Petr Čech: „O post brankářské jedničky se poperu!“

Petr Čech: „O post brankářské jedničky se poperu!“

O víkendu otevřel již třináctý ročník své fotbalové školy ve Zruči u Plzně a v Nymburce. Tím pro brankáře PETRA ČECHA skončila letošní dovolená, neboť v pondělí letěl do Londýna a ihned zamířil na první trénink Arsenalu pod novým španělským koučem Unaiem Emerym, který nahradil na lavičce „Kanonýrů“ legendárního Arséne Wengera. A následující týdny ukáží, v jaké pozici do nové sezony český reprezentační rekordman vkročí…

Jak vypadala vaše letošní dovolená, která vám už skončila…

„Dovolenou jsem měl dlouhou. Jenže hned jak začne, nemůžu nikam odjet, protože máme děti ve škole. První dva týdny jsem proto strávil v Anglii, ale měl jsem výhodu, že jsem si mohl denní program uspořádat podle sebe, protože jsem neměl tréninkové ani jiné fotbalové povinnosti. Potom jsme s rodinou odjeli na dovolenou a závěrečnou část jsme strávili v Česku. Uteklo to ale hrozně rychle…“

Musíte se během ní fyzicky udržovat nebo jedete podle lety zažitého modelu?

„Na dovolenou mám svůj vlastní tréninkový program, který dodržuji. Vesměs to funguje tak, že některé dny trénuji, jdu do posilovny, dělám různá kompenzační cvičení. Ale pak jsou dny, kdy cítím, že si potřebuji odpočinout, tak pro změnu nedělám nic. Pro mě je důležité přijít připravený do letní přípravy, je to i příjemnější, než začínat úplně od nuly a skočit do ní rovnýma nohama. To pak první dva-tři týdny dost trpíte. Když jsem jezdil s nároďákem na mistrovství Evropy, tak se někdy dovolená scvrkla opravdu jen na pár dnů, záleželo pak na postoji klubu, jestli mi ji prodloužil. Teď už ale existuje mezinárodní pravidlo, že musíte mít alespoň dvacet dnů dovolené.“

Na mistrovství světa jste si zachytal jen jednou v roce 2006 v Německu. Jinak jste s českou reprezentací zažil neúspěšné kvalifikace. Kdy jsme měli nejblíž k postupu na šampionát?

„Myslím si, že jsme v kvalifikaci na MS 2010 dopadli nakonec špatně díky některým okolnostem, nezvládli jsme výsledkově třeba důležitý zápas ve Slovinsku. Tým měl na to, aby do Jihoafrické republiky postoupil, také skupina byla hratelná, protože v ní nebyl žádný jednoznačný favorit, který by na šampionát z prvního místa postoupil, což nás bohužel potkalo v ostatních kvalifikacích.“

Pojďme k tomu, které běží na plné obrátky v Rusku. Jak moc ho sledujete?

„Některé zápasy ve skupinách jsem vynechal, ale na ty z vyřazovací se pravidelně dívám. Hlavně ta levá strana pavouka je velmi zajímavá.“

Předčasně doma jsou již některé týmy, které patřily k favoritům včetně posledního mistra a vicemistra světa z Brazílie 2014!

„Argentině se na šampionátu nedařilo, bylo to už znát ve skupině, že tým nefunguje, jak by měl. Překvapilo mě, že Němci vypadli už ve skupině, i když v průběhu tohoto kalendářního roku nebyly jejich výsledky valné a nehráli dobře. Projevilo se, myslím, také, že Bayern, který je tradičně kostrou německé reprezentace, po zisku dalšího bundesligového titulu hrál poslední dva měsíce v útlumu a nedařilo se mu. Myslel jsem si, že projdou ze skupiny a vypadnou až ve vyřazovacích bojích.“

Kromě trenéra Löwa byl dalším terčem kritiky váš německý spoluhráč z Arsenalu Mesut Özil…

„Podepsalo se na něm, že na konci jara kvůli zranění nehrál čtyři nebo pět zápasů a na mistrovství světa mu pak chyběla potřebná rozehranost, nedostal se do obvyklé formy. Nedařilo se jemu i celému týmu, který na něj hodně spoléhal.“

Neprosadily se ještě větší světové hvězdy, především Lionel Messi!

„Domníval jsem se, že v Rusku konečně protrhne svoje trápení z předchozích velkých turnajů. Bylo na něm vidět, že chce až příliš, v Barceloně hraje uvolněně a svůj fotbal, proto patří také k nejlepším fotbalistům na světě. Nebyl to prostě Messi, kterého známe. Na šampionátech se ukazuje, že superstar ho nemůže vyhrát, vyhrávají ho týmy, které praktikují týmové pojetí. Síla je v týmu, a když se mu daří, tak mohou superhvězdy vyniknout.“

Kdo podle vás zvedne v polovině července nad hlavu zlatý pohár?

„Nemám vyloženě tip na mistra světa, mým týmem je Brazílie, která hraje takovým nebrazilským stylem. Má spoustu výrazných individualit, hrají týmově, velmi dobře brání, takže mají reálnou šanci dojít hodně daleko. Také Anglie má šanci, mužstvo je velmi dobře poskládané z hladových hráčů, kteří mají za sebou vynikající sezonu, a také se jim v úvodních zápasech na šampionátu dařilo. Prohráli sice s Belgií, když už měli jistý postup, proto také nastoupila v základní sestavě řada náhradníků, ale zápas mohl klidně skončit opačným výsledkem.“

Jak se vám jeví brankářští kolegové z Premier League?

„David Ospina s Polskem odchytal výborný zápas, Kolumbijci s přehledem vyhráli 3:0 a poslali Poláky domů. Pickford, na to, že je to jeho první šampionát, si počíná v brance Angličanů velmi dobře. V osmifinále narazí na sebe, takže poražený pojede domů a vítěz se bude chystat na čtvrtfinále. Pro brankáře je příprava na šampionát specifická. Je pod neustálým tlakem po celou sezonu, pak na chvilku z něj vypadnete a zase se od vás čeká, že svůj tým podržíte. Záleží také na tom, jak velkou porci zápasů máte za sebou. Každopádně se přeruší zápasový rytmus, na který jste zvyklý, a proto ne každý přijede na mistrovství světa či Evropy optimálně připravený.“

Velký tématem šampionátu v Rusku je premiérové zavedení videa. Jak se na tuto revoluční fotbalovou změnu díváte?

„Video považuji za přínos. Radši chvilku počkám na ověření verdiktu rozhodčích, než aby se pár minut nehrálo a sudí rozdal tři červené a pět žlutých karet protestujícím hráčům. Čtyři roky se připravujete na mistrovství světa nebo dva, které uběhly od kontinentálních šampionátů, a pak cestujete s pocitem křivdy domů kvůli špatnému rozhodnutí arbitra, které je možné nyní na videu korigovat. Kolikrát jedete třeba jen na jediné mistrovství světa v kariéře. Samozřejmě video může ovlivnit i pořadí ve skupině, což se přihodilo Portugalcům a Španělům. Video je ku prospěchu věci, musí si na něj hlavně hráči zvyknout. Zdálo se mi, že některé týmy zřejmě podcenily osvětu, aby hráčům vysvětlily regule pro využití videa. Proto třeba za rozhodčími běhají a ukazují mu rukama obrazovku, přitom on je napojený na kolegy u videa a komunikuje s nimi… Myslím si, že postupem času si všichni na video zvyknou.“

Nová klubová sezona pro vás od pondělí zase začíná…

„V pondělí jedu z letiště rovnou na trénink. S trenérem Emerym jsem ještě nemluvil, jen dvakrát jsem ho pozdravil, když jsme se náhodně potkali.“

S příchodem německého gólmana Bernda Lena z Leverkusenu vám v Arsenalu vzrostla konkurence, protože David Ospina navzdory nejrůznějším spekulacím v klubu také zůstává!

„V největších klubech je vždycky velká konkurence na všechny posty a člověk musí o to svoje místo bojovat. Moje pozice se tedy nijak nemění, doufám, že budeme mít všichni stejnou startovní čáru. Každopádně udělám v přípravě maximum, abych trenéra přesvědčil, že si post jedničky zasloužím. Uvidíme, jaké má představy.“

A co kdyby vám Unai Emery oznámil, že budete brankářskou dvojkou?

„Takhle vůbec nepřemýšlím. Chci se poprat o pozici brankářské jedničky!“

Potvrdil jste, že o vás měla zájem Neapol…

„Měl jsem několik nabídek, ale moje stanovisko je jasné. Jsem stále hráčem Arsenalu a nehodlám na tom nic měnit. Uvidíme, jak se moje situace vyvine, jak se bude vyvíjet nová sezona. Mám ještě na rok smlouvu a momentálně nic jiného neřeším.“  

Když běží poslední rok smlouvy, tak se většinou už jedná o jejím případném prodloužení. Oslovilo vás už vedení Arsenalu?

„Nijak na to netlačím, máme nové vedení i trenéra, nelámu si s tím hlavu. Jak už jsem řekl, mám na rok smlouvu. Chtěl bych ho odchytat jako jednička a co bude dál, to se pak uvidí. Momentálně jsme v Arsenalu tři brankáři, kteří chtějí chytat.“

Druhá zajímavá informace, kterou jste „pustil“ v médiích, se týkala vašeho zájmu o trenéřinu. Chtěl byste se specializovat na brankáře nebo se profilovat jako týmový kouč?

„Moji prioritou bude trenér celého týmu. Role trenéra brankářů je sice zajímavá, ale v určitých chvílích i dost nevděčná…“

A už máte představu, kde byste chtěl svoji trenérskou kariéru rozjet – jestli v zahraničí nebo v Česku?

„To je věčná otázka a uvidí se až v budoucnosti. Až s aktivní kariérou skončím a jaké budou případné trenérské nabídky.“

V květnu jste oslavil šestatřicáté narozeniny, pár týdnů po nich jste se zúčastnil rozlučky dlouholetého reprezentačního i klubového spoluhráče Tomáše Rosického na Letné. Ze slavného národního týmu vás už moc nehraje na prvoligové úrovni… 

„Už je nás jen pár. „Pláša“ (Jaroslav Plašil), „Bary“ (Milan Baroš), „Hybša“ (Tomáš Hübschman) a „Sivi“ (Tomáš Sivok). Člověk si v tuhle chvíli uvědomí, jak ten čase letí, že už jsme na sklonku kariéry, kterou řada starších kluků už ukončila. Dokud zdraví drží, je pořád motivace hrát na té nejvyšší úrovni.“

Na jak dlouho odhadujete svoje působení mezi tyčemi?

„Buď rozhodne tělo, nebo hlava. Záleží na motivaci. Když ráno vstanu a nebude se mně chtít jít trénovat, tak nastal čas to zabalit a dělat něco jiného. Jsem zvyklý dělat vše naplno.“

Až se čas naplní, uvažujete také o nějakém oficiálním rozloučení se svoji úspěšnou kariéru?

„To se teprve uvidí, jestli se mi do toho bude chtít jít… Doufám, že to ještě nějakou dobu nebudu muset řešit. Každopádně rozlučka Tomáše vyšla na výbornou, i když počasí nás všechny dost vystrašilo. Byl to nakonec úžasný fotbalový podvečer. Je jen škoda, že Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Honza Koller a další kluci něco podobného neuspořádali, protože by si to jistě zasloužili!“

PETR ČECH

Narozen: 20. května 1982. Výška: 198 cm. Váha: 89 kg. Stav: ženatý, manželka Martina, dcera Adélka (10,5), syn Damián (9). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: Viktoria Plzeň (1990-1999), Chmel Blšany (1999-2001), Sparta Praha (2001-2002), Stade Rennes (Francie, 2002-2004), Chelsea FC (Anglie, 2004-2015), Arsenal FC (Anglie, 2015-?). Reprezentace: 124 zápasů. Největší úspěchy: bronz na EURO 2004 v Portugalsku, mistr Evropy hráčů do 21 let (Švýcarsko 2002), postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na MS 2006 v Německu, účast na EURO 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku a na EURO 2016 ve Francii, vítěz Champions League (2012), finalista Champions League (2008), vítěz Evropské ligy (2013), vítěz anglické Premier League (2005, 2006, 2010), vítěz FA Cupu (2007, 2009, 2010), nejlepší brankář světa (2005, 2007), vítěz ankety Fotbalista roku (2005, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016), rekordman anglické Premier League v počtu vychytaných nul (aktuálně 200), člen a suverénní lídr Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL (aktuálně 248 čistých kont), český rekordman v počtu reprezentačních startů.