Po ligovém restartu se v podzimním šlágru s dosud bodově stoprocentní Spartou předvedl ve výtečném herním světle, který nezastínila ani neproměněná penalta v samém závěru. Dvaadvacetiletý plzeňský středopolař PAVEL BUCHA byl o pět dnů později neúnavným tahounem českých „lvíčat“ v klíčovém zápase o postup na mistrovství Evropy v Řecku. Opět se zapsal i mezi úspěšné střelce, když ve druhé půli za stavu 0:0 zvládl krizovou situaci – opakovaný pokutový kop!

„Když se začalo mluvit o možném restartu, hodně tvrdě jsme makali a těšili se na utkání doma se Spartou. Začínali jsme s ní obnovenou ligu už na jaře na Letné, kde jsme tehdy vyhráli 2:1. I nyní to byl opět vítězný návrat. Sparťanům se předtím povedlo ve čtvrtečním utkání skupiny Evropské ligy vyhrát 4:1 v Glasgow proti Celtiku a nejspíš si mysleli, že tentokrát uspějí i proti nám v Plzni, kde se jim nikdy moc nedařilo.

„PRVNÍ DOTEK JSEM ZVLÁDL ASI NEJLÍP!“

Brzký vedoucí gól další průběh zápasu hodně ovlivnil. My jsme se uklidnili, sparťané naopak znervózněli, protože nám vedení vlastní chybou v rozehrávce nabídli. Vystihli jsme ji a šli hned do otevřené obrany. Rychlá akce nám dobře vyšla. Stihl jsem kluky vpředu ještě doplnit, „Čermus“ (Aleš Čermák) mi balon prostrčil a první dotek jsem zvládl asi nejlíp, jak jsem mohl. Zároveň jsem tím vylákal brankáře Nitu, aby proti mně vyběhl, takže jsem ho potom mohl přehodit. Do konce první půle jsme ještě přidali další dvě branky, vedení 3:0 nikdo z nás samozřejmě nepředpokládal.

„KLID PŘED PENALTOU MI UŠKODIL…“

I po přestávce jsme měli další šance ke zvýšení tříbrankového náskoku, nastřelili jsme břevno, tou největší byla penalta těsně před koncem. Před zápasem jsme na ni byli určeni tři. Dva kluci už v tu chvíli na hřišti nebyli, ale přesto jsem se ostatních zeptal, jestli to někdo nechce jít kopat, třeba „Kopi“ (Jan Kopic). „Boggy“ (Jean-David Beauguel) vystřídal chvilku předtím, tak jsem si balon vzal já. Možná mi trochu uškodilo, že jsem byl v příliš velkém klidu, když jsme vedli 3:0. V duchu jsem si říkal, že povedeme 4:0, že se nic nemůže stát. Kopl jsem míč tam, kam jsem chtěl. Vždycky jsem dopředu takhle rozhodnutý, jenže Nita můj úmysl vystihl a penaltu chytil. V nastavení pak sparťané vstřelili čestný gól, proto v kabině padaly vtípky a narážky, že místo čtyřbrankové výhry to je jen 3:1 a že jsme zase vzadu neudrželi nulu…

„MĚL JSEM SI SCHOVAT GÓL DO ŘECKA!“

V pondělí jsem vyrazil do Prahy na sraz „jedenadvacítky“, kde jsem se opět potkal s kluky ze Sparty. S Láďou Krejčím se vzájemně hecujeme před zápasy, při nich a teď jsme v tom mohli ještě pokračovat včetně té mojí neproměněné penalty. Do debaty a špičkování se zapojil i trenér Krejčí, který mi řekl, že doufá, že jsem si nějaký gól schoval taky do Řecka. A ono to do puntíku vyšlo, a ještě k tomu z penalty! Celý mančaft byl nastavený na výhru, všichni jsme věděli, že jiný výsledek nám k postupu na mistrovství Evropy nepomůže. I když pár kluků chybělo a Michal Sadílek s Matějem Chalušem patří dlouhodobě k lídrům týmu, panovala na srazu pozitivní nálada. Šanci dostali další kluci z kádru.

„POMOHLO NÁM VYLOUČENÍ A ZMĚNY…“

První poločas jsme sice měli převahu, ale s předvedeným výkonem nebyli spokojeni. Asi nám přece jen svazovala nohy důležitost zápasu. Řekové pořád cítili šanci, že když vyhrají dvě domácí utkání s námi a pak se Skotskem, že by se mohli na mistrovství Evropy ještě dostat. Terén kombinačnímu fotbalu, o který jsme se snažili, taky moc nepřál, protože hřiště nebylo v ideálním stavu. Pomohlo nám vyloučení domácího hráče, který těsně před přestávkou po odpískaném faulu na půlce ještě šlápl na ležícího Libora Holíka. V kabině jsme se navzájem burcovali, že když nedokážeme Řeky v deseti porazit, tak nemáme na EURO, co dělat. Myslím, že nám pomohly i dvě poločasové změny v sestavě, po příchodu Denise Granečného a Tomáše Ostráka jsme začali hrát v klasickém rozestavení 4-2-3-1. Dostali jsme oslabené domácí pod trvalejší tlak, měli jsme i víc šancí než v první půli.

„DOPŘEDU VÍM, KAM BALON KOPNU!“

Po faulu právě na Denise odpískal rozhodčí penaltu. „Šaša“ (Ondřej Šašinka) je spolehlivě proměňoval, já jsem byl určený jako druhý, i proto, že jsem ji v neděli v lize nedal proti Spartě. Jen jsem se ho zeptal, jestli se na ni cítí. Řekl, že jo. Řecký brankář mu ji ale chytil, porušil však přitom pravidlo, že musí stát nohama na čáře. Sudí proto nechal pokutový kop přes velké protesty Řeků opakovat. Na penaltový reparát si Ondra už nevěřil. Věděl jsem, že kopnu balon do středu branky a co nejvíc pod břevno. Gólman se sice moc nepohnul, ale na míč, který jsem napálil dost prudce, nedosáhl. Všichni jsme se seběhli i s náhradníky u rohového praporku, kde jsme nechali i ten obrovský balvan, který nás s přibývajícím časem za stále bezbrankového stavu víc a víc tížil.

„ZAČALI JSME SE ZASE BÁT O VÝSLEDEK…“

Jenže se nám nepovedlo dát druhý pojišťující gól a s blížícím se koncem jsme se začali bát o výsledek jako předtím v Litvě. Bylo to psychicky dost náročné. Udělali jsme pár zbytečných faulů, domácí po nich ze standardních situací nakopávali balony do šestnáctky, které jsme dokázali ubránit a odvrátit. V nastaveném čase jsem se dostal před vápnem k míči, rozběhl jsem se k půlce a uviděl nabíhajícího Tondu Vaníčka, který vysunul Vaška Drchala, a ten střelou mezi brankářovy nohy brejk proměnil. To už jsme věděli, že potřebnou výhru nám domácí neseberou. Proto jsme se radovali jak na hřišti, tak i potom v kabině, nijak jsme se emocím nebránili, i když postupovou jistotu ještě nemáme.

„VĚŘÍME, ŽE TO S POSTUPEM NA EURO VYJDE!“

Před půlnocí jsme z Atén odlétali, v Praze jsme byli kolem druhé hodiny v noci. Měl jsem volný víkend, který jsem strávil s rodinou, a na trénink do Plzně jsem vyrazil až v pondělí. Všichni budeme pochopitelně sledovat, jak dopadne úterní utkání Řeků doma se Skoty i ostatní zápasy našich potencionálních konkurentů z jiných kvalifikačních skupin, kdybychom v té naší skončili přece jen na druhém místě. Věříme, že to s postupem na EURO příští rok v Maďarsku a ve Slovinsku vyjde!

O víkendu bude teprve osmým podzimním kolem pokračovat česká liga. S Viktorkou hrajeme v neděli ve Zlíně, kde bychom chtěli navázat týmovým výkonem i výsledkem na vydařené utkání se Spartou. Nabitější zápasový program kvůli říjnovému přerušení je teprve před námi. Fyzicky se cítím velmi dobře, žádná únava mě nepostihla jak proti Spartě, tak v „jedenadvacítce“. Doufám, že mi to nadále vydrží až do Vánoc, protože těsně před Štědrým dnem hrajeme v Plzni s čerstvým lídrem Slavií…“