I když v tu dobu nebyl v Česku a na podzim vedl „jen“ druholigové Ústí nad Labem, postaral se JIŘÍ JAROŠÍK o jedno z největších přestupových překvapení. Z rodinné dovolené na Maledivách se upsal na Štědrý den úřadujícímu slovinskému mistrovi NK Celje. Třiačtyřicetiletý bývalý reprezentační záložník a fotbalový světoběžník, přezdívaný „Jedle“, který hráčskou kariéru ukončil až v roce 2015, totiž jako hlavní kouč působil teprve od léta na severu Čech!

„Dá se říct, že jsem odlétal jako trenér Ústí a vracel se domů jako kouč Celje… Jednalo se o tom od konce října, bylo to jako na houpačce. Chvíli to vypadalo, že mě chtějí hned, pak zase zájem trochu opadl. Znal jsem tyhle situace dobře už jako hráč. Nechtěl jsem ale skončit v rozehrané podzimní sezoně, proto jsem už předtím odmítl nabídky z Kypru a rusky mluvících zemí. Také ústecké klubové vedení nebylo dohodě o mém zimním odchodu od týmu příliš nakloněné, asi částečně proto, že jsme po podzimu skončili s hodně omlazeným kádrem na třetí příčce. V prosinci pak jednání nabrala na obrátkách. Definitivně vše vyřešilo až splnění podmínky souhlasu – odstupné, které zaplatilo Celje za předčasné ukončení mojí smlouvy.

„ŘEŠIL JSEM TO NA DÁLKU Z MALEDIV…“

Podepsal jsem ji na Štědrý den na rok a půl, takže to byl svým způsobem i fotbalový dárek, který jsem dostal nebo si sám nadělil. Na dovolené jsem ale moc neodpočíval, byl tam kromě časového posunu i slabý signál, takže jsem se na mobil i maily díval jen jednou denně. Trochu se mi hodilo deštivé počasí, které tam panovalo, ale zároveň jsem nechtěl šidit rodinu. Nějaké věci kolem přípravy a hráčského kádru jsem si už tam udělal. Domů jsme se vrátili 30. prosince, ještě jsem stihl něco pro manželku a dcery nakoupit, protože jsme Štědrý den oslavili až na Nový rok. Byl jsem taky dost rozlítaný, chtěl jsem stihnout navštívit přátele a kamarády, do toho jsem si chystal i zimní přípravu.

„SLOVINSKÁ LIGA ZAČÍNÁ AŽ 10. ÚNORA!“

Začínáme trénovat 7. ledna, v úterý pojedu do Slovinska buď autem, nebo vlakem. Budu tam sám bez rodiny, abych se mohl na práci s mančaftem maximálně soustředit. Do realizačního týmu si beru jako asistenta Panajotise Kucalase, který byl s námi už v Ružomberoku a asistoval mi i teď v Ústí. O dalších lidech se dohodneme, až do klubu dorazím. Měli bychom cestovat na herní soustředění do Turecka, protože slovinská liga začíná až 10. února.

„UVIDÍME, JESTLI STÁHNEME PODZIMNÍ ZTRÁTU…“

I když je Celje obhájcem titulu, má po podzimu dost velkou ztrátu na vedoucí trio, ale ve hře je pořád dost bodů. Bude se hrát často systémem středa-sobota-středa, což je samozřejmě hodně náročný program. Uvidíme, jestli se nám podaří přiblížit se ke špici tabulky a k účasti v pohárové Evropě, ale jsem spíš realista, že to bude obtížné, protože největší konkurenti moc bodů na podzim nepoztráceli. Ale určitě se pokusíme je ještě prohnat.

Zažil jsem jako hráč spoustu trenérů, těžko říct, jestli mě některý z nich výrazně ovlivnil, spíš jsem si vzal od každého něco. Další inspirací pro mě byly stáže, které jsem absolvoval v Rubinu Kazaň nebo v Levante. Španělský fotbal mám rád, asi se mi líbí ze všech nejvíc. Samozřejmě bych chtěl být jako trenér úspěšný, což chce asi každý.

„V CELJE JSEM HRÁL V HROZNÉM MRAZU!“

Těším se na březnové mistrovství Evropy „jedenadvacítek“, protože na něm hrají naši kluci, a ještě k tomu v Celje, kde odkopou všechny tři zápasy ve skupině. Její složení je pro mě hodně zajímavé, protože narazí na mladé Italy, Španěly a domácí Slovince. Myslím si, že u toho bude i pár mladíků, které odteď povedu. Díval jsem se na zdejší stadion na internetu, zdál se mi dokonce jiný než ten, na kterém jsem v únoru 2005 hrál za český nároďák…

Proti Slovinsku jsem taky v reprezentačním „áčku“ v létě 2000 v Ostravě debutoval, šel jsem na hřiště ve druhém poločase, ale moc se mi zápas nepovedl podobně jako celému týmu, protože jsme prohráli 0:1, a fanoušci svoji nespokojenost dávali dost najevo. Odvetu o pár let později v Celje jsme zvládli mnohem líp. Odkopal jsem celé utkání, vyhráli jsme 3:0, „Dino“ (Jan Koller) dal brzy vedoucí gól, ve druhé půli jsme pak přidali další dva. Byla hrozná zima, mrzlo, až praštělo, proto ani diváků moc nepřišlo. Hrát se asi muselo, protože stadion tímhle zápasem slavnostně otevírali a byl u toho i tehdejší prezident FIFA Sepp Blatter…“