“

Tomáš Pešír: „Takový nervák jsem ještě nezažil!“

Někdejší ligový útočník a cestovatel po domácích i zahraničních klubech TOMÁŠ PEŠÍR ve fotbale zůstal i po skončení profesionální kariéry. Bývá dost často k vidění jako host-komentátor při televizních přenosech, etabloval se i jako funkcionář na manažerských pozicích. Šest let působil u ženské reprezentace, kterou „vyměnil“ loni na podzim za post vedoucího národního týmu, s nímž čerstvý čtyřicátník nyní pendluje mezi Prahou a Glasgow při utkáních skupiny D EURO 2020.

Před odjezdem na soustředění v Jižním Tyrolsku jsem měl kulaté narozeniny. Protože sraz bývá dost hektický, tak jsme oslavu mírně odložili. Na hotelu Silena jsem dostal dort a nebyl jsem sám, protože Michal Sadílek má narozeniny o den později než já, proto se ráno na stole objevily dva dorty.


Zhruba deset dnů jsme měli z nejrůznějších informačních zdrojů signály, že ve Skotsku může nastat taková nepříznivá epidemiologická situace, že nebude průchodné, ani smysluplné bydlet v Edinburghu, jak jsme plánovali. Vzhledem k tomu, že jsme tam základnu připravovali přes rok, tak to zamrzí jako nakonec zbytečná práce. Ale jinak to prostě udělat nešlo, než že zůstaneme v Praze a budeme odtud létat do Glasgow i Londýna. Nebyli jsme ale jedinou reprezentací z účastnických zemí EURO 2020, která k tomuto operativnímu kroku připravovat se i během šampionátu v domácích podmínkách přistoupila. Přesun do NH hotelu na Smíchově se odehrál v pohodě, máme ho celý jen pro sebe. Na Strahov, kde trénujeme, to je kousek, na ruzyňské letiště v podstatě taky.


V HAMPDEN PARKU MÁME JEDEN TRÉNINK…“

Před sobotním odletem do Glasgow jsme museli řešit jednu vynucenou změnu v nominaci. Brankáře Jirku Pavlenku den předtím píchlo v zádech, šel to v sobotu dopoledne ještě zkusit na tréninku, ale bohužel to nešlo, aby byl plnohodnotně k dispozici. Jako náhradu za něj jsme povolali Tomáše Koubka, chytili jsme ho zrovna na letišti, když se vracel z dovolené v Turecku, takže to do sebe docela zapadalo. Po příletu do Česka zůstal v izolaci v Praze na hotelu, podstoupil dva testy na COVID-19 a počkal tam na nás, až se vrátíme večer po pondělním zápase se Skoty v Glasgow. K pátečnímu utkání s Chorvatskem poletíme až ve čtvrtek, protože tím, že hrajeme dvakrát v Hampden Parku, tak tam máme nárok jen na jeden předzápasový trénink. Ten jsme si vybrali už v neděli před vstupním zápasem se Skotskem. Do Londýna na závěrečné utkání ve Wembley s Angličany ale vyrazíme zase ve dvoudenním předstihu, tedy v neděli odpoledne.


I když se naše původní logistické plány zásadně změnily, kuchař Ruda Juriga s námi taky létá. Sice byl zvyklý při předchozích akcích vyrážet o den dřív a všechno si na hotelu v předstihu nachystat, teď to má komplikovanější, protože cestuje s celou výpravou. Sobotní večeři v hotelu Hilton v Glasgow, který jsme měli už dopředu vybraný, ještě připravovali místní kuchaři, ale nedělní už byla plně v jeho režii stejně jako i pondělní menu v den zápasu. Jako tradičně nám po vítězném zápase připravil svoji specialitu, na kterou jsme se všichni těšili. Ale nebudu prozrazovat, co jsme od něj měli k večeři…


ZÁPAS VE WEMBLEY JSME SLEDOVALI V MOBILU!“

Ve Skotsku jsem jako hráč před lety pár měsíců působil v Livingstonu, který je blíž k Edinburghu než ke Glasgow, kam to je zhruba 35 kilometrů. Projížděli jsme městem, když jsme byli ve Skotsku na inspekční cestě. Náš nedělní předzápasový trénink termínově kolidoval s úvodním utkání naší skupiny Anglie-Chorvatsko ve Wembley, které jsme na lavičce po očku sledovali s Liborem Sionkem v mobilu. S oběma soupeři, kteří skončili na posledním mistrovství světa 2018 v Rusku na čtvrtém a druhé místě, to budou samozřejmě budou velmi těžké zápasy. Angličané jsou také právem považováni za jednoho z největších favoritů celého evropského šampionátu.


Po sobotním kolapsu Christiana Eriksena utkání Dánsko-Finsko byly všechny zúčastněné týmy informovány o zdravotnickém zabezpečení na stadionech, kde jsou k dispozici defibrilátory a další nezbytné pomůcky včetně odborného personálu pro tyto případy srdečního selhání přímo na trávníku. Samozřejmě všichni si moc přejeme, aby se podobný hrůzný zážitek neopakoval.


VYDALI JSME JEN DESET ČESKÝCH VSTUPENEK…“

Než se v Hampden Parku koplo poprvé do míče, musel jsem řešit hodně drobných komplikací a změn, až jsem už byl kvůli tomu nepříjemný na lidi z doprovodu. Myslím si, že v hledišti bylo víc diváků než těch povolených necelých devět tisíc. Když skotští fanoušci zpívali hymnu, tak to znělo, jako by bylo vyprodáno. Čechů bylo minimum, vždyť z týmové kvóty vstupenek jsme jich vydali jen deset… Takový nervák jsem s nároďákem ještě nezažil, protože jsme chtěli nad Skoty vyhrát. Do zápasu jsme nevstoupili úplně dobře, ale postupně šel výkon nahoru. Pomohl nám pohotový vedoucí gól „Šikyho“ (Patrika Schicka) do šatny, ten druhý byl exkluzivní, a ještě víc uklidňující. Klobouk dolů, jak to Patrik vymyslel a zvládl! Těsně předtím propadl dozadu Kuba Jankto, tak jsme si všichni na lavičce mysleli, že dopředu do otevřené domácí obrany vyjede on. Jak si balon převzal Patrik, tak jsem stoprocentně tušil, že to bouchne na branku a že ji taky trefí. Kopl to neuvěřitelně a s milimetrovou přesností… Měl potom i další vyloženou šanci po nezištné přihrávce „Hložana“ (Adama Hložka) do vápna, aby završil hattrick, ale napálil míč jen do středu skotské branky. V kabině po utkání sám říkal, že je to takhle lepší, aby byl nějaký jeho gól schovaný na příští zápasy, ve kterých to budeme moc potřebovat!


Do Prahy jsme dorazili hodinu před půlnocí a nálada v letadle byla super. Úterní program trenéři změnili, dopoledne bylo volno a ani odpoledne se nejelo na Strahov. Kdo chtěl, tak se protáhl na hotelovém hřišti. Po tak těžkém zápase si kluci potřebovali fyzicky a psychicky trochu orazit.“

TOMÁŠ PEŠÍR

Narozen: 30. května 1981. Hráčská kariéra: Slavia Praha (1991-2000), Mladá Boleslav (2000-2001), Chmel Blšany (2001-2005), Kayserispor (Turecko, 2005), Chmel Blšany (2006), SIAD Most (2006-2007), Livingston FC (Skotsko, 2007), SIAD Most (2008), Jagiellonia Bialystok (Polsko, 2008), MFK Ružomberok (Slovensko, 2009), Nea Salamina Famagusta (Kypr, 2009), Zenit Čáslav (2010), Górnik Leczna (Polsko, 2010-2013). Reprezentace: starty za juniorské výběry od 15 do 21 let. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále mistrovství světa hráčů do 20 let (Argentina, 2001), čtvrté místo v anketě Talent roku 2002. Fotbalové funkce: předseda Hráčské fotbalové unie (od 2017), manažer ženské reprezentace (2014-2020), vedoucí českého národního týmu (2020-?).