Pavel Hapal: „Máme fotbal k snídani, obědu i k večeři…“

Pavel Hapal: „Máme fotbal k snídani, obědu i k večeři…“

V posledním březnovém týdnu by se už trenér PAVEL HAPAL v Bratislavě intenzivně chystal se svými svěřenci na play off baráže o postup na EURO 2020, ve kterém měla slovenská reprezentace hostit na Národním stadionu Irsko. A pokud by ostrovní tým porazila, čekal by ji zápas pravdy na horké půdě – buď v Bosně a Hercegovině nebo pro změnu v Severním Irsku. Jenže rychle se šířící pandemie nového koronaviru nevídaně zmrazila a překopala termínovou listinu, letošní závěrečný turnaj mistrovství Evropy v úterý UEFA o rok odložila, nehrají se domácí ligy, ani evropské pohárové soutěže. A tak padesátiletý český kouč pobývá doma v Olomouci a veškeré potřebné záležitosti řeší na dálku.

Kdy vás poprvé napadlo, že by se baráž o EURO 2020 nemusela v březnovém termínu uskutečnit?

Když epidemie nového koronaviru v Číně v lednu vypukla, tak jsme to moc v potaz nebrali, protože před pár lety tam měli SARS, který se Evropě vyhnul. Jakmile ale dorazil COVID-19 na evropský kontinent, přerušily se sportovní soutěže a zavřely hranice, museli jsme všichni rychle změnit názor.“

Nemluvilo se o případném odkladu hypoteticky už při nedávném losování druhého ročníku Ligy národů v Amsterdamu?

Ani ne, ještě jsme to takhle nevnímali. Vraceli jsme se z Amsterdamu zpátky domů, v letadle už bylo méně lidí než obvykle. V duchu jsem si tehdy říkal, že se baráž v Bratislavě možná odehraje bez diváků, ale termínový odklad jsem si i vzhledem k červnovému mistrovství Evropy nepřipouštěl.“

Los zase poslal Česko a Slovensko do jedné skupiny! Jak jste tuhle reprízu podzimu 2018 glosovali s Jaroslavem Šilhavým?

Bavili jsme se spolu před losem i po něm. Nemyslím si, že zápasy Česko-Slovensko by byly nějak vzájemně vyhrocené, rivalita ztrácí dřívější náboj, jaký měla v prvních letech po rozdělení Československa. Mnohem vypjatější jsou pro Slováky utkání s Maďarskem, což jsme zažili v loňské kvalifikaci EURO 2020. Jarda Šilhavý mi říkal, že si Slováky do skupiny moc nepřál, já jsem její složení stoprocentně uhodl! Původně jsem tam měl Maďary, které jsme pro změnu nechtěli my. Tak jsem je na poslední chvíli nahradil radši Skotskem a vyšlo to.“

V úterý UEFA rozhodla, že se letošní závěrečný turnaj mistrovství Evropy uskuteční o rok později…

Je to logický krok, je zákaz cestování, hranice většiny států včetně Česka a Slovenska jsou zavřené. V takové termínové nouzi, v jaké se klubový a reprezentační fotbal kvůli pandemii v celé Evropě ocitl, asi jiné řešení nepřipadalo v úvahu. Musely dostat přednost klubové a evropské pohárové soutěže, aby se v prodlouženém jarním období stihly vůbec dohrát. Ale jestli se to doopravdy úplně všude povede, to jde bohužel mimo nás… V posledních odehraných zápasech osmifinále Ligy mistrů a Evropské ligy jsme na vlastní oči viděli, že fotbal bez diváků na stadionech ztrácí svůj smysl. Všichni máme nyní nastavené hlavy na mnohem životně důležitější věci – aby koronavirus nepostihl někoho z nás, rodiče, prarodiče, děti, proto musíme akceptovat veškerá omezení, která asi nikdo z nás nikdy nezažil, aby se nešířil dál. Hodně mě vytáčí, když vidím příklady nezodpovědného jednání lidí, kteří pořád chodí bez nařízených roušek, protože to považují za nějakou lehčí chřipku. Nebo se navzdory zákazu chtějí stále společně potkávat a vesele se bavit, jako dřív a jako by se vůbec nic nedělo! O spekulantech či podvodnících, kteří parazitují na nedostatku roušek a respirátorů ani nemluvě…“

V italských klubech je řada slovenských hráčů-reprezentantů. Jste s nimi v kontaktu?

Snažím se všechny pravidelně obvolávat, jsou většinou v karanténě, nikam nesmějí. V Interu, kde kope Milan Škriniar, vaří hráčům klubový kuchař a donášejí jim jídla domů. Denní čísla o stoupajícím počtu nakažených, a především mrtvých lidí v Itálii jsou hrozně depresivní. Dopadá to na kluby i na fotbalisty, kteří se také bojí a nevědí, kdy tohle skončí a začnou zase normálně trénovat. Mluvil jsem s Róbo Makem, který nyní hraje za Konyaspor. V Turecku se liga odložila jako jedna z posledních v Evropě až ve čtvrtek. Je v Istanbulu sám a nedivím se mu, že velmi těžce nese odloučení od rodiny.“

Jak vlastně vypadá náplň vaší trenérské práce v současné karanténě?

Máme v širším kádru zhruba padesát hráčů, většina jich hraje v zahraničních klubech, tak jim postupně volám, abych je podpořil. Aby věděli, že na ně a jejich rodiny myslíme. Jsem doma v Olomouci. Na Slovensko kvůli uzavřeným hranicím nemůžu, i když bych se tam s pracovní smlouvou, kterou se slovenským fotbalovým svazem mám, asi nejspíš dostal, ale při návratu do Česka bych musel do dvoutýdenní karantény. Nemělo by proto význam jet nyní do Bratislavy, obden si voláme s prezidentem svazu panem Kováčikem, takže mi aktuální fotbalové informace nescházejí. Další mám denně z internetu nebo z médií. Padl nyní i původní termín, že slovenská liga začne 2. dubna. Bude to až v květnu, což je další komplikace k baráži, která by se měla uskutečnit až v červnu.“

Máte rámcovou představu o tom, jak by mohla příprava slovenské reprezentace na červnovou odloženou baráž vypadat?

Je vůbec otázka, jestli tenhle termín bude platit a nedojde třeba k dalšímu posunu, protože v tu dobu se budou ještě třeba dohrávat ligové soutěže, Liga mistra a Evropská liga… Hráčský kádr se nám za současného stavu pochopitelně nijak nemění. Uzdraví se nám gólman Martin Dúbravka, který si v posledním kole Premier League poranil koleno a měl by s tím podle klubových lékařů marodit až šest týdnů. Patří k nejlepším brankářům v této elitní soutěži a jsem přesvědčený, že má na lepší klub v Anglii, než je Newcastle. Kdybychom s ním nemohli pro baráž počítat, byla by to ohromná ztráta.“

Co chybělo v loňské kvalifikaci k přímému postupu Slovenska na EURO 2020?

Přišli jsme o něj v zápasech s Walesem. Mohli a jsme a měli Velšany porazit doma, nebo uhrát v Cardiffu remízu. Šancí jsme k tomu v obou utkáních měli poměrně dost. I zápas v Chorvatsku jsme měli dobře rozehraný, vedli jsme, ale nakonec s největším favoritem, vicemistrem světa prohráli. Situace v naší kvalifikační skupině byla zamotaná až do posledního kola, nepomohly nám ani ostatní výsledky. Samozřejmě, že nás všechny mrzí, že se nepovedlo na mistrovství Evropy postoupit přímo. Současný slovenský národní tým na to kvalitu rozhodně má. Takhle jsme chtěli přistoupit i k baráži, i když její los nám přisoudil dva velmi těžké soupeře. Pokud bychom přes Irsko přešli, cestovali bychom na vítěze druhé barážové dvojice Bosna a Hercegovina-Severní Irsko. Kdyby se nám podařilo uspět i v tomto duelu a postoupili na EURO, tak by nás za rok čekala v Dublinu a Bilbau zajímavá skupina, ve které jsou Španělsko, Švédsko a Polsko. Ale to už létáme hodně daleko v budoucnosti…“

Za bratislavský Slovan by měl hrát Vladimír Weiss nejmladší, který ukončil z vlastní vůle působení v reprezentaci po zápase Ligy národů Česko-Slovensko v Praze. Prý jste se nedávno spolu setkali, takže jeho comeback není úplně vyloučený?

S Vladem jsme se potkali, ozval se jako první. Vyříkali jsme si spolu důvody, které vedly k jeho odchodu z reprezentace. Byla to tehdy kumulace pár věcí. Rezignace trenéra Kozáka po zápase s Českem a následném nočním výletu sedmi „statečných“ hráčů, i to, že nehrál v zápasech s Ukrajinou a odvetě v Praze. Teď bude muset oslovit ještě i mančaft, aby ho hráči vzali zpátky mezi sebe. Momentálně je po operaci kýly, až se uzdraví a bude prokazovat ve Slovanu reprezentační formu, myslím si, že nic nebude bránit jeho návratu do národního týmu.“

Kolik hráčů z někdejší „jedenadvacítky“ z EURO 2017 v Polsku máte nyní v „áčku“?

Je jich docela dost. Škriniar, Lobotka, Bero, Rusnák, Zreĺák. Už s námi v přípravě hrával také Hancko, který ještě patřil věkově do kádru „dvacítky“. Snad jsem na nikoho z kluků nezapomněl.“

Po odchodu Hrošovského do Genku a ukončení kariéry brankáře Kozáčika zřejmě z české ligy do národního týmu povoláte jen Dávida Hancka, který ve Spartě hostuje z Fiorentiny… Ale zdejší nejvyšší soutěž určitě sledujete, ne?

Samozřejmě, v poslední době mě zaujal Ivan Schranz v Českých Budějovicích, kterého jsme chtěli povolat na březnovou baráž. Zaslechl jsem taky, že by měl v létě odejít z Dynama do Jablonce. Útočníků máme v současné době nedostatek a on může navíc hrát i na kraji. Proto dostal na podzim v kvalifikaci šanci devatenáctiletý Boženík, který v zimě přestoupil ze Žiliny do Feyenoordu Rotterdam. Měli jsme trochu obavy, jestli bude v nizozemské Eredivisii stabilně hrát, zatím nastupoval pravidelně, což je fajn i pro reprezentaci. Na krajních postech máme vesměs personální nedostatek, když se zranil pravý obránce Peter Pekarík z berlínské Herthy, tak jsem operativně letěl do Bukurešti, protože v Dinamu pod Dušanem Uhrinem hrají krajní obránce Koštrna a Skovajsa, které jsem chtěl vidět naživo v utkání rumunské ligy. Naopak ve středu hřiště máme velký přetlak kvalitních fotbalistů – Hamšík, Kucka, Lobotka, Greguš, Bero.“

Do české nejvyšší soutěže nastoupil váš nedávný reprezentační spolupracovník Adrián Guĺa. Dal jste mu nějaké rady na cestu do Plzně, resp. do české ligy?

To ne, trochu tuhle nabídku tajil, ale na slovenském svazu jsme věděli, že jedná s Plzní. Je to pro něj na klubové úrovni rozhodně další posun. Jsem rád, že se chytil. Hodně mu pomohlo, že Viktorka zvládla vstup do jara vítězně a stoprocentně bodově, i když v některých zápasech – v Opavě, ve druhé půli v Jablonci nebo doma s Českými Budějovicemi, nebyla lepším týmem. Nejdůležitější jsou výsledky, ty se počítají, je rozdíl, jestli berete tři body, nebo jen jeden za remízu. Plzeň stáhla podzimní náskok Slavie na polovinu a udělala ligu v boji o mistrovský titul výrazně zajímavější, než se předpokládalo. “

Vy jste při jen několikaměsíční misi ve Spartě takovou příznivou výsledkovou konstelaci neměl. Jak dlouho vás vnitřně trápilo „odejití“ z Letné na prahu nové sezony 2018-2019?

Můj brácha často říká, že něco zlého je k něčemu dobré. V tomhle mém případě to platilo, protože jsem dlouho bez trenérské práce nezůstal, už v září jsem po abdikaci Jána Kozáka převzal slovenskou reprezentaci. Práce mě velmi baví a naplňuje, cestuji za hráči a vlastně navazuji s řadou z nich na předchozí společné působení u „jedenadvacítky“, od níž jsem v březnu 2018 odcházel právě kvůli nabídce ze Sparty. Nečekal jsem, že tam budu tak krátkou dobu, že nedostanu potřebný čas a prostor s týmem pracovat. Hodně mě ten brzký konec na Letné mrzel, bohužel se nám nepovedla výsledkově některá jarní utkání. Doma v derby se Slavií jsme po první půli už vedli 3:0, to byl, myslím, zápas, který mohl být pro Spartu zlomový, kdybychom ho vyhráli. Jenže nakonec jsme remizovali 3:3, když slávisté vyrovnali v poslední minutě z penalty, která se zrodila po naší triviální obranné chybě. Také v Plzni jsme vedli, ale rovněž jsme nedotáhli utkání do lepšího výsledkového konce… Nemá cenu už se ale k tomuto období nějak detailněji vracet.“

Na nové trenérské angažmá jste dlouho nečekal. Do kdy máte smlouvu se Slovenským fotbalovým svazem?

Do konce kvalifikačního období, je tam i opce.“

Tak to se vám z vyšší moci prodloužilo!

To je vlastně pravda, když se březnová baráž posunula až do června… Věřím, že v ní budeme úspěšní a zahrajeme si v příštím roce na mistrovství Evropy.“

Nedávno jste se zúčastnil oslavy 70. narozenin Petra „Johna“ Uličného. S kým jste si tam nejvíc popovídal?

Bylo tam hodně známých lidí, se kterými jsem se na oslavě potkal. Třeba s Laďou Kučerňákem, legendárním stoperem Sigmy, byli tam i Brňáci, protože „John“ trénoval taky Zbrojovku. Mluvil jsem se „Švancim“ (Petrem Švancarou) a samozřejmě s kluky, se kterými jsem hrával – Radkem Látalem, Pepou Muchou, Radimem Kučerou. Jsem rodák z Kroměříže a dorazili tam i borci odtud, se kterými jsem rád dal řeč. Jsme všichni z jedné branže a společně jsme prožili fajn odpoledne i večer.“

Z Olomouce pocházejí dva bývalí reprezentační trenéři Milan Máčala a Karel Brückner, také vaši někdejší spoluhráči ze Sigmy, o kterých jste se zmiňoval, se dali na tohle vrtkavé řemeslo. Jste s nimi v pravidelném kontaktu?

S kluky si v Olomouci spolu zajdeme na kávu nebo na pivo. Milan Máčala je i ve svém věku pořád aktivní a má o fotbale nejen u nás velký přehled. Karel Brückner na oslavě nebyl, omluvil se kvůli nemocné manželce, ale občas se potkáme na tribuně při domácím ligovém zápase Sigmy nebo na sebe narazíme ve městě. Svůj pověstný smysl pro humor neztratil. Po jednom ne zrovna povedeném utkání, myslím si, že to bylo s Bohemkou, mi povídal, že by doporučoval hrát jen 2x20 minut, aby to bylo i pro diváky kratší…“

Vídáme vás dost často v televizní reklamě sázkové společnosti Fortuna. Natočili jste ji s hráči hned napoprvé nebo to byla dřina?

Byla to docela zábava. Natáčeli jsme ji v létě v Šamoríně v rámci reprezentačního srazu. Už předtím jsme točili reklamu k hokejovému mistrovství světa, které se vloni hrálo na Slovensku.“

Máte tři syny, potatili se fotbalově?

Nejstarší Lukáš, kterému je osmadvacet, hraje nyní ve Švýcarsku, má to tam spojené i s prací. Předtím hrával tady třetí ligu v Mohelnici, Prostějově, Jirka Neček si ho vzal do Třince. Volám si s ním teď každý den, protože ve Švýcarsku vypukla epidemie koronaviru dřív než u nás. Osmnáctiletý Ondra byl ve Spartě, vrátil se zpátky do Olomouce a hraje za její devatenáctku. Nejmladší šestnáctiletý Štěpán je odmalička v Sigmě. Fotbal je u nás doma denní téma číslo jedna, zvlášť nyní, kdy nejezdím do Bratislavy a necestuji do ciziny. Manželka říká, že ho máme všichni k snídani, obědu i k večeři…“

PAVEL HAPAL

Narozen: 27. července 1969. Hráčská kariéra: Sokol Břest (1975-1983), Sigma Olomouc (1983-1988), Dukla Praha (1988-1990), Sigma Olomouc (1990-1992), Bayer Leverkusen (Německo, 1992-1995), CD Tenerife (Španělsko, 1995-1998), Sigma Olomouc (1998-1999), CD Tenerife (Španělsko, 1999), Sparta Praha (2000), Sigma Olomouc (2000-2001), České Budějovice (2002). Největší úspěchy: postup na EURO 1996 v Anglii, mistr ligy (2000), vítěz Čs. poháru (1990), vítěz Českého poháru (1990). Reprezentace: 31 zápasů Československo a Česko, jeden vstřelený gól. Trenérská kariéra: SFC Opava (2003-2004), Tescoma Zlín (2004-2005), Baník Ostrava (2005-2006), FC Nitra (Slovensko, 2007-2008), Mladá Boleslav (2008-2009), MŠK Žilina (Slovensko, 2009-2011), Zaglebie Lubin (Polsko, 2011-2013), FK Senica (Slovensko, 2014), slovenská reprezentace do 21 let (2015-2018), Sparta Praha (2018), reprezentace Slovenska (2018-?). Největší úspěchy: postup na EURO hráčů do 21 let v Polsku, postup do skupinové fáze Ligy mistrů (2010), slovenský mistr (2010).