V létě začal už druhou dekádu svých zahraničních angažmá. Levý obránce JAN LECJAKS vstoupil na prahu nové sezony mezi třicátníky a s prodloužením dvouletého kontraktu s Omonií Nikósia o další rok. Nejpopulárnější kyperský klub, ve kterém kromě něj působí ještě krajan stoper Michael Lüftner a slovenský tandem Tomáš Hubočan-Michal Ďuriš, zvládl tři hektické bitvy v předkolech Ligy mistrů a zajistil si historický postup do skupinové fáze evropských pohárů. Definitivní razítko na něj dal v penaltovém rozstřelu doma s Crvenou zvezdou Bělehrad právě plzeňský fotbalový světoběžník.

„Kyperská liga v dubnu předčasně skončila, v tu dobu jsme na tom byli s Anorthosis Famagusta bodově na špici průběžné tabulky stejně. Měli jsme sice horší skóre, ale rozhodovala bilance ze vzájemných zápasů, kterou jsme měli naopak lepší. U nich jsme uhráli bezbrankovou remízu a doma zvítězili 1:0. I když se oficiálně mistrovský titul neuděloval, fanoušci Omonie i my hráči si ho pro sebe počítáme a také jsme to řádně oslavili. Konečné pořadí se vytvářelo kvůli tomu, které týmy budou Kypr zastupovat v novém ročníku evropských pohárů. Dostali jsme hned potom dovolenou, v Česku jsem strávil přes měsíc, ani nepamatuji, kdy jsem byl takhle dlouho doma.

„CRVENA ZVEZDA SE VE VEDRU ZAVAŘILA…“

Všechny tři zápasy předkol Ligy mistrů jsme vyhráli až po prodloužení – v Arménii, ve Varšavě s Legií, kde se nám podařilo uhlídat „Peggyho“ (Tomáše Pekharta) a nyní doma s Crvenou zvezdou Bělehrad. Rozhodovalo se až v penaltovém rozstřelu, protože i po 120 odehraných minutách to bylo pořád 1:1. Hrálo se od osmnácti hodin, kdy bylo na teploměru 36 stupňů, což se ve druhé půli a v prodloužení ukázalo jako naše výhoda. Hosté se v tom vedru trochu zavařili, s exsparťanem Kangou, který kopal takovou druhou šestku, se spíš potkával na trávníku v soubojích Michal (Lüftner). Viditelně se kvůli narůstající únavě snažili zápas dovést do penalt. Mohli jsme rozhodnout dřív, třeba Bautheac měl po mém centru vyloženou šanci, kterou neproměnil. Trenér pak určil pětici exekutorů podle toho, jak jsme se na penaltu cítili. Šel jsem na ni, i když jsem ji naposledy kopal snad někdy v patnácti letech ještě v dorostu… Kupodivu jsem ani nebyl nijak nervózní, a dokonce jsme se v klubku na půlící čáře smáli, protože někdo z kluků řekl nějaký vtip v angličtině, která je v kabině naším hlavním jazykem.

„NA NÁŠ AUTOBUS ČEKALY TISÍCOVKY FANOUŠKŮ!“

Protože předtím dva hostující hráči penaltu neproměnili, po mojí trefě byl vítězný konec rozstřelu. Znamenalo to jistotu postupu do play-off Ligy mistrů a účasti v základní skupině Evropské ligy, což Omonia, i když je nejpopulárnějším kyperským klubem, nikdy nehrála! Fanoušci sice na stadionu nemohli být, ale jásali a slavili přímo v ulicích Nikósie, po obloze létaly spousty petard a světlic. Absolvovali jsme večer po utkání autobusem oslavné kolečko městem a zajeli pozdravit shromážděné fanoušky. Čekaly jich tam dobré tři až čtyři tisícovky, fotili se s námi aspoň přes sklo a byli všichni ohromně šťastní podobně jako my, že jsme se zasloužili o historický mezinárodní úspěch klubu.

„TRENÉR SE ROZHODL TŘICÁTNÍKY POŠETŘIT…“

Teď nás čeká nejtěžší soupeř ze všech – Olympiakos Pireus, který pravidelně hrává skupinovou fázi Ligy mistrů. Je ve dvojzápase jasným favoritem, do Řecka jedeme s jasným cílem – uhrát solidní výsledek pro domácí odvetu v příštím týdnu. Máme v kádru hodně třicátníků, já jsem z nich vlastně nejmladší, a trenér Berg se rozhodl většinu hráčů základní sestavy pošetřit právě na středeční úvodní venkovní utkání play-off Champions League. V sobotu navečer jsme ještě normálně trénovali, ale nedělní zápas doma s AEK Larnaka, který jsme vyhráli 2:1, jsme strávili na tribuně a po něm jsme si ještě střihli trénink. Podobně jsme kvůli Lize mistrů odpočívali v prvním ligovém kole na Paphosu.

„MÁME TU VLASTNÍ ČESKO-SLOVENSKOU KOMUNITU!“

Na zdejší vedra si cizinci prostě zvyknout nemohou, a i když tady začínám druhou sezonu, žádný výrazný posun k lepšímu v tomto směru nepociťuji. A myslím si, že ani v té příští, na kterou jsem v létě prodloužil smlouvu, se to nezmění. Vždyť ještě v půl deváté večer je tady třicet stupňů, během dne se vyšplhaly teploty až na úmorných 45 stupňů, takže když spadly na osmatřicet, tak si to všichni pochvalovali jako příjemné ochlazení… Snad jen někteří turisté jsou spokojeni, ale letos jich je zde na dovolené výrazně méně než třeba vloni. Ale na Čechy nebo Slováky kvůli karanténním omezením prakticky nenarazíte, jindy plné pláže jsou poloprázdné, jsou tady hlavně Angličané, Němci, Poláci nebo Rusové. Teď jsme jako země spadli do skupiny C, což znamená povinnou čtrnáctidenní karanténu po příletu. Díky tomu, že je Kypr ostrovem, tak si vláda dokáže COVID-19 pohlídat, aby se nerozšiřoval. Proto se taky uvolňují pravidla na počty diváků na fotbalových zápasech, dřív jich mohla být na stadionech třetina z jeho kapacity, nyní se to zvýšilo na polovinu, takže to u Omonie znamená deset tisíc fanoušků. My tady máme vlastní česko-slovenskou fotbalovou komunitu, po letním příchodu Michala Ďuriše se počty vyrovnaly na 2:2. Scházíme se pravidelně jako rodiny i mimo fotbal, jezdíme společně na výlety nebo na lodi, když je volno, tak grilujeme, kamarádí se manželky i děti.“