Lukáš Masopust: „Anglické týdny mi nevadí!“

Lukáš Masopust: „Anglické týdny mi nevadí!“

Rychlonohý záložník či křídelník LUKÁŠ MASOPUST jedním z nejspolehlivějších tahounů Jablonce, který na podzim premiérově bojuje na dvou ligových frontách – české a evropské. Kvalitní výkony, podepřené vstřelenými brankami či nezištnými asistencemi, mu vynesly změnu plánovaného programu. Místo dvoudenního zaslouženého odpočinku od klubových tréninkových povinností mu totiž přišel dodatečně „povolávací rozkaz“ na sraz českého národního týmu!

„Dostali jsme od trenéra Rady dva dny volna. Tušili jsme, že jsou ve vzduchu, protože jsme měli v posledních týdnech hodně nabitý program. Ale oznámil nám to až po vítězném zápase doma se Slováckem. Chtěl jsem je strávit doma odpočinkem s rodinou, pohrát si víc s malým synkem. V pondělí ráno po deváté hodině jsem našel v mobilu nepřijatý hovor, zavolal jsem zpátky a všechno bylo jinak – sbalil jsem, vyrazil do Prahy a za půldruhé hodiny jsem se hlásil na reprezentačním srazu. Figuroval jsem mezi náhradníky, takže tahle varianta nebyla nereálná, že se někdo z nominovaných kluků zraní nebo omluví. Jsem samozřejmě moc rád, že jsem se znovu dostal do nároďáku!

„V EVROPSKÉ LIZE JSEM UŽ TOHO MĚL DOST…“

Anglické týdny mi nevadí, i když jsou na fyzičku dost náročné, protože zápasy jdou za sebou po třech-čtyřech dnech. Je to lepší, než trénovat. Ale na konci obou dosavadních utkání ve skupině Evropské ligy jsem už toho měl docela dost, proto mě na poslední minuty vždycky vystřídal Vojta Kubista. V Rennes to byla nakonec hodně trpká premiéra, protože jsme si zasloužili odvézt domů bod, o který jsme z penalty přišli. Aspoň nás mohlo těšit nebo spíš utěšovat, že jsme s francouzským týmem dokázali herně držet krok. Na bod jsme dosáhli až ve čtvrtek večer s Dynamem Kyjev, se kterým jsme doháněli dvoubrankovou ztrátu. Za stavu 0:1 jsem si v duchu říkal, že se nic neděje, že je do konce zápasu ještě moře času, když to za chvilku bylo už 0:2, tak jsem se začal bát, abychom nedostali doma nějaký potupný debakl.

„VYROVNÁVACÍ GÓL JSEM TLAČIL OČIMA!“

 Pomohla nám kontaktní branka ještě do přestávky, ve druhé půli jsme šli za vyrovnáním, ale proti zkušené defenzívě Kyjeva, na které si vylámala v předkolech Ligy mistrů zuby Slavia, to nebylo jednoduché. Gól na 2:2 jsme ale dali do otevřené obrany, povedlo se mi vystihnout na levé straně kličku chorvatského obránce Pivariče a rázem jsem měl před sebou hodně volného prostoru. „Dave“ (Dávis Ikaunieks) mi na vápně naznačoval, ať si s ním balon narazím, ale moc jsem mu nevěřil, že mi ho vrátí zpátky. Narážečka se opravdu konala, a hlavně nám vyšla, i když jsem odcentroval až z čáry před branku Dynama, kam zezadu nabíhal „Tráva“ (Michal Trávník). Trefil míč ve vzduchu podrážkou a já ho tlačil očima, aby nějak proklouzl do sítě. Pomohl mu v tom nechtěnou tečí vracející se Pivarič, takže ho rozhodčí označili jako vlastní gól, ale to na naší obrovské radosti nic nezměnilo! Remízou 2:2 jsme taky zamotali situaci v naší skupině, kde žádný z mančaftů neutekl, a i my reálně žijeme.

„NĚKTERÉ BODY V LIZE JSME ZTRATILI ZBYTEČNĚ…“

V české lize jsme měli mít víc bodů a pohybovat mezi týmy na špici jako na jaře. O body jsme zbytečně přišli v Ostravě a ve Zlíně, tam dokonce až v poslední minutě. Doma se Spartou jsem v první půli zazdil tři vyložené šance, kdybych aspoň jednu z nich proměnil, tak by se zápas vyvíjel úplně jinak. Po přestávce sparťané zničehonic dvakrát udeřili a náš kontaktní gól přišel už pozdě. S Mladou Boleslaví to taky nebylo herně vůbec špatné, jenže oni ze čtyř možností vstřelili tři branky a my z většího počtu šancí ani jednu… Nejhorší zápas podzimu jsme sehráli v Brně s nováčkem z Opavy, tam jsme si nevytvořili vůbec nic a zaslouženě prohráli.

„KLUCI SE MI NA TEPLICKÝCH STÍNADLECH SMÁLI!“

Nakopla nás jasná domácí výhra nad mistrovskou Plzní, kterou jsme pak potvrdili v Teplicích. Na Stínadlech se mi povedla v nastaveném čase vítězná trefa. Gól střelou za vápnem jsem dal naposledy ještě někdy v dorostu, ani v přáteláku jsem se takhle netrefil… Když jsem se na šestnáctce otočil, chtěl jsem vypálit na branku. Nejdřív jsem si ale myslel, že moji ránu domácí gólman chytí. Samozřejmě radost byla obrovská, i když se mi kluci hned po gólu i při zpáteční cestě smáli, že jsem se ukopl, protože něco podobného ode mne nikdy neviděli… Bylo moc důležité, že jsme v neděli se Slováckem potřetí v řadě v lize vyhráli. Povedlo se nám dát brzy dva góly, ve kterých jsem měl také prsty – na prvním jsem nahrál, druhý dal. Hosté na nás hráli chytře, otáčeli hru z jedné strany na druhou a nutili nás tím hodně běhat bez míče. Ve druhé půli nám už trochu docházely síly, které jsme nechali v těžkém čtvrtečním zápase s Dynamem Kyjev. Ale zvládli jsme to dotáhnout do vítězného konce.

„ZAHRÁT SI ZA NÁROĎÁK ASPOŇ CHVILKU…“

Na reprezentačním srazu jsem se jen letmo přivítal s trenérem Šilhavým, který mě před časem vedl v Jablonci. Čekají nás dva těžké zápasy venku – na Slovensku a Ukrajině, ze kterých musíme nějaký ten bodík přivézt, abychom v naší skupině Evropské ligy neskončili poslední a nespadli o patro níž. Samozřejmě bych si přál aspoň na chvilku se dostat na hřiště, ale to chtějí všichni nominovaní kluci…“

LUKÁŠ MASOPUST

Narozen: 12. února 1993. Výška: 179 cm. Váha: 75 kg. Stav: ženatý, manželka Hana, syn Jakub (1,5). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Kamenice nad Lipou (1999 - 2004), Vysočina Jihlava (2004 - 2015), FK Jablonec (2015 - ?). Reprezentace: jeden zápas / žádný gól. Největší úspěchy: účast na mistrovství Evropy hráčů do 21 let (Česko 2015), třetí místa v české lize (2015, 2018), finalista Poháru FAČR (2015).