Theodor Gebre Selassie: „O konci jsem přemýšlel půl roku!“

Theodor Gebre Selassie: „O konci jsem přemýšlel půl roku!“

Březnová příprava s Brazílií byla jeho posledním zápasem v dresu české reprezentace. Tehdy to obránce Werderu Brémy THEODOR GEBRE SELASSIE ještě nevěděl. Uzavřít kapitolu s názvem národní tým se definitivně rozhodl v závěru uplynulé sezony, kdy ho stíhaly zdravotní trable s koleny.

Rozhodnutí o reprezentačním konci jste učinil ze dne na den, nebo ve vás zrálo delší čas?

„Přemýšlel jsem nad tím asi půl roku. Cítil jsem, jak je pro mě sezona v bundeslize v kombinaci s dvěma dětmi náročná. Už na posledním srazu národního týmu jsem měl problém s kolenem. Proti Anglii jsem ještě nastoupil, ale před Brazílii jsem trenérovi Šilhavému říkal, že když to nebude nutné, zápas bych raději vynechal. Cítil jsem, že by se mohlo stát něco horšího. A nutnost byla, takže jsem hrál.“

Navíc nalevo.

„Jelikož mám problém s levým kolenem, nebylo to ideální. V tu chvíli jsem měl říci rezolutní ne. To byla chyba. Následně jsem se vrátil do klubu, hned v dalším utkání jsem do stejného kolene dostal ránu. Vyšetření odhalilo natržený postranní vaz. Jenže sezona se pro Brémy vyvíjela tak dobře, že jsme se s trenérem dohodli, že budu hrát dál. Přestože existovalo riziko, že se zranění zhorší, nebo dokonce dojde k přetržení vazů.“

To by znamenalo půlroční pauzu. Nebál jste se?

„Měl jsem upravený tréninkový plán a důkladně rehabilitoval. Byl malý zázrak, že koleno drželo, v zápase mě paradoxně nijak nelimitovalo. Jenže pak jsem na tréninku došlápl na druhou nohu a pravé koleno se mi vyvalilo tam a zpátky. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem si jen hnul kloubem v pouzdře. Jako když si vyhodíte rameno. Vazy zůstaly nepoškozeny.“

A vy jste nastupoval dál.

„Zkoušel jsem to, byť šlo o důkaz, že jsem kvůli levému koleni přetěžoval pravou nohu a tělo dávalo najevo, že je to pro něj už příliš. Kalich přetekl v zápase s Hoffenheimem, kdy jsem v jeden moment ucítil, že kdybych se o pravou nohu zapřel, stal by se průšvih. Po půlhodině jsem musel ze hřiště a sezona pro mě skončila před posledním zápasem. V tu chvíli se definitivně rozhodlo i o reprezentaci. Nedovedl jsem si představit, že bych po sezoně dál trénoval a podstupoval důležité kvalifikační zápasy.“

Byla ve hře varianta, že červnové duely vynecháte a vrátíte se, až budete fit?

„To mi říkal i trenér Šilhavý. Že teď reprezentovat nemusím a v budoucnu bych mohl být ještě platný. Ale takhle jsem to zase nechtěl já. Nepřišlo mi to fér vůči ostatním hráčům. Mám v Brémách smlouvu ještě na rok a chtěl bych v další sezoně odehrát alespoň tolik, co v té letošní. Jenže vím, jak to pro mě bylo letos šíleně náročný, takže odpočinek navíc budu potřebovat. A navíc nenechávám mužstvo ve štychu, na mojí pozici hráči jsou. Ze zdravotního i rodinného hlediska mi konec dává smysl, i když rozhodnutí bylo vážně hodně těžké.“

Je opravdu definitivní?

„Je. Jsou případy, kdy se hráči vrátí, ale obvykle nekončí dobře. Myslím, že když člověk udělá takové rozhodnutí, měl by si za ním stát.“

Co jste cítil, když trenér Šilhavý v úterý oznamoval nominaci bez vás?

„Byl to divný pocit. Až budu koukat na zápasy, jak budou kluci hrát, bude mi to nejspíše nejvíce líto. Hrát za národní tým byl skvělý pocit.“

Jste první český reprezentant tmavé pleti. Pomohl jste změnit vnímaní některých xenofobních Čechů?

„Nevím, ale musím říci, že právě z tohoto pohledu to možná bylo nejtěžší rozhodnutí. Říkal jsem si: Ne, ještě to nějak zvládnu. Je dobré, když lidi uvidí, že v reprezentaci hraje hráč jiné pleti. A budou mít stále v povědomí, že nejde o nic špatného, že jde o normální věc, nikoho to neohrožuje. Byť jde jen o jednoho hráče.“

Jaký si z tohoto pohledu nesete nejhorší zážitek v reprezentaci?

„Převažovaly spíše pozitivní reakce, vzpomenul bych si ale i na ty negativní. Zmiňovat je však nebudu. Znamenalo by to, že jsem je zaregistroval, a že lidi, kteří vytvořili takovou věc, docílili svého. Takovou radost jim neudělám.“

V počtu reprezentačních startů jste překonal legendy Chovance, Kvašňáka nebo Bergera. Jak se v takové společnosti cítíte?

„Je to fajn, ale v mých očích jsou tito hráči mnohem větší jména než moje. Třeba Patrik Berger. Pamatuji si, jak jednou přijel do Velkého Meziříčí na dětský turnaj. Byl jsem malý a nechal si ho podepsat. Neřekl bych, že má méně startů než já. Je to sice fakt, ale ne takový, že by se z něj mělo odvozovat, že jsem v něčem lepší než on.“

V posledních dvou letech se objevovaly hlasy, že reprezentace vašich schopností hráče, pravidelně nastupujícího v bundeslize, nevyužila naplno. Souhlasíte?

„Obecně pro hráče působící v zahraničí je těžší dokazovat své kvality za národní tým. Použiju třeba paralelu s Jardou Plašilem. Všichni hráči věděli, jaký je to fantastický fotbalista a skvělý kluk, přesto nebyl českou veřejností doceňovaný. Přitom hrál deset let v Bordeaux, takže kvalitu evidentně má. Reprezentace je něco úplně jiného než klub. Není tam tolik času něco natrénovat, a když se člověku něco nepovede, může se to s ním táhnout déle. Těžko můžu soudit, jestli byl můj potenciál naplno využitý.“

Mohla se na tom podepsat i vyšší konkurence na pravé straně obrany ve vaší éře?

„Je normální, že na každou pozici jsou dva hráči. Může to však souviset s tím jediným, co mi úplně nevyhovovalo, a to byl levý obránce. Tam jsem v reprezentaci alternoval poměrně často. Ze všech postů, které můžu hrát, mi tenhle vyhovuje nejméně. Což ale všichni trenéři věděli. Když jsem ještě v Brémách neměl takovou pozici jako dnes, také jsem snad osm zápasů nalevo hrál. Ale to jsem zase trénoval v přípravě. Za reprezentaci bylo o hodně těžší hrát na druhé straně jen třeba s jedním tréninkem.“

Kterého zápasu v národním dresu si nejvíce považujete?

„Pochopitelně prvního a také celého EURO 2012. Bylo úžasný. Ještě s tou partou kluků z předchozí generace, když tam byli Milan Baroš, Tomáš Rosický, Tomáš Hübschman a další. Trenér Bílek byl taky úžasný, celý tým stál za ním. Hrozně mě mrzelo, že jeho image v Česku nebyla ideální. Možná jeho obraz ovlivnil defenzivní fotbal, někdy však člověk musí uznat, že kvalita je na druhé straně a zvolit účinnou taktiku.“

Vzpomenete si někdy na čtvrtfinále s Portugalskem, kdy jste hlídal Cristiana Ronalda, který vstřelil rozhodující gól?

„Byla to pro mě cenná zkušenost. V té době jsem byl ještě hráčem Liberce a řekl bych, že většinu času to bylo ok. Ale rozhodla jedna situace, kdy šel dobrý centr mezi stopera a mě a on tam byl... Někdy přijde centr, který neubráníte. Ale myslím, že díky zkušenostem, které nyní z bundesligy mám, bych tuto situaci zvládl lépe.“

Určitě jste si vyměnil spoustu dresů. Jakého si vážíte nejvíc?

„Toho z domácího utkání s Itálií. Když rozhodčí odpískal konec, stál jsem vedle Daniela De Rossiho. Sám mi navrhl, abychom si vyměnili dres. Nemyslím si, že věděl, kdo jsem. Ale fakt, že on řekl mně a já nemusel říkat jemu, mě potěšil. Postupem času jsem výměny moc nevyhledával.“

Ani Ronaldovi jste si neřekl?

„Bylo by mi trapně, kdybych za ním po porážce šel a řekl si autorovi vítězného gólu o dres. Tohle jsem nikdy nechápal a nikdy bych neudělal. Leda když jsem hrál proti kamarádovi, bývalému spoluhráči. Jako když jsem si vyměnil triko s Kevinem De Bruynem. Hrával jsem s ním v Brémách a měl jsem radost, že je to furt ten stejný kluk a jeho velmi úspěšná kariéra ho nemění.“

THEODOR GEBRE SELASSIE

Narozen: 24. prosince 1986. Výška: 182 cm. Váha: 72 kg. Stav: ženatý, manželka Leona, synové Noe (5) a Eli (1,5 roku). Fotbalový post: pravý obránce. Hráčská kariéra: Velké Meziříčí (1994-1998), Vysočina Jihlava (1998-2007), Slavia Praha (2007-2008), Slovan Liberec (2008-2012), Werder Brémy (Německo, 2012-?). Reprezentace: 54 zápasů / 3 góly. Německá liga: 209/18. Česká liga: 108/8. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012, účast na EURO 2016, české mistrovské tituly se Slavií (2008) a Libercem (2012).