Lukáš Pokorný: „V Montpellieru se cítím jak doma!“

Lukáš Pokorný: „V Montpellieru se cítím jak doma!“

Překonal období, během kterého čtyři zápasy proseděl na lavičce. Poslední tři utkání byl LUKÁŠ POKORNÝ opět v základní sestavě Montpellieru. Vedl si výborně. Tým dvakrát v řadě vyhrál (naposledy v sobotu porazil 2:1 Lorient) a mocně nakročil k záchraně ve francouzské lize. Reprezentační stoper byl navíc o předminulém víkendu zvolen do sestavy kola Ligue 1.

Zvedly v klubu náladu dvě výhry v řadě?

„Poslední tři zápasy - v Toulouse, v Caen a s Lorientem - jsme považovali za nesmírně důležité. Po prohře v Toulouse jsme se dostali do složité situace, vítězství v Caen nám strašně pomohlo. Chtěli jsme ho potvrdit, což se v sobotu podařilo. Měl jsem před výkopem vnitřní pocit, že to dobře dopadne, že se odpoutáme se od spodku a budeme mít větší klid.“

Prakticky jste se už zachránili...

„Hotové to ještě není. Potřebujeme uhrát jedenačtyřicet bodů, tedy ještě dva. Až pak budeme mít jistotu. Ale odskočili jsme Lorientu, což je důležité. Odstřihli jsme spodek tabulky, to byl náš úkol. Od trenéra jsme dostali odměnu, dva dny volna.“

Měli jste duel s Lorientem pod kontrolou?

„Soupeř měl sice vyšší držení míče, chvílemi nás zatlačil. Ale dokázali jsme vzadu podruhé v řadě uhrát nulu, čehož si moc vážím. Ve francouzské lize obecně není časté, že by se týmům povedlo udržet čisté konto.“

Poslední zápasy pravidelně nastupujete. Cítíte, že vaše pozice je silná?

„Doufám, že tomu tak je. Po únorovém příchodu jsem se dostal hned do základu, což bylo fajn. Když jsem potom ze základní sestavy vypadnul, přišla špatná série a já se na trávník zase vrátil.“

Pomohlo vám vyloučení vašeho konkurenta Congreho proti Bordeaux?

„To utkání se nám nepovedlo, inkasovali jsme hodně gólů. Zní to možná blbě, ale ta červená karta mi pomohla. Někdo ve fotbalovém vesmíru mi to chtěl udělat jednodušší. Nevím, jestli bych hrál, pokud by vyloučení nepřišlo. Musím také říct, že mě v té době potěšily ohlasy fanoušků, kterým jsem chyběl v sestavě.

Stojí za vámi?

„Říkali, že by bylo fajn, kdybych byl na hřišti. Také novináři se prý vyptávali, proč nehraju. Okolí mě tlačilo do sestavy. Je příjemný pocit, když vás lidé uznávají.“

Fanoušci si vás hodně oblíbili?

„Jsem mile překvapený. V prvních zápasech jsem asi udělal dobrý dojem. Když jsem poté seděl na lavičce, spousta lidí mi psala na sociálních sítích. Jejich podpora pro mě byla moc důležitá.“

Nezalitoval jste tehdy trochu přestupu do Montepllieru?

„Ne, nikdy! Bylo by bláhové si myslet, že od prvního utkání neslezu z trávníku. Vím, jaká tu je obrovská konkurence. Naopak jsem byl hodně překvapený, že jsem se v sestavě ocitl hned po přestupu. Lavičku jsem bral jako další krok kariéry. Rozhodně angažmá ve Francii neberu tak, že když jsem si splnil sen o zahraničním angažmá a vydělávám peníze, na které jsem nemohl v Liberci pomyslet. Že mám splněno. Počítal jsem s tím, že lavička dřív nebo později přijede, a bude to součást mojí cesty. Chtěl jsem být na návrat stoprocentně připravený, makal jsem na tréninku intenzivně. Kouč se pak nebál dát mi důvěru.“

Pomohlo vám také, že jste se před týdnem dostal do sestavy kola francouzské ligy?

„Pro mě je každý zápas o zvýšení sebevědomí. Věřím si víc a víc. Nastupuju proti vynikajícím fotbalistům. Je super, že stačím rychlostně, technicky, kondičně i takticky. Sestava kola byl bonus navíc, který jsem nečekal. Pro posílení sebevědomí je podobná věc ideální.“

Stálo vás to něco do klubové pokladny?

„Tady nic takového neexistuje, společná kasa v Montpellieru není. To je asi jenom u nás v Česku. Na sestavu kola se mě nikdo neptal.“

Berete to jako prestižní ocenění?

„Považuju si toho. Když se podívám na tu jedenáctku jmen, s nimiž jsem se tam dostal... Donedávna jsem ty kluky obdivoval v televizi, teď se s nimi mohu měřit. Celé je to takový sen, který si žiju.

Další se vám splní v sobotu, kdy váš čeká zápas proti jednomu z nejlepších a nejbohatších klubů světa Paris St. Germain. Těšíte se?

„Bude to svátek pro všechny spoluhráče, pro celý klub. Všichni k utkání s PSG přistupují jako k největšímu v sezóně. Chceme si ho užít a udělat všechno pro úspěch. Nikdo nepočítá, že bychom je porazili. My máme svůj šampionát o záchranu, který zvládáme. Tohle je pro nás bonus.“

Většina Francouzů prý přeje titul víc Monaku než PSG. Sedí to?

„Z toho, co jsem zaznamenal, to tak skutečně je. Monako hraje hezký fotbal, který lidi baví. Má mladý tým, jenž přitahuje pozornost a sympatie. Paris St. Germain není moc populární kvůli finanční pomoci ze zahraničí. Pokud bude Monako předvádět dál výkony, kterými je úspěšné v Lize mistrů, titul mu neunikne.“

V Montpellieru jste dva a půl měsíce. Už jste se adaptoval?

„Cítím se tady jako doma. Bydlíme s přítelkyní zhruba patnáct minut od tréninkového centra a patnáct kroků od pláže. Je to opravdu skvělé místo. Člověka nabíjí energií, když si sedne ráno na terasu a kouká na východ slunce. To je prostě věc navíc, jsem za to vděčný. Dodává mi to sílu.“

Už jste s přítelkyní stihli prozkoumat okolí?

„Snažíme se. Chodíme do restaurací, rádi ochutnáváme místní speciality. Víme, kam zajít v centru Montpellieru, kde co nakoupit a tak. Už nás to vtáhlo. Nedivím se, že se říká, že středomořské národy jsou zdravější. Slunce prostě dává sílu. Člověk se nemusí nabalit a je mu fajn. Je to jeden z důvodů, proč si tady lidé život více užívají. Vyrůstal jsem na severu Čech, cítím na sobě velký rozdíl.“

Jak jste prožili Velikonoce? Mají Francouzi jiné zvyky, než znáte z Česka?

„Jsou o trošku jinačí. O Velikonočním pondělí se schovávají dárky, sladkosti po bytě a děti je hledají. Prakticky všude je zavřeno. Udělali jsme si tedy výlet, odpočinuli si na pláži. Utrhnul jsem větev z palmy a vyšupal přítelkyni, aby mi neuschla.“(směje se)

Dorazil vám mazanec z Česka?

„Bohužel ne, návštěvu jsme žádnou neměli. Do Montpellieru nelítá přímý spoj, ten nejbližší je do Marseille, ale až během léta. O prázdninách ovšem čekáme spoustu hostů.“

Cítíte se už silnější ve francouzštině?

„Po zápase musíme projít kolem zástupců médií, nedávno mě poprvé zastavili. Docela mě polil pot. Začal jsem v angličtině, pak jsem si v duchu řekl, že zkusím na ně mluvit francouzsky.“

Výsledek?

„Byl jsem nervózní, slova mi tolik nešla přes pusu. Ale jsem rád, že jsem to absolvoval. Mám rezervy, fotbalová slovíčka ale zvládám bez problémů. S trochou píle se do toho dostanu určitě rychle. Je to hodně důležité. Pokud chce člověk zapadnout do týmu a být úspěšný, musí zvládat komunikaci. Dvakrát týdně chodím k učitelce, doma se také učím s přítelkyní. Největší škola je ovšem v kabině, v obchodě nebo při různých zařizováních, kde se musím spoléhat jen na sebe.“

Jste liberecký patriot, na Slovan nedáte dopustit. Sledujete bedlivě, jak si v české lize vede?

„Viděl jsem každý zápas Slovanu, pokud jsme zrovna nehráli. Mám radost, že zvládli poslední duel s Duklou. Týmy pod nimi vyhrávaly, bylo důležité, že se k Liberci nepřiblížily. Snad se kluci odpoutají ještě víc od dna a bude klid. Ještě ale mají před sebou spoustu práce, stejně jako my v Montpellieru.“

LUKÁŠ POKORNÝ

Narozen: 5. července 1993. Výška: 190 cm. Váha: 84 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Lan Chi Nguyen. Fotbalový post: obránce. Česká liga: 60 zápasů / 2 góly. Reprezentace: 1 zápas / žádný gól. Hráčská kariéra: Slovan Liberec (2012-2017), Montpellier (2017-?). Největší úspěchy: postup do základní skupiny Evropské ligy (2015, 2016), vítěz českého poháru (2015), debut v národním týmu (2016).