Potřetí v kariéře zakotvil pod Ještědem. Útočník MICHAEL RABUŠIC je od léta opět hráčem Liberce, který je zároveň i jeho domovem. Trojnásobný reprezentant zasáhl do obou dosavadních ligových zápasů, v neděli u Nisy byl u senzačního debaklu plzeňské Viktorie (4:1).

„S PLZNÍ JSME HRÁLI VÝBORNĚ“
„V neděli jsme dali Plzni čtyři góly, u Nisy bylo veselo. Tak vysokou výhru jsme samozřejmě nečekali. Musím říct, že jsme hráli výborně, byli jsme perfektně připravení. Ze začátku nám tam napadalo všechno, do čeho jsme kopli. Pak se nám hrálo líp, byli jsme uvolnění. Plzeň snížila z penalty, ale bylo důležité, že jsme do přestávky udrželi dvoubrankový náskok. Druhou půli jsme sice hráli bez míče, Viktorku jsme ale do ničeho nepustli. Říkali jsme si před zápasem, že Plzeň může poznamenat nešťastné vyřazení v předkole Ligy mistrů s Alkmaarem. To se potvrdilo, její rozpoložení nebylo ideální.

„NA MLADÝ JSEM HODNEJ“
Je mi sice teprve třicet, v Liberci jsem přesto nejstarší. Což je trochu bláznivé. Ve Slovanu je to prostě takhle postavené, nebojím se toho. Hlavou jsem pořád mladý kluk. Cítím se jako by mi bylo dvacet, vypadám docela mladě. (směje se) Dobře do týmu se svojí povahou zapadnu. Mladým klukům sodu nedávám, jsem hodnej. Co zažívala moje generace od starých, to se se současností nedá srovnat. Bylo to peklo, teď je jiná doba, mladí mají s námi lehčí život. Teď jsou si všichni rovni, byť možná bude i mým úkolem mladším trochu pomoci, aby se dobře připravili a nic neflákali.

„V LIBERCI JSEM UŽ POTŘETÍ“
V Liberci jsem potřetí v kariéře. Rozdíl oproti dvěma předchozím angažmá je asi jenom ve vyšším věku. Poprvé jsem do Slovanu přicházel jako mladík, paradoxně jsem prožil nejlepší sezonu, kdy jsme získali titul. Když jsem se vracel podruhé, bylo to spíš na sílu. Předtím v Itálii jsem neměl herní vytížení, prakticky rok jsem nehrál. Nebyl jsem na tom tedy dobře po kondiční stránce, což se v lize ukázalo. Fyzické manko jsem dohnal až v zimní přípravě pod trenérem Trpišovským. Jenže zase jsem si zranil rameno. Věřím, že teď budu fit a Liberci výrazně pomůžu.

„PLATNÝ BUDU VÍC DO PLNÝCH“
Konkurence v útoku Slovanu je velká, jsme čtyři útočníci. Trenér nás bude nasazovat podle typu soupeře. Když budeme hrát na brejky, zřejmě začnu na lavičce, protože už nikomu neuteču. (směje se) Platnější než ostatní útočníci budu víc doma, když budeme dobývat obranu soupeře. V obou dosavadních zápasech jsem šel do hry ve druhém poločase. Na jaře jsem v Budějovicích kvůli zranění půl roku nehrál, herní kondici musím do sebe dostat postupně. Potřeboval bych lehčí nohy, abych mohl mít víc sprintových náběhů. Myslím, že v prvním kole v Olomouci jsem týmu pomohl, teď s Plzní jsem svůj čas taky odmakal.

„FOTBALISTA JE HEZKÉ ZAMĚSTNÁNÍ“
Pamatuju si, jak jsem před rokem v létě jako hráč bez smlouvy trénoval s béčkem Slovanu. Pak jsem nakonec odešel do Budějovic. Kluci i lidí z klubu si ze mě dělali legraci, jestli se na fotbal nechci vykašlat a převzít hospodu po tchánovi. I po roce mám tyto poznámky pořád na talíři. Tchán ale na mě hospodu nechce pořád přepsat, musím se tedy držet dál fotbalu. Ne, tohle je pochopitelně všechno sranda, popichování rád vracím. Dokud můžu, budu na hřišti. Profesionální fotbalista je celkem hezké zaměstnání. Cpát se do hospody, na to je čas.“