Milan Petržela: „Chci překonat rekord!“

Milan Petržela: „Chci překonat rekord!“

V neděli mu bylo devětatřicet, před týdnem načal svoji 20. letní prvoligovou přípravu. Záložník Slovácka MILAN PETRŽELA je nezmar. V nadcházející sezoně chce útočit na rekordní počet startů v nejvyšší soutěži. Na lídra, současného reprezentačního trenéra Jaroslava Šilhavého, ztrácí 13 zápasů. Petržela nevylučuje ani pokoření magické hranice 500 startů, nedávno totiž prodloužil smlouvu se Slováckem o dva roky.

Jak zvládáte přípravu v devětatřiceti letech?

„Pochopitelně, není to už takové, jako když mi bylo dvacet. Ale první týden přípravy jsme měli volnější. Začali jsme pozvolněji, největší dřina nás teprve čeká. Myslím, že se s tím dokážu porvat.“


Máte silnou vůli?

„Vyhecují mě vždycky mladí, kteří mi utíkají, nebo ti, co jsou přede mnou. Díky nim se vybičuju.“


Máte s trenérem Martinem Svědíkem domluvu, že v případě náročnějšího programu můžete využít úlevy?

„Trenér mi říkal, že mám říct zavčasu, kdyby se cokoli dělo. Prý mi klidně uleví. Ale této možnosti bych chtěl využívat co nejméně. Vím, že příprava je hrozně moc důležitá, člověk z ní těží v sezoně. Rozhodně tedy nebudu nic šulit nebo přehánět s využitím úlev. Byl bych sám proti sobě.“


V uplynulé sezoně jste úlev využil?

„Ne. Vlastně nikdy. Měl jsem jen párkrát problémy se zády na soustředěních. Poležel jsem si, dal jsem se brzy do kupy.“


Minulá sezona byla dlouhá, odložené vítězné finále MOL Cupu se Spartou jste hráli tři dny po konci ligy. Stačila vám třítýdenní dovolená?

„Kdyby byla delší, určitě bychom se nezlobili. Nějaký týden navíc by nám prospěl. Ale tyto věci neovlivníme, musíme se chystat na další sezonu.“


Vzhledem ke čtyřem zápasům v Lize národů v první polovině června byla krátká dovolená velké téma napříč celou Evropou. Nejlepší hráči odehráli ve svých klubech v sezoně přes 70 zápasů, po ní je čekala náročná reprezentační akce. Jak se k této věci stavíte vy?

„Po sezoně jste opotřebovaný nejen fyzicky ale i mentálně. Když nejste v pohodě, těžko hledáte motivaci, i výkony nejsou podle představ. A už se to s vámi veze. Nebaví vás to, jste otrávený, naštvaný na sebe. Do toho si o sobě přečtete v médiích, jak jste hrál špatně. Všechno se nabaluje. Nakonec pořádně nespíte, tím spíš si pak přivodíte zranění.“


Máte s tím zkušenost?

„Pamatuju si, že před deseti lety jsem zažil něco podobného. Spousta nás Plzeňáků byla na mistrovství Evropy, kvůli pohárovým předkolům jsme prakticky neměli žádnou dovolenou. V sezoně mě to doběhlo. Po EURO jsem nakonec přestoupil do Německa, ale nenaskočil jsem tam do vlaku, jak se říká. Měl jsem individuální plán, věnoval se mi kondiční trenér. Jen jsem běhal, nechodil jsem vůbec na hřiště. Pak jsem si zlomil zánártní kůstku, což přičítám nedostatečnému odpočinku. Člověk se i může cítit dobře, jenže tělo má své limity. Správný odpočinek je potřeba.“


Před týdnem jste zahájil svoji dvacátou letní přípravu v rámci první ligy. Když vám bylo třicet, napadalo vás, že se dostanete na takový počet?

„V té době bylo zvykem končit s fotbalem kolem dvaatřiceti. Ve třiatřiceti už vás odepisovali, že jste starý. Nebavily se s vámi ani kluby, které se pohybovaly dole v tabulce. Přijde mi, že postupem času se fotbalový věk natáhl, což je jedině dobře. Když na to máš herně i fyzicky, je přece jedno, jestli ti je dvaadvacet nebo čtyřicet.“


Říkáte, že před deseti roky se na 33letého fotbalistu pohlíželo jak na veterána. Bylo těžko pro vás toto nevnímat?

„Až v devětadvaceti jsem šel do zahraničí, kariéru jsem měl tedy nastavenou na delší čas. Byl jsem po návratu ještě několik let v Plzni, hráli jsme nahoře. O to hůř se mi ve Viktorce končilo.“


Mrzí vás pořád konec v Plzni?

„Štvalo mě, když kluby tenkrát říkaly, že jsem starý. Není nic příjemného cítit se dobře, vědět, že na první ligu pořád máte, ale z druhé strany slyšíte, že jste za zenitem. Tohle mě určitě nepotěšilo. Když jsem odcházel z Plzně, cítil jsem se výborně. Byl jsem nešťastný, že mě už nechtěla, že jsem musel odejít jen kvůli tomu, že mi je třicet čtyři. Mrzelo mě to. Na druhou stranu jsem se vyhecoval, chtěl jsem ve Slovácku dokázat, že Viktorka udělala chybu. Jsem rád, že takhle držím. Ukázal jsem, že nepatřím do starého železa.“


A to výrazně.

„Samochvála smrdí, toho se držím. Ale můžu říct, že jsem spokojený, jak návrat do Slovácka probíhá. Máme dobrý tým, udělali jsme dvě super sezony v řadě.“


Dvě čtvrtá místa, plus triumf v MOL Cupu jsou pro Slovácko historickými úspěchy. Vidíte v tomto paralelu s Plzní, kde jste s Horváthem, Limberským a spol. také psali historii?

„Trenér Svědík mi říká, že jsem takové štístko. Pořád mi to předhazuje, což je moc příjemné. Pro Slovácko je vítězství v poháru stejné jako pro Plzeň titul. Na druhou stranu jsme si na sebe upletli bič. Fanoušci pro nás budou chtít, abychom byli nahoře dál.“


Upřímně, je toto pro klub velikosti Slovácka dlouhodobě udržitelné? Konkurovat movitým Spartě a Slavii je vysoce obtížné.

„Ve Slovácku jsme si všechno uhráli sami na hřišti. Jsme malý klub, naše pozice je daleko složitější, než jakou mají silnější kluby. Ale o to víc nás těší, že jsme si úspěchy vykopali sami.“


Má Slovácko kvalitu, aby se dostalo do pohárové Evropy? Čeká vás 3. předkolo Evropské ligy, pokud ho zvládnete, budete mít jistotu základní skupiny Konferenční ligy.

„Samozřejmě se o poháry chceme porvat. Nikde není napsáno, že nemůžeme postoupit do hlavní fáze. Jednalo by se o obrovskou věc.“


Obrovskou věcí je i váš útok na rekord Jaroslava Šilhavého, který v české a československé nasbíral 465 startů. Vy jich máte nyní na kontě 452. I tohle vás žene?

„Dřív jsem si tuhle věc nepřipouštěl. Ale když už jsem nyní tak blízko, chtěl bych rekord překonat. Tím, že jsem prodloužil smlouvu o dva roky, rád bych posunul rekord mnohem výš. Ale v cestě stojí spousta překážek. Musí mi držet zdraví, musím mít výkonnost, abych hrával. Všechno je ve hvězdách, nicméně starty chci připisovat.“


Co vám říká hranice 500 startů?

„Sci-fi to není. Jenže v mém věku je zdraví už vachrlaté, člověk je víc náchylný ke zranění. Uvidíme. Budu se snažit, aby mě trenér dával do základu.“


Motivují vás fotbalisté, kteří kariéry ukončili ve čtyřiceti a výš? Například kapitán Bohemians 1905 Josef Jindřišek v 41 letech prodloužil s klubem kontrakt.

„Stoprocentně. Kluky, kteří mi dýchají na záda, sleduju. Pepa Jindřišek v Bohemce nebo Venca Procházka ve Zlíně. Mají svým klubům pořád co dát, jsou platní.“


Co zásadního, kromě zdraví a kvalit, je třeba mít k fotbalové dlouhověkosti?

„Každý má tohle jinak. Já mám asi v sobě od přírody, že jsem pořád takový mladý. Neztratil jsem zatím ani rychlost. Bylo také hodně důležité, že jsem neměl nikdy těžké zraněné, které by mě vyřadilo na delší dobu. Návraty po dlouhém období jsou složité. Neustále jsem se tak mohl fyzicky i rychlostně udržovat. Takže když mám odpovědět přímo na otázku, nahoře mě drží trénink.“

MILAN PETRŽELA

Narozen: 19. června 1983. Výška: 175 cm. Váha: 63 kg. Stav: ženatý, manželka Jitka, dcera Claudie (7). Hráčská kariéra: Petra Drnovice (1993-1995), Rostex Vyškov (1995-1996), Zeman Brno (1996-1999), FK Drnovice (1999-2003), 1. FC Slovácko (2003-2006), Sparta Praha (2006-2007), FK Jablonec (2007), Viktoria Plzeň (2007-2012), FC Augsburg (Německo, 2012-2013), Viktoria Plzeň (2013-2019), 1. FC Slovácko (2019-?). Reprezentace: 19 zápasů / žádný gól. Česká liga: 452 zápasů / 55 gól. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, postup do základní části Ligy mistrů (2011, 2013, 2018), mistr české ligy (2011, 2015, 2016, 2018), postup do osmifinále Evropské ligy (2014), vítěz českého Superpoháru (2015), vítěz Ondrášovka Cupu (2010).