Odcházení legend

Odcházení legend

Během dvou dnů oficiálně ukončily exhibiční „rozlučkou“ svoji profesionální dvě velké osobnosti – kanonýr David Lafata a dirigent Tomáš Rosický, které se nesmazatelně zapsaly do bohaté historie českého fotbalu. I když oba ještě zdaleka nedovršili životní čtyřicítku, jsou již kvůli svým unikátním schopnostem zařazeni do prominentní společnosti fotbalových legend.

VÁCLAV TICHÝ, PRAHA 

Jejich následovníci proto budou mít velmi obtížné se jejich fotbalovému kumštu alespoň přiblížit. Skromný snajpr „Lafy“ s pevnými jihočeskými kořeny, ke kterým se nyní v šestatřiceti letech k nim natrvalo vrací, byl šestkrát králem tuzemských ligových střelců. V Česku a Rakousku nastřílel dohromady 204 branek, což ho vyneslo v historickém pořadí prestižního Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL na bronzovou příčku. Větší porci gólů dokázali vsítit již jen věhlasný slávistický tandem Josef Bican-Vlastimil Kopecký, který před druhou světovou válkou, během ní a ještě v poválečných letech vzájemně profitoval ze sehranosti takřka poslepu i nezištné spolupráce v koncovce. Nutno ale vzít v úvahu i tehdejší herní systémy, v nichž to měli útočníci proti obráncům výrazně jednodušší. 

O rok starší špílmachr byl nevybroušeným diamantem již od mládí, proto se o něj také v pouhých dvaceti letech přetahovaly dva německé velkokluby Bayern Mnichov a Dortmund, aby za něj zaplatila vítězná Borussia tehdy rekordní bundesligové odstupné v přepočtu půl miliardy korun. To už měl „Rosa“ za sebou ostrou reprezentační premiéru na EURO 2000. Brzy se stal duší českého národního týmu, který očividně kombinačně strádal, když v jeho sestavě kvůli zranění chyběl. Byl už tahounem Brücknerova team-worku na EURO 2004 v Portugalsku, pomohl k zatím jedinému postupu na mistrovství světa v roce 2006, před kterým si „odskočil“ ze závěrečného soustředění v Seefeldu do Londýna podepsat kontrakt s Arsenalem. V úvodním zápase s obávanými Američany se pak blýskl dvěma nádhernými góly, kterými navázal na vedoucí trefu svého velkého parťáka Jana Kollera. Další galapředstavení už bohužel nepřidal, protože ve svých nejlepších fotbalových letech podstupoval martyrium neustálých návratů na trávníky po opakujících se vleklých zraněních. Přesto nastřádal úctyhodných 105 reprezentačních startů, ten poslední proti Chorvatsku na EURO 2016 ve Francii. 

O pár týdnů později se Tomáš Rosický s Davidem Lafatou sešli opět v jedné kabině, tentokrát na Letné, kam se první z nich vrátil z šestnáctiletého zahraničního angažmá. Nebylo jim ale dopřáno, aby z jejich klubového propojení na trávníku, které trvalo sezonu a půl, vznikla ještě údernější ofenzivní zbraň Sparty. Byly v tom objektivní důvody zdravotních indispozicí, ale i subjektivní personální vize „internacionálního“ italského trenéra Stramaccioniho. I proto odcházení dvou velkých legend nepřišlo zrovna v nejlepších sparťanských časech, jak by si oba bezpochyby zasloužili a také přáli.