Brzy bude mít za sebou premiérovou sezonu v Itálii. Na podzim se reprezentační záložník JAROMÍR ZMRHAL na trávník příliš nedostal, na jaře ale přišel obrat. Pokud ho trenér nenasadí do základní sestavy Brescie, pošle ho na hřiště během hry. Ale zatímco jeho bývalí spoluhráči ze Slavie slavili titul, Zmrhal s týmem bojuje o záchranu v Serii A.

„S ŘÍMEM SE DALO HRÁT“

„V sobotu jsme na domácím stadionu prohráli o tři góly s AS Řím. Myslím, že tak vysoká porážka nebyla úplně zasloužená. První poločas byl z naší strany solidní, ani po přestávce jsme nehráli vůbec špatně. Bohužel jsme dostali lacinou branku z rohu, padla po několika odrazech. Kluci říkali, že míč byl za brankovou čárou jen snad pět centimetrů. Pak už jsme museli hrát víc dopředu, otevřeli jsme obranu. Soupeř chodil do protiútoků, z nich nás potrestal ještě dvakrát. Myslím ale, že se s Římem dalo hrát, výsledek je pro nás poměrně krutý.

„NA JAŘE JSEM HERNĚ VYTÍŽENÝ“

Odehrál jsem celý druhý poločas, oproti předchozím zápasům jsme aplikovali trochu jiný styl. Na pět záložníků a jednoho útočníka. Tenhle model je mi blízký, cítil jsem se na hřišti dobře. Bohužel výsledek všechno kazí. Styl s krajními záložníky jsme praktikovali ve Slavii, v Brescii se ale razí odlišný. Než jsme přešli na 4-4-2, využívali jsme model na dva útočníky a jednoho podhrota. Bez krajů. To pro mě bylo těžší, nejsem na tohle zvyklý. Těší mě, že na jaře jsem herně vytížený. Kvůli koronavirové přestávce hrajeme každý třetí, čtvrtý den, sestava rotuje. Proti Římu jsem začal na lavičce. Doufám, že příště v Bergamu naskočím zase v základu.

„BODŮ VE HŘE JE POŘÁD HODNĚ“

Do konce Serie A zbývá odehrát šest kol. Na první nesestupovou příčku ztrácíme devět bodů. Naděje na záchranu pořád je. Samozřejmě, bude složité se udržet, bodů ve hře je ale stále hodně. Teď sice jedeme do Bergama, kde není jednoduché hrát, v této sezoně má Atalanta lauf. Potom ale máme sérii tří utkání, která by se dala zvládnout. Jako příklad nám můžou posloužit Brémy. Byly na odpis, nakonec se v německé lize zachránily. Jsme v Itálii v podobné pozici. Taky nás tady budou soupeři odepisovat, takže o to větší šance pro nás. Mohli by nás podcenit. Já budu v záchranu věřit do poslední chvíle.

„ZTRÁCÍME ZÁPASY, VE KTERÝCH VEDEME“

Je hodně nepříjemné, až frustrující, že ve spoustě zápasů jsme vedli, do vítězství jsme ale dovedli jen minimum z nich. I proti AS Řím jsme měli na začátku zápasu dvě vyložené šance, mohli jsme jít do vedení. A zápas by třeba vypadal jinak. Doma jsme ale dokázali zremizovat i utkání, ve kterém jsme měli o dva góly navrch. Nevím, proč tomu tak je. Jako bychom se najednou začali bát o výsledek, nakopáváme dlouhé míče, přestaneme být aktivní. A soupeři dáváme šanci na zvrat. Což se bohužel taky často stane.

„ŽIVOT V BRESICII UŽ JE NORMÁLNÍ“

Itálie byla jednou z nejpostiženějších zemí světa koronavirem. Zprvu jsme nevěděli, jaká situace je. Byli jsme prakticky v epicentru nákazy. Manželka stihla odjet do Prahy, já byl v Brescii zavřený sám v bytě osmnáct dnů. Jídlo i pití mi vozili. Potom jsme se domluvili se spoluhráči, Alešem Matějů a Jakubem Špalkem, že pojedeme autem domů. Zašli jsme za majitelem, požádali ho, jestli by nás nepustil domů. Řekl nám, že liga bude dlouho stát, tak jestli chceme, máme odjet. Po návratu do Itálie jsem musel do karantény, teprve potom jsem mohl začít trénovat. Teď už je život v Brescii skoro normální, jen se nosí roušky.“