Jiří Klíma: „Doufám, že se střelecky nezaseknu!“

Jiří Klíma: „Doufám, že se střelecky nezaseknu!“

Když se podíváte na jeho herní vytížení v ligových zápasech, většinou neabsolvuje celou porci devadesáti minut. Čtyřiadvacetiletého vytáhlého útočníka JIŘÍHO KLÍMU zvedají trenéři z lavičky náhradníků v průběhu utkání jako žolíka, který by měl nepříznivý průběh utkání změnit. Není to pro něj nic nového, v téhle pozici byl už při předchozím dvouletém angažmá v Mladé Boleslavi, z které v létě přestoupil do Baníku. Ambicióznímu ostravskému týmu vystřelil v minulém „anglickém týdnu“ svými dvěma góly domácí remízu s vedoucí Plzní a výhru v dohrávaném slezském derby v Karviné.

V Mladé Boleslavi mi v létě zbýval ještě rok smlouvy, ale klubové vedení se k jejímu prodloužení moc nemělo. Mluvilo se o tom, že přijde „Škoďák“ (Milan Škoda), ze sestupující Zbrojovky Brno vykoupili mladého Fíla. Měl jsem na začátku letní přípravy taky trochu zraněné pravé koleno, a když se ozval s nabídkou ostravský Baník, tak jsme to s manažerem Zdeňkem Nehodou začali řešit. Tahle nová šance mě lákala, jak ambice Baníku, tak jeho ohromná podpora fanoušků. Tušil jsem, že v „Bolce“ bych asi moc šancí v nové sezoně nedostal, zažil jsem si to už v prvním roce, kdy v mančaftu byli ještě Komličenko, Mešanovič a Wágner. V minulé sezoně jsem dost dlouho marodil s natrženými vazy v levém kotníku, stihl jsem jen poslední čtyři zápasy, kdy u týmu už nebyl trenér Weber. V Baníku jsem se nejdřív musel dát zdravotně dohromady, dohnat tréninkové manko a čekat na příležitost. Přede mnou byli v útoku Kuzmanovič s Almásim, kterého klub přivedl těsně před začátkem sezony. A tak jsem naskakoval v zápasech většinou místo nich.


CHORÝ V SOBĚ NEZAPŘEL ÚTOČNÍKA…“

Proti Plzni mi trenér o přestávce říkal, že půjdu brzy do hry, abych se připravil, protože jsme prohrávali 0:2. Zůstali jsme tentokrát s Lacem (Almásim) oba dva na place, měli jsme obranu Viktorky rozběhat a tlačit se dopředu. Hrál jsem o něco níž než klasická desítka, ale nechodil jsem si tolik dozadu pro balony, jako normálně „Kuzma“ (Nemanja Kuzmanovič). Na hrotu jsme se potkávali s Tomášem Chorým, který zaskakoval na postu stopera. V soubojích s ním to bylo složité se prosadit, ale při posouvání mezi stopery nezapřel v sobě útočníka. Před prvním kontaktním gólem, který nám hodně pomohl, vletěl do souboje s Almásim, spíš to měl ale odcouvat. Chytili se fanoušci, kteří nás hnali za vyrovnáním, Plzeň dost zalezla, protože se začala bát o výsledek. Nakonec to skončilo remízou 2:2, když možnosti strhnout vítězství na svoji stranu měly v závěru oba mančafty.


VYPLAVAL JSEM VE VÁPNĚ ÚPLNĚ SÁM!“

Anglické týdny mi asi jako každému fotbalistovi nevadí. Je lepší hrát, než trénovat, ale hodně záleží na tom, jakou máte v nohách minutáž. Když odkopete během týdne tři celé zápasy, tak na vás dříve nebo později únava dolehne. Minulou středu v odloženém slezském derby v Karviné jsme sice prohrávali, ale po vyrovnání jsme šli za vítězstvím, bod byl pro nás málo. V nastaveném čase se nám povedl poslední útok. Dlouhý centr jsem sklepl doprava Sorovi, kam se za ním přesunula celá domácí obrana, aby ho zastavila. Pokračoval jsem dál do vápna, vyplaval jsem tam úplně sám. Když mě našel přesným centrem, hlavičkoval jsem bez souboje.


ČEKAL JSEM, ŽE VE ZLÍNĚ NASTOUPÍM V ZÁKLADU…“

V kabině jsem si od kluků pár pochval vyslechl, že jsem se konečně rozstřílel. Všechny nás těšil otočený výsledek a tři body, které jsme do ligové tabulky už moc potřebovali, aby nám špice ještě víc neodskočila. Do Zlína jsme jeli se stejným cílem. Pod dojmem těch tří vstřelených branek jsem si říkal, že bych mohl nastoupit v základní sestavě. Ale trenér měl jiný taktický záměr, který mi vysvětlil s tím, že půjdu brzy do hry. Vyběhl jsem na druhý poločas místo „Kuzmy“. Při dlouhém autu jsem měl za zády domácího obránce, chtěl jsem si prohodit míč a on mě trefil loktem. Rozhodčí to neviděl, ale když ho zavolal VAR, tak se u obrazovky dlouho nezdržel. Zlínský brankář Rakovan se mě ptal, jestli si myslím, že to bude penalta. Řekl jsem mu, že asi jo, protože jsem od Cedidly dostal loktem do obličeje. Carlos (De Azevedo) ji proměnil panenkovským dloubákem, ale na výhru nám to nestačilo. Nedostali jsme se potom moc do hry, jen bránili. Každá domácí standardka byla nebezpečná a po jedné z posledních jsme od stopera Procházky dostali vyrovnávací gól. Byli jsme po zápase samozřejmě pořádně naštvaní, hlavně sami na sebe, že jsme nepodali lepší týmový výkon.


DIVÁCI BUDOU BANÍKU MOC CHYBĚT!“

Musíme to napravit doma s Českými Budějovicemi, ale bude se hrát bez diváků, což je pro Baník vždycky handicap, protože fanoušci nás podporují nejen doma, ale jezdí za námi i ven. Opatření kvůli COVID-19 jsou pro všechny týmy stejná, bohužel to postihne i náš poslední ligový zápas v tomto roce doma se Slavií, na který by přišla podobná návštěva jako na Plzeň nebo Spartu. V Ostravě jsem si rychle zvykl, od osmnácti let s fotbalem cestuji. Když jsem hrál v Mladé Boleslavi, tak jsem bydlel v Praze. Aklimatizace mi tedy nedělala žádné potíže, znal jsem i většinu kluků v Baníku z předchozích vzájemných ligových zápasů. Smlouvu jsem podepsal na čtyři roky, takže jsem teprve na začátku. Doufám, že ještě do konce podzimní sezony nějaký další gól přidám a nezaseknu se na čtyřech.“

JIŘÍ KLÍMA

Narozen: 5. ledna 1997. Výška: 191 cm. Váha: 85 kg. Stav: svobodný. Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: Vysočina Jihlava 2005(-2016), 1. SC Znojmo (2016-2017), Vysočina Jihlava (2017-2019), Mladá Boleslav (2019-2021), Baník Ostrava (2021-?).