Bílé noci a žlutá řeka
Dvě barvy se slily dočasně v jednu v „Benátkách severu“, jak se také přezdívá Petrohradu, více jak pětimilionové metropoli na řece Něvě. Letošní rovnodennost, která je zde ve znamení proslulých bílých nocí, se totiž termínově svezla s masivním přesunem brazilských fanoušků do dějiště zápasu „kanárků“ s Kostarikou.
A protože jeho výkop byl stanovený již na odpoledne, dorazily tisícovky žlutě oděných Brazilců a jejich ženských či dětských doprovodů do petrohradských ulic o den dříve. Jejich národní barvy dominovaly i při noční prodloužené dávno přes půlnoc u zvedajících se mostů přes Něvu, odkud je nádherný výhled také na většinu krásně osvícených paláců a dalších památek. Ani příchod chladnějšího počasí s vytrvalým dešťovým doprovodem, na který většina z nich nebyla oblečením připravena, nezmrazila natěšení na druhý duel ve skupině E. Také v nočních klubech a dalších „osvěžovnách“, které byly našlapané k prasknutí, převládala pomyslná brazilská samba. Další důvod k uvolněnému veselí dostali na dálku od největších jihoamerických rivalů Argentinců, kteří večer v Nižném Novgorodu museli skousnout potupnou „trojku“ od Chorvatů. Proto byli také příznivci, odění v kostkovaných červenobílých dresech, vítanými společníky na národnostně pestře promíchané párty, která doznívala ještě v pátečním dopoledni.
To už se valila žlutá řeka převážně metrem k funkcionalistickému Krestovskému stadionu, připomínajícím z dálky obrovský létající talíř, který přistál na okraji Petrohradu. A z bojových chorálů zaznívala často jména dvou největších argentinských fotbalových hvězd minulosti i současnosti – Maradony a Messiho, ovšem v hanlivé rovině…
Jenže v první půli to nebyla pravá brazilská káva, na kterou se fotbaloví fajnšmekři na celém světě těšili. Kostarický gólman Keylor Navas ve službách madridského „bílého baletu“ nemusel prakticky vůbec zasahovat. Po přestávce se už hrálo takřka výhradně před jeho šestnáctkou a brankou. S utíkajícím časem trnuli fanoušci ve žlutém, jestli vůbec jejich miláčci, tentokrát hrající celí v modrém, alespoň jeden gól vstřelí. Naděje jim svitla, když nizozemský rozhodčí Kuipers odpískal penaltu za stažení Neymara, ale po zhlédnutí videa zase zhasla. Dočkali se až v první minutě nastaveného času, kdy střídající Roberto Firmino oprášil nedávnou liverpoolskou spolupráci. Po jeho vyhraném vzdušném souboji se dvěma obránci Kostariky se sice nejprve k míči dostal Gabriel Jesus, ale zezadu nabíhající Philippe Coutinho prostřelil „jesličkami“ padajícího Navase. Brazilská lavička explodovala nadšením, vyběhl i trenér Tite, kterého vzápětí nechtěně srazil na trávník obránce Filipe Luis! A když naskočila 97. minuta, dočkal se konečně také Neymar, kterému naservíroval na zlatém podnose nezištnou přihrávku před opuštěnou branku další čerstvý forvard Douglas Costa.
Žlutá radost propukla podruhé a ještě s větší intenzitou, protože první výhru Brazilcům a tím i razantní nakročení do vyřazovacích bojů už nikdo nesebere. A v další bílé petrohradské noci se mohlo slavit až do rána, neboť do středečního zápasu se Srbskem a přepravy do Moskvy je ještě daleko…
Václav Tichý, Petrohrad