Na stará brankářská kolena zažil devětatřicetiletý TOMÁŠ GRIGAR, který byl po celou sezonu spolehlivou teplickou oporou, baráž o prvoligové bytí a nebytí s druholigovou Vlašimí. I když se po čtvrteční jasné výhře 3:0 na Stínadlech zdála být nedělní odveta pod Blaníkem spíš formalitou, nakonec se Severočeši až nečekaně moc nadřeli, aby jim další pokračování účasti mezi elitou neproklouzlo fatálně mezi prsty…

„Nikdy jsem nic takového nezažil, ale nepochyboval jsem, že baráž zvládneme. Druhou ligu si matně pamatuji ještě z Vítkovic na začátku kariéry, než jsem přestoupil do Sparty… Úvod jara nám výsledkově vyšel, takže to chvíli vypadalo, že bychom se mohli baráži vyhnout, ale pak nás čekaly těžké zápasy se Slováckem a Plzní. Přišlo pár zranění a už jsme bodově jen paběrkovali. Nezvládli jsme i dobře rozehrané zápasy, pokračovalo to i v nadstavbě. V Karviné, která byla již jistým sestupujícím, jsme o potřebnou výhru přišli v poslední minutě a spadli do baráže. V posledním zápase doma s Pardubicemi nechali trenéři většinu hráčů základní sestavy odpočinout a bylo to ku prospěchu věci. Stoprocentně pomohlo, že jsme si mohli pár dnů před baráží orazit, někteří marodi se stihli doléčit.

„BYL JSEM RÁD ZA NULU I ASISTENCI!“

Ve čtvrtek na Stínadlech jsem byl rád, že jsem proti Vlašimi udržel nulu, která se mi ale do statistik ani do Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL nepočítá. Ale taky jsem nečekal, že budu mít docela hodně práce, hlavně šance Zlatohlávka mi dala dost zabrat, aby z ní nepadl kontaktní gól hostů. Naopak jsem si na druhé straně připsal svým dlouhým výkopem asistenci. Trenéři nás nabádají k rychlé rozehrávce za obranu soupeře. Vlašim hrála hodně vysoko, povedlo se mi najít „Fortyho“ (Jana Fortelného), který to parádně trefil.

„PO VYROVNÁNÍ NA 2:2 JSEM UŽ VĚŘIL…“

Po domácí výhře 3:0 jsme si asi mysleli, že nedělní odveta bude pohodovější. Jenže vůbec jsme nechytili začátek zápasu, dvakrát v první půli inkasovali a prohrávali 1:2! Proto byla o přestávce pořádná bouřka, abychom se rychle probudili. Když hned na začátku druhé půle vyrovnal „Sejky“ (Václav Sejk) na 2:2, věděl jsem a věřil, že už tři další góly nedostaneme a že se v lize udržíme.

„OSLAVA V PRAZE SE TROCHU SE PROTÁHLA!“

Už cestou zpátky jsme se zastavili v jedné restauraci, kterou jsme měli rezervovanou, na večeři. Byla to zároveň i rozlučka s dlouholetým masérem Edou Poustkou, který v Teplicích po sezoně končí. V Praze jsme se pak rozdělili. My, co odtud do Teplic dojíždíme, jsme vystoupili, ostatní kluci pokračovali na sever Čech. Trochu se nám ta oslava v hlavním městě protáhla, takže s tradičním ranním odvozem dětí do školy a do školky musela za mě tentokrát zaskočit manželka. Také na mém hlase je poznat, že to byl náročný konec ligy…

„NA PRODLOUŽENÍ SMLOUVY JSME DOMLUVENI…“

Dovolenou budeme mít celý měsíc, tak jsme si letos o týden polepšili. Děti si přejí letět k moři do Egypta, tak se tam nejspíš vypravíme. Smlouva mi končí v červnu, už v lednu jsme se domluvili, že ji zase o rok prodloužíme, tak se k tomu musíme v příštích dnech sejít. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl chytat ligu ještě ve čtyřiceti, maximálně jsem si říkal do pětatřiceti, ale přidával jsem rok za rokem. Potřebujete, aby vám drželo zdraví a vyhýbala se vážnější zranění, musím to zaťukat na dřevo!

„POTŘEBUJEME DĚLAT BODY V LIZE PRAVIDELNĚ!“

Teplice se v posledních sezonách pohybují na chvostu tabulky, letos jsme se zachránili až v baráži. Chybí nám hlavně výsledková stabilita, zvládneme jen jeden nebo dva zápasy. Potřebujeme dělat body v lize pravidelně, pokud nechceme znovu prožít infarktový konec sezony. A protože teplický kádr není příliš široký, tak když vypadnou tři-čtyři hráči, je to výkonech celého týmu znát. Uvidíme, jestli se ho podaří v letní přestávce rozšířit a taky posílit!“