Dagmar Damková: „Nechtěla bych být videorozhodčím!“

Dagmar Damková: „Nechtěla bych být videorozhodčím!“

Když pomine delegaci FAČR, která se zúčastnila v předvečer mistrovství světa v Rusku kongresu FIFA a zhlédla i jeho úvod, tak jediným zástupcem českého fotbalu na šampionátu byla DAGMAR DAMKOVÁ. Komise rozhodčích FIFA, jejíž je členkou, ji delegovala do jednoho z hostitelských ruských měst Jekatěrinburgu, aby zde ve všech zápasech dohlížela na výkony arbitrů, kteří měli premiérově k dispozici i pomocníka – videorozhodčího.

Jak dlouho jste vlastně v dějišti světového šampionátu byla?
„Odletěla jsem do Ruska už 3. června a byla jsem osm dnů v Moskvě na rozhodcovské základně, kde se uskutečnil seminář, který probíhal ve stejném režimu jako klasické semináře rozhodčích. Ráno trénink zhruba tři hodiny na hřišti, kde se pořád praktikovala a procvičovala součinnost s videorozhodčím, aby to při utkáních co nejlépe fungovalo. Odpoledne jsme pak trávili na učebně, kde jsme probírali nejrůznější témata – hru rukou, držení, přestupky, fauly. Opakování je, jak se říká, matkou moudrosti, aby se všichni rozhodčí dostali na stejnou úroveň. Mezi tím jsme objížděli zúčastněné týmy s instrukcemi ohledně videa. Na setkáních s vedením týmů i s hráči se jim vysvětlovaly novinky, dostali asi dvacet ilustračních klipů možných situací, aby byli v obraze, co a jak.“

Který tým jste navštívila vy?
„Já jsem nikde na rozdíl od kolegů z komise nebyla, protože jsem odjížděla 11. června do Jekatěrinburgu. Měla jsem tam čtyři utkání. Mým jediným úkolem bylo zhodnotit výkony rozhodčích. Delegovaní rozhodčí přiletěli den před utkáním a den po něm se vraceli zpátky do Moskvy.“

Jak jste byla s jejich výkony spokojená?
„Musím říct, že jsme si už dělali legraci z toho, že v prvních třech utkáních v Jekatěrinburgu Egypt-Uruguay, Francie-Peru a Japonsko-Senegal nebyl vůbec použitý videorozhodčí, což je známka toho, že ho arbitr k rozhodování nepotřeboval. Ve štábu byl i jeden mladík, který měl na starost VAR systém, aby bezchybně fungovalo spojení s Moskvou, kde byla centrála. Zatímco my jsme byli spokojení, že se videorozhodčí nemusel do rozhodování zapojovat, on byl naopak z toho trochu smutný.“

Proč?
„Před utkáním Mexiko-Švédsko jsme měli mítink a Filip, tak se jmenoval, říkal. „Já, prosím, aby byl VAR!“ Oponovala jsem mu: „Ne, žádný VAR nebude jako v předchozích třech zápasech…“ Nakonec VAR byl, šlo o ruku, kterou argentinský rozhodčí Nestor Pitana nepískl a video mu potvrdilo správnost rozhodnutí. Filip byl spokojený, protože si moc přál, aby ho maminka viděla naživo v televizi, jak sedí při vchodu do kabin u velké obrazovky, ke které se chodí rozhodčí dívat na sporné situace…“

Zmínila jste mítink, ty se konaly pravidelně?
„Každý den ráno od deseti hodin byl mítink. Zhruba hodinu nás dvacet sedělo kolem stolu, jelo se kolečko a každý říkal, co je nového v oblasti, kterou má na starost, nebo jestli se případně vyskytl nějaký problém. Poprvé jsem na vlastní oči viděla, co se za takovým velkým turnajem skrývá za spoustu organizačních věcí. Když zápas pískáte, tak si to samozřejmě neuvědomujete. Nejvyšší osobou je generální koordinátor, který dostává veškeré informace a dává pokyny všem ostatním – řeší se ticketing, marketing, transport… Když přišla řada na mě, seděla jsem hned vedle něj, tak jsem jen opakovaně říkala, že ohledně rozhodčích je všechno O. K.“

V moskevské centrále se střídali u videa elitní rozhodčí. Myslíte si, že se do budoucna budou na tuhle novou profesi specializovat?
„To je otázka do budoucna. Když se podíváme třeba dvacet let zpátky, tak byli rozhodčí jedna skupina. Jednou šel pískat, podruhé mávat. Pak přišla doba, kdy se to rozdělilo na rozhodčí a asistenty, přidali si i brankoví sudí. Nyní stojíme u dalšího významného mezníku, osobně si myslím, že se rozhodčí rozdělí, ale spíš jde o časový horizont, kdy. Všichni rozhodčí VAR, kteří byli v Moskvě, fungují na této pozici v domácích ligových soutěžích, takže s tím už měli potřebné zkušenosti.“

Světový šampionát ještě není u konce, bude se teprve hrát o medaile. Jak se vám dosavadní výkony rozhodčí zamlouvají?
„Máme pozitivní ohlasy na výkony rozhodčích, samozřejmě některá utkání jsou těžší, některá lehčí. Když to vezmu v globálu, tak můžeme být spokojeni. Doufám, že to vydrží až do konce šampionátu!“

UEFA se zavedení videa ve svých soutěžích dost dlouho bránila. Čekalo se na to, jak se osvědčí na mistrovství světa?
„Bylo dopředu avizováno, že Rusko bude odrazovým můstkem pro UEFA, další kontinentální konfederace i národní svazy. Proto se o tomto šampionátu bude mluvit jako o průlomovém.“

A co Česko, které se již do zavádění videa v nejvyšší soutěži zapojilo, ale ještě ne v plném režimu?
„Když bude u nás video zavedeno, tak by mělo být na každém ligovém utkání, ať je to spravedlivé. Nevidím do toho až tolik, jak je to finančně náročné, není to také technologicky jednoduché. Vyškolit rozhodčí-specialisty by takovým problémem nemělo být. Na druhou stranu bych osobně nechtěla být videorozhodčím!“

Z jakého důvodu?
„Když jsem v Moskvě viděla, na co všechno se musí soustředit, jak musejí být pohotoví, tak zlatě být na hřišti s píšťalkou! Jsou u videa ve čtyřech, jeden z nich je specialista-asistent na ofsajdy, jeden dozoruje úplně všechno. U národních asociací to budou jeden, maximálně dva lidé na utkání. Bavila jsem se na tohle téma s Italy. Gianluca Rocchi, který v Jekatěrinburgu pískal utkání Japonsko – Senegal, mi říkal, že to chtěli zavést ve druhé lize, v Serii B. Ale museli to odmítnout, protože prostě nemají proškolené lidi. To je ta prvotní personální věc, pak jsou tu přenosové vozy.“

Jak se k této průlomové novince stavějí zkušení rozhodčí, kteří už mají nakročeno do „důchodu“ a mistrovství světa v Rusku pro ně bylo vrcholem kariéry?
„Je to individuální. Když chcete jet v nějakém vlaku, tak se mu musíte přizpůsobit, ono vám také nic jiného nezbývá… Bjorn Kuipers, který je jedním z věkově i služebně nejstarších rozhodčích, zažil ve své kariéře všechno možné, jak to postupně přicházelo. Jen si mi stěžoval, že jim dali hrozně velká sluchátka, a tak si dal do ucha svoje vlastní, na která byl už zvyklý. Musí se prostě cítit v pohodě a nerozptylovat se třeba nějakými detaily. Teď řeknu obecně jednu věc. Když se rozhodčí dozví od kolegů, že by se měl jít na nějakou situaci podívat, tak hrozně záleží na tom, aby ho to nerozhodilo. Dává mu to totiž informaci: já jsem asi udělal chybu… Musí být ale natolik silná osobnost, aby s tím dokázal pracovat dál, aby to nepoznamenalo jeho výkon v dalším průběhu utkání. Slabší kusy prostě odpadají… Video je ve prospěch fotbalu, proto se to dělá. Aby byl spravedlivý výsledek, protože lidské oko prostě nemůže všechno pojmout, není to v lidských schopnostech. Ale hlavní rozhodnutí je pořád na rozhodčím, protože videorozhodčí je jen jeho pomocníkem.“

Bude se nyní měnit i programová skladba seminářů rozhodčích?
„Bude se to muset samozřejmě uzpůsobit. Jestli k tomu přistoupíme na UEFA, tak musí nastat obrovské školení rozhodčích. FIFA věnovala přípravě na mistrovství světa v Rusku dva roky, kdy se rozhodčí školili, absolvovali hodně seminářů a turnajů, na kterých se zavedení videa praktikovalo a procvičovalo – juniorské světové šampionáty nebo loňský Konfederační pohár FIFA v Rusku či mistrovství světa klubů. Semináře měli v únoru, v březnu, v dubnu, týden pak před samotným zahájením šampionátu. Je to spousta věcí a přípravy, kterou lidé ani nevidí. Nejde prostě jen říct: uděláme to, musí se to nacvičit. Tohle všechno budou muset absolvovat i konfederace a národní svazy, když se rozhodnout zavést video. Když zůstanu u rozhodčích, tak ne každý si za tu obrazovku může sednout a ne každý na to má buňky. Může se stát, že specialisty budou rozhodčí, kteří třeba z nějakého důvodu fyzicky nesplňují testy.“

Mohou si špičkoví arbitři tímto způsobem prodloužit kariéru, která je věkově ohraničená?
„O tom se ještě nediskutovalo. Vím, že v některých zemích to dělají právě vysloužilí rozhodčí, kteří už ukončili kariéru. Ale já osobně si myslím, že by to měli dělat aktivní rozhodčí. Všechno se rychle vyvíjí a oni jsou pořád uvnitř tohoto procesu.“

Vy máte také hodně zrychlený život! Co vás fotbalového čeká během prázdnin?
„Teď jedu na mistrovství Evropy devatenáctek dívek do Švýcarska, když skončí, tak hned druhý den začíná každoroční seminář rozhodčích UEFA Elite před play-off Ligy mistrů a Evropské ligy, na kterém jsou dohromady muži i ženy. A po tomto třídenním semináři odlétám do Spojených států na turnaj patnáctek, kde jsou rozhodčí, kteří ještě nemají odznak FIFA. Bavila jsem se s kolegou z komise rozhodčích FIFA Brianem Hallem, který zastupuje CONCACAF. Vyžádal si mě, abych jim pomohla s rozvojem těchto mladých rozhodčích, rozebírat turnajová utkání, udělat s nimi seminář a vidět na vlastní oči potenciál, který tam mají. V Česku budu až ve druhé polovině srpna, kdy se vracím… Na týdenní dovolenou pojedeme až v září.“

DAGMAR DAMKOVÁ

Narozena: 29. prosince 1974. Kariéra s píšťalkou: pískala od 21 let, skončila v roce 2011. V české lize odřídila 45 zápasů, na mezinárodní scéně 101 utkání. Zúčastnila se olympijských turnajů 2004 v Aténách a 2008 v Pekingu, kde řídila finále. O rok dříve byla na MS žen v Číně. Funkcionářská kariéra: členka Komise rozhodčích FIFA (od 2017), členka Komise rozhodčích UEFA (od 2011), předsedkyně Komise rozhodčích FAČR (2011-2016), předsedkyně Řídící komise pro Čechy (od 2013), členka VV FAČR (od 2013), předsedkyně ženského fotbalu (od 2009).