Milan Heča: „Sráží nás hra v obou šestnáctkách!“

Milan Heča: „Sráží nás hra v obou šestnáctkách!“

Na Letné je od loňského léta. Mezi sparťanské tyče se brankář MILAN HEČA zatím dostává v blocích. Vloni na podzim chytal MOL Cup a závěr ligového podzimu, zpátky do branky se dostal na konec jarní sezony, prodloužené o premiérovou nadstavbovou část. V té současné mu dal trenér Václav Jílek šanci až v polovině září ve Zlíně a tím pádem si prohodili role s Florinem Nitou v pohárových utkáních. A vypadá to, že osmadvacetiletý gólman půjde jako letenská jednička i do čtyř ligových zápasů, které v tomto kalendářním roce ještě zbývají.

Tím, že jsem tolik nechytal, jako předtím ve Slovácku, jsem se nijak nestresoval. Když přestoupíte do klubu, jako je Sparta, tak s tím musíte počítat. Už jsem cítil, že po tolika letech v Uherském Hradišti potřebuji změnu, zkusit něco nového, absolvovat jiné tréninky. Snažil jsem se maximálně pracovat a čekat na šanci, kdy se do branky dostanu. Kdybych si tím příliš lámal hlavu, spíš by mi to uškodilo.


UŽ JSEM ODCHYTAL TŘI DERBY SE SLAVIÍ…“


Před zářijovým zápasem ve Zlíně jsem ale byl nervóznější, protože jsem delší dobu nestál při ostrém utkání v brance. Protože jsem na jaře odchytal dvě derby se Slavií, tak jsem to další, v pořadí třetí na Letné už tolik neprožíval, byl jsem na vyhecovanou atmosféru připravený. Škoda, že jsme v něm nepřetrhli sparťanskou sérii bez vítězství. Hned v dalším kole jsme jeli do Plzně, potřebovali jsme obou utkáních uspět, aby nám slávisté a viktoriáni v ligové tabulce ještě víc neodskočili. To se nám bohužel nepovedlo. Utkání v Plzni rozhodla, řekl bych, naše technická chyba, když jsme na začátku druhé půle rozehrávali s „Lišákem“ (Davidem Lischkou) kolem šestnáctky a jemu při zpětné přihrávce balon odskočil a namazal ho nechtěně přímo na nohu Krmenčíkovi, který mě pak prostřelil…


NEJVÍC MĚ MRZÍ GÓLY PO HLOUPÝCH CHYBÁCH!“


Tohle se ve fotbale čas od času stane, mrzí mě všechny inkasované góly, ale nejvíc ty po hloupých chybách jako třeba v nastaveném čase v Teplicích, kde jsme vedli 1:0. Místo abychom zápas v klidu dohráli, co nejdál od naší branky, tak se dostaneme pod tlak domácích. Po rohovém kopu necháme Vondráška střílet na malém vápně nůžkami a na zadní tyči nepohlídáme ve dvou lidech Řezníčka, který vyrovnal na 1:1. Měli jsme sice pak ještě šance znovu výsledek otočit, ale neproměnili jsme je. Myslím si, že nás nejvíc sráží hra v obou šestnáctkách. Před naší brankou musíme balony z ní dostat co nejjednodušším způsobem, abychom se zformovali, před tou soupeřovou naopak musíme týmovým důrazem dotlačit míč do sítě, protože výstavní gól i taková šmudla mají stejnou cenu.


HVIZD ROZHODČÍHO KRÁLOVCE JSEM SLYŠEL…“


Snažím se kluky z branky hecovat, křičím na ně, aby uklidnili hru, udrželi míč nahoře, zbytečně nespěchali s autem nebo rozehrávkou. V Opavě se nám to podařilo, i když jsme měli dost možností zvýšit vedení a dohrát zápas ve větším klidu. V sobotu v Jablonci jsme o dvě branky vedli, ale stejně to na tři body, které jsme potřebovali k předskočení soupeřů v tabulce, nestačilo… Bylo to o kontaktním gólu, který jsme dostali vlastně hned po příchodu z kabin. Střídající Matoušek dostal míč po nedohodě našich kluků ve vápně přímo na nohu a napálil ho rovnou k zadní tyči. Domácí to pochopitelně nakoplo, nás naopak srazilo dolů. Honza Chramosta vyrovnal krásnou patičkou, kterou zkusil, protože centr z levé strany dostal za sebe. Balon ještě zrychlil po dopadu na mokrý trávník a zapadl přesně za tyč, neměl jsem nárok ho chytit…V poslední minutě dali domácí ještě jednu branku, ale ještě předtím jsem slyšel hvizd rozhodčího Královce, takže jsem věděl, že platit nebude.


STAVBU DOMKU ŘÍDÍM Z PRAHY NA DÁLKU!“


Prohrát z vedení 2:0 by byla tragédie, i tak nebyla zpáteční cesta do Prahy moc veselá, protože nám zbytečně proklouzly mezi prsty další body…V neděli jsme dostali volno, o nadcházející reprezentační pauze se vypravíme s manželkou opět domů na Moravu. Stavíme v Krumvíři rodinný domek, jednou za měsíc tam přijedu poklidit po řemeslnících a domluvit další práce. Teď jsme chtěli stavbu zazimovat okny, ale protože budou až někdy v lednu, tak musíme místo nich dát proti mrazu a sněhu fólie. Na život v Praze jsme si s manželkou zvykli, ale víc nám vyhovují menší města, kde je i větší klid.


SPARTA ČEKÁ DLOUHO NA NĚJAKOU TROFEJ…“


Do konce roku zbývají ještě čtyři ligová kola. Hrajeme doma s Českými Budějovicemi, potom cestujeme do Příbrami, pak přijede na Letnou Mladá Boleslav a končíme v Ostravě s Baníkem, což bude zřejmě nejtěžší zápas ze všech. Ale česká liga se v posledních letech ohromně vyrovnala, takže dřívější papírové prognózy o favoritech a outsiderech většinou už neplatí, bez zodpovědného týmového přístupu a výkonu neporazíte snad žádného soupeře. Jde hlavně o výsledky, které ale někdy klamou. Na podzim jsem si nejvíc zachytal v malém pražském derby doma s Bohemkou, které jsme nakonec vyhráli jednoznačně 4:0… Chtěli bychom se v tabulce před zimní přestávkou posunout na třetí místo a na jaře bude hlavním cílem uspět v MOL Cupu. Sparta už hrozně dlouho čeká na nějakou trofej, k tomu zbývají ještě tři kroky, ten první v březnovém čtvrtfinále doma proti Baníku.“

MILAN HEČA

Narozen: 21. března 1991. Výška: 187 cm. Váha: 84 kg. Stav: ženatý, manželka Dana. Fotbalový post: brankář. Kariéra: Krumvíř (1999-2001), Šardice (2001-2006), 1. FC Slovácko (2006-2018), Sparta Praha (2018-?).