Jan Koller: „V Monaku se nenudím!“

Jan Koller: „V Monaku se nenudím!“

I když profesionální kariéru ukončil před sedmi lety, vypadá nejlepší střelec reprezentační historie JAN KOLLER vizuálně pořád stejně. Při červnové letenské rozlučce svého dlouholetého parťáka Tomáše Rosického i v hustém dešti a na podmáčeném trávníku dvoumetrový „Dino“ dokazoval, že po fotbalové stránce pranic neztratil ze svých předností. Vysvětlení je však poměrně jednoduché. V monackém knížectví, kde s rodinou trvale zakotvil, si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek pravidelných pohybových aktivit, které často sám vyhledává. Nebo za nimi vyrazí do Česka, kde je patronem reprezentace do 19 let, či do Dortmundu na akce nově utvořeného týmu legend Borussie.

Když jsme spolu nedávno mluvili, tak jste byl zrovna v Dortmundu…

„I v Borussii založili tým legend, jaký má třeba Liverpool, za který pravidelně jezdívají hrát „Šmíca“ (Vladimír Šmicer) s Patrikem Bergerem. Měli bychom na podobné zahraniční akce vyrazit jednou dvakrát do roka do světa. Už máme naplánovaný zájezd do Singapuru, manažerem je bývalý spoluhráč obránce Jörg Heinrich. Takové akce jsou fajn, protože se na nich potkáte s hráči, se kterými jste se třeba dlouhá léta neviděl, samozřejmě se při nich kromě odehrání fotbalových zápasů vzpomíná i na staré časy.“

Jezdíte také na akce bruselského Anderlechtu, ze kterého jste se odrazil do velkého fotbalu?

„Dokud tam byl bývalý dlouholetý majitel Constant Van den Stock, tak jsem do Anderlechtu rád jezdil, protože v klubu za něj panovala opravdu rodinná atmosféra. Asi i oni mě rádi viděli, protože mě často zvali na nejrůznější fotbalové akce. Teď nevím, jak to tam vypadá po příchodu nových majitelů. Na Anderlecht nedám dopustit i proto, že jsem si v něm zahrál nejlepší a nejofenzivnější fotbal.“

Nejblíž to z klubů, v nichž jste působil, máte samozřejmě doma v Monaku…

„Hraji za Hradní stráž prince Alberta!“

Jak jste do tohoto týmu panovníka knížectví dostal?

„Zlanařil mě před pěti lety jeden bývalý spoluhráč-brankář hrajeme něco jako místní podnikovou ligu. Když je finále, tak dorazí se podívat i princ Albert. Víc mě ale baví malý fotbal, ten jezdím hrát do Nice za tým, v němž jsou kluci, se kterými jsem kopal v Monaku.“

A co jinak ještě děláte pravidelně v Monaku?

„Starám se o rodinu, vozím dcery do školy, čtyřicet kilometrů od Monaka v kopcích za Nice máme chalupu, nebo spíš domek se zahradou, kde je čas od času také potřeba něco udělat a trávíme tam s rodinou i dost času. Věnuji se i dalším sportům, hlavně tenisu. Na amatérských turnajích, kterých se účastním, ale většinou vypadnu už v prvním nebo v druhém kole, s fyzičkou už to není nic moc. S výjimkou prázdninových měsíců jezdím pravidelně jednou týdně vždycky v neděli hrávat hokej do Nice, kde máme takovou partu lidí snad ze všech koutů světa – jsou tam Kanaďané, Fin, Němec, Rus, Holanďan. Dokonce jsme byli i na amatérských turnajích v Česku. Dřív hrávali i pravidelnou soutěž, ale mužstev tady moc není, muselo se jezdit šest hodin do Grenoblu, což nikoho moc nebavilo, a nakonec se to ani nedohrálo. Hrajeme jen proti sobě, jako ve fotbale jsem i na ledě útočníkem. Nyní zkouším hrát i padell, to je nový a hodně populární sport, něco mezi squashem a tenisem.“

Nyní jste patronem české reprezentační „devatenáctky“…

„Hodně mě to baví, chytlo mě to, je to i o dobré partě v realizačním týmu. S Honzou Suchopárkem, který je hlavním trenérem, a asistentem Míšou Horňákem jsme spolu hrávali, sedli jsme si i lidsky, proto jsem to taky vzal a na každý reprezentační sraz rád jezdím. Zapojuji se i do tréninků nebo když se hraje na dvě.“

Fušujete jim i do trenérského řemesla?

„To ne, trénování mě tolik nenaplňuje. Spíš mě zajímá skauting, sledovat hráče, udělat si přehled o šikovných klucích. Dřív jsem ho dělal externě pro Spartu, když tam byl Tomáš Požár, sledoval jsem první a druhou ligu, speciálně kluky, kterým bylo 23 nebo maximálně 24 let. No a pak přivedli třicátníky… Když na Letné Tomáše propustili, tak jsem skončil i já. Teď si dělám skauting pro sebe, chodím na domácí ligové zápasy Monaka a Nice, na mládežnické týmy, „béčka“ nebo „devatenáctky“.“

O trvalém návratu do Čech neuvažujete?

„Rodina si už tady zvykla, nechceme dcery vytrhávat ze zdejšího prostředí, kde mají své kamarádky, takže se do Čech vrátit nemíníme. Já jsem tam ale poměrně často kvůli fotbalovým věcem a povinnostem.“

Řadíte mezi ně i mistrovské zápasy rodné Smetanovy Lhoty?

„Už moc ne, registraci sice mám, ale nevím, kolik utkání za sezonu v okresním přeboru stihnu odehrát. V té minulé to byly jen čtyři zápasy, v útoku mě to už neláká, spíš nastupuji v záloze nebo jako stoper.“

Francie se od poloviny července pyšní titulem mistra světa. Sledoval jste šampionát v Rusku?

„Jen letmo, nebo pasáže některých utkání. Přímo jsem viděl v Samaře utkání Rusko – Uruguay, na které jsem dostal od vedení tamního klubu pozvání. Za ta léta, co jsem tam nebyl, se město úplně změnilo, je tam nové letiště a nyní i krásný fotbalový stadion. Francie patřila mezi favority na titul, ale v reprezentaci bylo největším problémem pro trenéry skloubit rozdílné mentality hráčů. Didier Deschamps to ale dokázal obdivuhodně zvládnout, že hráči potlačili svůj vrozený egoismus ve prospěch týmu. Vzal ty, kteří mu pasovali i charakterově do systému, ty problémové naopak nechal doma. Na druhou stranu, kdo jiný než on, bývalý kapitán mistrů světa a Evropy, by měl mít přirozený respekt a autoritu u hráčů. Myslím si také, že nadvláda Francouzů bude pokračovat i v dalších letech jako předtím dominovali Němci nebo Španělé. Současný reprezentační tým je nejen fotbalově výborný, ale také věkově skvěle poskládaný a jen s minimálními korekturami by měl odehrát i příští mistrovství světa v roce 2022. A do té doby jistě dorostou ještě další skvělí mladí hráči.“

Promítá se zlatý triumf i do zvýšeného zájmu diváků o ligový fotbal?

„Jak kde, Francie je v tomhle směru specifickou zemí. Tady v Monaku nikdy nebyl velký zájem o fotbal, protože to je kosmopolitní město, kde nemají ke klubu lidé vztah, jsou zde spíše cizinci než místní rodáci. V Nice je už fotbalová atmosféra na ligových utkáních velmi dobrá, o Marseille a Paříži ani nemluvě. PSG a Olympique Marseille jsou tradiční a nejpopulárnější francouzské kluby, kterým lidé z celé Francie hodně fandí. A jako jediní dokáží vyprodat v Monaku stadion…“

Ve špičkových evropských ligách hraje stále méně českých fotbalistů, třebaže řada z nich do nich odchází už v mladém věku, ale postupně se za nimi zavře voda…

„Je to o jejich hlavě, myšlení a hlavně o práci, někteří mladí kluci hřeší na svůj talent a nedávají fotbalu všechno. Snažíme se s nimi v „devatenáctce“ o tom mluvit, jsou pohodlnější a méně ctižádostivější, než jsme byli v jejich věku my. Myslím si, že je vůbec nejhorší, když jsou fotbalově i mentálně nevyzrálí, ale přesto odcházejí do zahraničí třeba po jen dobře odehrané půlce sezony. Třeba takový Kliment šel do bundesligy, když odehrál patnáct ligových zápasů za Jihlavu, a jeden za „jedenadvacítku“, který mu na EURO 2015 vyšel… Všem muselo být jasné, že ho to v Německu semele, protože tlak v bundeslize je neskutečný. Mně trvalo půl roku, než jsem se v Dortmundu adaptoval, a to jsem měl za sebou pětileté angažmá v Belgii! Nebo čerstvější odchod - Jan Žambůrek je talentovaný kluk a jde do Burnley, místo aby se zabydlel a prosadil ve Slavii… Stačí se podívat na příklady Vydry a Kalase, kteří jsou každý rok či půl rok v Anglii někde jinde. I oni by se potřebovali usadit, získat důvěru trenéra. Věčné změny klubového angažmá jim fotbalově určitě neprospívají.“

Jste s někým z bývalých spoluhráčů kromě Jana Suchopárka a Michala Horňáka v pravidelném kontaktu?

„S většinou kluků z nároďáku se potkávám při akcích Czech teamu 96, který vede Pavel Kuka, na jeho zápasy už ale jezdívají kluci z mladší generace. Asi nejvíc jsem v kontaktu s Romanem Týcem, který bydlí poblíž Mnichova. Se dvěma bývalými spoluhráči má celoroční fotbalovou akademii, dělají kempy pro mládež, viděl jsem i některé jeho tréninky, které jsou fakt dobré. Navíc trénuje futsalový tým, dokonce mi udělal registračku, abych za ně mohl jeden zápas v říjnu odehrát. Uděláme si tak trochu i žízeň, protože potom společně vyrazíme na Oktober fest, na kterém jsem nikdy nebyl, i když v Německu odehrál pět a půl sezony v bundeslize, i když na jaro 2008 v Norimberku bych nejradši zapomněl. Byl to omyl, hodili na nás s „Blážou“ (Jaromírem Blažkem), že jsme zavinili sestup a fanoušci nás málem lynčovali… Roman se taky zpátky do Česka nevrátí, on je už spíš Němcem a jeho dcera hraje za německou reprezentaci squash.“

Na schůzku v hotelu Marriott, který je v sousedství fotbalového stadionu AS Monako, jste dorazil na skútru. To je váš nejčastější dopravní prostředek uličkami Monte Carla?   

„Mohl bych sice s autem zaparkovat v garážích pod stadionem, ale tohle je lepší. Zaparkuji skútr naproti hotelu na chodníku, také s ním prokličkují zácpami v ulicích, než kdybych jel autem.“

JAN KOLLER                 

Narozen: 30. března 1973. Výška: 202 cm. Váha: 100 kg. Stav: ženatý, manželka Hedvika, dcery Hedvika (15) a Kateřina (10). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: Smetanova Lhota (1978 - 1989), ZVVZ Milevsko (1989 - 1994), AC Sparta Praha (1994 - 1996), KSC Lokeren (Belgie, 1996 - 1999), RSC Anderlecht Brusel (Belgie, 1999 - 2001), Borussia Dortmund (Německo, 2001 - 2006), AS Monaco (Francie, 2006 - 2008), 1. FC Norimberk (Německo, 2008), Křídla sovětů Samara (Rusko, 2008 - 2009), AS Cannes (Francie, 2010 - 2011). Reprezentace: 91 zápasů a 55 gólů. Největší úspěchy: třetí místo na EURO 2004 v Portugalsku, účastník MS 2006 v Německu, EURO 2000 v Belgii a Nizozemsku, EURO 2008 v Rakousku a Švýcarsku, finalista Poháru UEFA (2002), fotbalový mistr České republiky (1995), Belgie (2000, 2001) a Německa (2002), český mistr v plážovém fotbale (2013), historicky nejlepší reprezentační střelec, vítěz ankety Fotbalista roku 1999, nejlepší střelec belgické ligy (2000), člen Klubu ligových kanonýrů časopisu GÓL (180 gólů).