Jurij Medveděv: „Adrenalin mě nepustil ani na lavičce!“

Jurij Medveděv: „Adrenalin mě nepustil ani na lavičce!“

Na půl roku zmizel ze sestavy bratislavského Slovanu, ve kterém patří k služebně nejstarším hráčům. Cestu za obhajobou čtvrtého slovenského titulu v řadě český krajní obránce JURIJ MEDVEDĚV ani příliš nesledoval. Měl především starost o svoje zdraví, aby mu silvestrovský úraz levého oka v necelých šestadvaceti letech předčasně neukončil profesionální fotbalovou kariéru…

O zimní dovolené jsme byli na návštěvě za bratrancem v Estonsku. Na Silvestra jsem odpaloval pyrotechniku, dělal jsem to už mockrát předtím, jenže tentokrát mi vletěl kus pyrotechniky do levého oka… Měl jsem utrhnutou sítnici, musel jsem na operaci. Hrozilo, že nebudu vidět jako dřív, na fotbal jsem neměl ani pomyšlení. Jen jsem se modlil, abych mohl dál žít jako normální člověk a byl zdravý. Černý scénář se zaplaťpánbůh nenaplnil. Klub mě v téhle těžké situaci nehodil přes palubu, naopak mě podržel. Počkal půl roku, než jsem se vrátil zpátky.


JSEM RÁD, ŽE TRENÉR WEISS POKRAČUJE!“

V dubnu jsem začal s lehkým tréninkem na kole, zkoušel jsem tlak na hlavu. Naplno s týmem jsem se zapojil až do letní přípravy. Byl jsem rád, že nakonec zůstal trenér Weiss, myslím si, že to kvitovala i většina kabiny, protože není příjemné, když si každý rok musíte zvykat na nového kouče. Trenér načal ve Slovanu nějakou práci a byla by škoda, kdyby už po roce od ní a z klubu odešel.


V BATUMI JSME BYLI BLÍZKO VYŘAZENÍ…“

Půl roku jsem nehrál soutěžní utkání, proto mě potěšilo a povzbudilo, že jsem dostal od trenéra důvěru a hned naskočil do prvního předkola Ligy mistrů proti Batumi. Byly to strašně těžké zápasy. Střídal jsem v prodloužení ve 114. minutě, kdy jsme ještě prohrávali 0:1 a byli blízko vyřazení, což by byla pro Slovan a fanoušky opravdu velká pohroma. Naštěstí jsme to dokázali ve zbývajícím čase otočit, v hlavách jsme neměli nic jiného než povinnost postoupit. Byl to obrovský adrenalin, který ze mě nevyprchal, ani když jsem byl už na lavičce. Cítil jsem se, jako kdybych pořád na hřišti, byly to velké emoce, všichni jsme to moc prožívali.


VLADO TAKHLE ROH NIKDY NEKOPAL!“

Už za minutu jsme vyrovnali a vypadalo to, že o postupu se rozhodne v penaltovém rozstřelu. V nastavení jsme měli ještě výhodu posledního rohového kopu. Vlado Weiss ho nikdy takhle nekopal, ale prokázal svoji chytrost, když viděl, že domácí gólman stojí úplně mimo bránu. Spíš mezi hráči čekal na centr, neměl ani nikoho ze spoluhráčů na přední tyči. Vlado zahrával roh z levé strany pravou nohou a točil balon co nejvíc do branky, což se mu geniálně povedlo a díky tomu jsme postoupili dál! Makali jsme 120 minut, vypadalo to s námi v prodloužení zle, ale nakonec jsme hektický zápas skončili v obrovské euforii. Fotbalové štěstíčko se prostě přiklonilo na naši stranu. Batumi ale hrálo výborně, mělo šikovné, běhavé hráče. O to víc si ceníme, že jsme přes něj přešli. Všichni jsme čekali, že v prvním zápase doma uhrajeme lepší výsledek do odvety. Batumi jsme neznali, nikdy jsme proti němu nehráli, viděli jsme ho jen na videu. Čekali jsme, že to bude těžké utkání, ale zároveň jsme věřili, že nějaký gól vstřelíme a neskončí to bezbrankovou remízou. Fanoušci nám to dali v závěru zápasu i po jeho skončení pořádně sežrat…


MÍSTO PREMIÉRY JSME DOSTALI VOLNO…“

Při zpátečním tříhodinovém letu se rozhodlo, že v sobotní ligové premiéře na hřišti nováčka z Podbrezové dostanou někteří z nás volno. Těch 120 středečních minut bylo běžecky fakt náročných, kondiční trenéři podle naměřených hodnot viděli, kolik toho kdo měl v nohách, a podle toho se řídili při nominaci do Podbrezové. Byl jsem doma s rodinou, užíval jsem si malého a díval se na zápas v televizi. V pondělí jsme měli dopoledne trénink, v úterý ho máme taky, odpoledne kolem čtvrté vyrazíme autobusem do Budapešti, kde nás čeká ten oficiální předzápasový. Mezi tím bude už příprava na Ferencváros, podíváme se videa z jeho posledních utkání. Na středečním výkonu, a hlavně výsledku bude záležet, jak přistoupíme k sobotní lize doma s Trenčínem. Předsezónní cíl Slovanu byl jasný – hrát jednu ze skupin evropských pohárů. Chtěli bychom se dostat co nejvýš a uvidíme, jak se nám to podaří.


DVOJZÁPAS S FERENCVÁROSEM BUDE MÍT GRÁDY!“

Ve středu v Budapešti to bude s Ferencvárosem vyhecované mezinárodní derby mezi maďarským a slovenským mistrem. Když hrajeme ligu v Dunajské Stredě, tak to bývá podobné. Lidé na takový prestižní zápas čekali třicet let, hlavně mezi diváky to bude hodně vřít. V Budapešti bylo středeční utkání vyprodané za šest hodin, na odvetu v Bratislavě zbývá už taky jen pár posledních lístků. Ferencváros je kvalitní tým a dvojzápas s ním se těšíme. Fanoušci to mají podobně nastavené a určitě to bude mít grády!


O KONČÍCÍ SMLOUVĚ TEĎ MOC NEPŘEMÝŠLÍM…“

V létě se vrátil na Slovensko Juraj Kucka. Je zkušený fotbalový harcovník, má toho ve své kariéře strašně moc odkopáno a měl by nám pomoci ve zlomových momentech na hřišti. Také v kabině Slovanu má přirozený respekt. Já mám smlouvu ještě na rok, na tuhle sezonu. Ve hře jsou nějaké nabídky od jiných klubů, z Česka byly dřív. Bude se, myslím, řešit i prodloužení kontraktu ve Slovanu. Teď se ale chci soustředit na pohárovou Evropu. Jsem rád, že to táhneme spolu s Jardou Zmrhalem, Češi musejí držet při sobě! Když je čas nebo reprezentační pauza, tak se domů do Česka dostanu, naposledy jsem tam byl v letní dovolené. Ale nyní máme nabitý program, do kterého se cestování nevejde. Častěji jezdí rodiče za námi do Bratislavy, chystají se přijet i na odvetu s Ferencvárosem.“

JURIJ MEDVEDĚV

Narozen: 18. června 1996. Výška: 180 cm. Váha: 78 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Simona, syn Ilya (15 měsíců). Fotbalový post: obránce. Hráčská kariéra: TJ Sušice (2003-2009), Viktoria Plzeň (2009-2015), Baník Sokolov (2015-2017), FK Senica (Slovensko, 2017), Slovan Bratislava (Slovensko, 2018), FK Senica (Slovensko, 2018), Slovan Bratislava (Slovensko, 2018-?). Největší úspěchy: postup do skupinové fáze Evropské ligy (2019), slovenský mistr (2019, 2020, 2021, 2022).