Matúš Kozáčik: „Ke stovce nul se už pomalu blížím…“

Matúš Kozáčik: „Ke stovce nul se už pomalu blížím…“

Jeho brankářští parťáci v plzeňské Viktorii a slovenské reprezentaci se do ostrých zápasů dostávají jen velmi sporadicky, protože je MATÚŠ KOZÁČIK svými spolehlivými výkony mezi tyče v posledních sezonách prakticky nepouští. V obou týmech patří k základním stavebním kamenům sestavy a největším oporám, proto je pro trenéry jasnou volbou a jedničkou.

Vyrazil jste v pondělí s dětmi na velikonoční koledu?

„Manželka mi říkala, že jsem snad po pěti letech na Velikonoce doma. Dostali jsme v pondělí volno, obešli jsme s kluky několik známých v sousedství, takže si vykoledovali pár velikonočních vajíček. Také pozdní oběd tomuto svátku odpovídal.“ 

Dcerky jsou už ve školním a předškolním věku. Plynou z toho pro vás i rodičovské povinnosti při domácích úkolech?

„Moc ne, bohužel tohle většinou leží na manželce.“

Hrají si už vaši kluci-dvojčata na brankáře?

„Ještě ne, jezdí na kole, na bruslích. K fotbalu se dostanou až časem, určitě nemají zmeškáno.“

Patříte k služebně nejstarším plzeňským hráčům. V čem se hra i defenzíva Viktorie nejvíc změnila?

„Za tu dobu, co jsem v Plzni, se hodně obměnil hráčský kádr včetně obrany, přišly do ní jiné typy hráčů, ale naše cíle zůstávají pořád stejné – hrát na špici ligové tabulky a v evropských pohárech. Tím, že je naplňujeme, tak to asi funguje…“

Viktoria se na jaře na vítězství dost nadře, většinou to je o jediný gól. To musejí být pro vás velké nervy, když sledujete ofenzívu spoluhráčů na dálku a ještě musíte být v maximální pohotovosti!

„Není to jednoduché, abyste si udržel koncentraci, když se po většinu času hraje na druhé straně hřiště. Soupeř se může dostat do rychlého brejku do naší otevřené obrany, a když z něj vstřelí gól, bude to pro nás ještě citelnější bodová ztráta. Naposledy jsem si pořádné nervy užil v Hradci, kde to bylo dlouho 0:0, nedali jsme penaltu a vítězný gól vstřelili až pár minut před koncem. Přitom podle fanoušků to měl být jednoduchý zápas, protože jsme byli jasným favoritem, a čekali automaticky naše vítězství… Jenže právě taková utkání bývají hrozně těžká a ošidná, přesvědčujeme se o tom skoro v každém kole.“

Zvažujete občas i podpůrnou variantu vyběhnout na poslední roh nebo standardní situaci do šestnáctky soupeře?

„Zatím jsem o něčem takovém neuvažoval, i když řada brankářů tohle v závěrečných minutách nebo v nastaveném čase praktikuje. Možná je to také tím, že jsem svoji jedinou branku vstřelil ještě v dorostu z penalty.“

Gólmani bývají většinou samostatnou jednotkou v kabině. Jak vypadá vaše předzápasová příprava a koncentrace?

„Většinou jsme s mančaftem na hotelu, kde se dobře vyspím, dopoledne absolvujeme rozcvičení. Po obědě máme odpočinek, pak krátkou taktickou přípravu a jde se společně na věc.“

Proti Slovácku musel brzy odstoupit stoper Roman Hubník, který je tmelem celé obrany, chyběl také distancovaný David Limberský…

„S absencí „Limby“ (Davida Limberského) jsme dopředu počítali, ale „Hubňa“ (Roman Hubník) musel odstoupit už v první půlhodině, což bylo dost nepříjemné. Střídající Tomáš Hájek ho však velmi dobře zastoupil a dotáhli jsme zápas do vítězného konce. Zvládl to jako před měsícem v těžké dohrávce na Bohemce, kdy nám také v základní sestavě chyběli dva stabilní obránci.“

Kdo šéfuje obraně, když chybí kapitán Hubník?

„Snažíme se všichni vzadu víc mluvit a organizovat defenzívu. Je to o vzájemné komunikaci a součinnosti, aby fungovala, jak má.“

Řada hráčů byla v neděli ve žlutém karetním ohrožení…

„To k fotbalu prostě patří, nás to ale tentokrát potkalo ve větším počtu hráčů a navíc před těžkým zápasem na Spartě. Sice o tom víte, že máte tři žluté karty, ale extra na to při zápase nemyslíte a jdete v osobních soubojích do rizika, že dostanete čtvrtou a budete stát v příštím utkání. Je fajn, že jsme tuhle situaci zvládli a můžeme na Letné nastoupit v kompletním složení.“

Do hlavního města se chystáte na jaře už potřetí. V Edenu jste nedávno až do posledních minut drželi bezbrankovou remízu, která by Viktorii udržela solidní náskok na čele ligové tabulky. Odjížděli jste hodně zklamaní?

„Když dostanete rozhodující gól až v samém závěru zápasu, tak to vždycky zamrzí a zabolí. Bod z Edenu by vzhledem k tomu, že jsme dohrávali o deseti, byl pro nás úspěchem. Ale na druhou stranu jsme zase jiné zápasy rozhodli ve svůj prospěch až v posledních minutách nebo v nastaveném čase.“

Teď se chystáte na duel se Spartou, která na rozdíl od minulých sezon není letos největším soupeřem v boji o mistrovský titul!

„To ale nic nemění na tom, že to bude opět velmi těžký zápas. Sparta ukázala svoji velkou kvalitu v nedávném derby se Slavií v Edenu. A nebýt penalty v samém závěru, tak tam zaslouženě vyhrála.“

Váš reprezentační parťák a krajan Marek Bakoš vstřelil proti Slovácku jubilejní stý ligový gól. Počítáte si svoje vychytané ligové nuly?

„Občas se moje aktuální čísla někde objeví. Ke stovce vychytaných ligových nul se už pomalu blížím, myslím si, že už jsem za devadesátkou…“

Jste v Kristových letech, což ale u brankářů není tak vysoký věk. Pomýšlíte ještě na další zahraniční angažmá nebo máte svoji kariéru pevně spojenou s Plzní?

„Tak tohle vůbec neřeším, snažím se koncentrovat na přítomnost, ve které bojujeme o obhajobu titulu a mistrovský hattrick, což by byl obrovský úspěch. Mám navíc v Plzni platnou smlouvu.“

Vloni jste si zachytal i na velkém turnaji  - červnovém mistrovství Evropy ve Francii, kde Slovensko postoupilo ze skupiny do osmifinále. Stavíte to nad zápasy Ligy mistrů?

„EURO je pro mě výš než Liga mistrů, protože na něm hrají reprezentační týmy jednotlivých zemí. Jsem hrozně rád, že se mi poštěstilo si na něm zachytat a proti špičkovým evropským celkům. V kvalifikaci jsme měli dvojnásobné mistry Evropy Španěly, ve skupině ve Francii jsme se střetli s Anglií, Ruskem a největším překvapením Walesem, v osmifinále nás vyřadili mistři světa Němci.“

Také kvalifikaci o mistrovství světa 2018 v Rusku nemáte špatně rozehranou…

„Po dvou úvodních porážkách jsme se vrátili zpátky do hry o postup. V červnu musíme vyhrát v Litvě a klíčové zápasy nás čekají na podzim – v září doma se Slovinskem, v Anglii a v říjnu ve Skotsku.“

MATÚŠ KOZÁČIK

Narozen: 27. prosince 1983. Výška: 193 cm. Váha: 88 kg. Stav: ženatý, manželka Ivana, dcery Matylda (8), Žofia (6), synové Ján a František (4,5). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: MFK Dolný Kubín (Slovensko, 1994-1998), 1. FC Košice (Slovensko, 1998-2002), Slavia Praha (2002-2007), Sparta Praha (2007-2010), Anorthosis Famagusta (Kypr, 2010-2012), Viktoria Plzeň (2012-?). Reprezentace: 25 zápasů za Slovensko, žádný gól. Největší úspěchy: postup do osmifinále EURO 2016 ve Francii, český mistr (2010, 2013, 2015, 2016), postup do základní části Ligy mistrů (2013), postup do osmifinále Evropské ligy (2014).