Stal se z něj penaltový specialista. Obránce Českých Budějovic BENJAMIN ČOLIČ proměnil v jarní části české ligy tři pokutové kopy v řadě, pokaždé tím přispěl k vítězství. Také díky devětadvacetiletému Bosňanovi vlétlo Dynamo do druhé části ve velké pohodě, ze čtyř zápasů bralo deset bodů.

„DESET BODŮ JE VYNIKAJÍCÍCH“

„V sobotu na Slovácku jsme sice neprodloužili vítěznou sérii, ale bod z venku bereme. Slovácko má velkou formu, vyhrálo několik utkání za sebou. Musíme zůstat všichni nadále pokorní. Na druhou stranu, kdyby mi někdo před zápasem řekl, že získáme bod, bral bych to všemi deseti. Ale podle jeho průběhu, myslím, že Slovácko musí být s remízou spokojenější. Klidně jsme mohli zvítězit. Měli jsme větší šance. V jarní části jsme získali deset bodů ze čtyř utkání. Tedy skoro maximum, což je vynikající bilance. Nemůžu tvrdit, že bych něco takového čekal. Každopádně jsme hodně spokojení. Navíc se nám daří i herně.

„MOHL BYCH SE JEŠTĚ NĚKAM POSUNOUT“

Dostali jsme ve čtyřech posledních zápasech jen jeden gól, což je skvělá vizitka celého mužstva. Obranná čtyřka i s gólmanem fungujeme super. Brání ale úplně celý mančaft, hodně nám pomáhají střední záložníci, naběhají ke dvanácti kilometrům. Makají i křídla, famózní je útočník Patrik Brandtner. Není to klasický hrot, ale strašně moc toho naběhá, pomáhá nám tím. Mám radost, že se nám takhle daří, mám z našeho projevu dobrý pocit. Táhneme všichni za jeden provaz, což se nám vyplácí. Potom vyniknou i individuální výkony. Daří se i mně. Neříkám, že jsem mladý, ale myslím, že bych se ještě někam mohl posunout. Třeba jinam do zahraničí. Uvidíme, co bude na konci sezony.

„ZATÍM JSEM DAL VŠECHNY PENALTY“

Těší mě, že mužstvu pomáhám i góly. Povedlo se mi proměnit tři pokutové kopy v řadě. Minulou sezonu je kopal Lukáš Havel. Teď jsme dlouho žádný nekopali. Když se trenér ptal, kdo by na sebe vzal zodpovědnost, řekl jsem, že si penalty klidně vezmu. Když jsem hrával v Bosně, nějaké penalty jsem kopal. Zatím jsem vždycky proměnil. Zase jich tedy nebylo sto, možná osm, devět. Není jednoduché ji dát. Já si nikdy dopředu nevybírám stranu, rozhodnu se na poslední chvíli. Snažím se čekat na pohyb gólmana a poslat balon ke druhé tyči. Ale třeba s Příbramí jsem byl na devadesát procent přesvědčený, že brankář skočí do svojí pravé strany.

„PĚT GÓLŮ JE SOLIDNÍCH“

Snažím se penalty trénovat, občas po tréninku se jim i přímým kopům věnuju. I díky pokutovým kopům mám v této sezoně na kontě už pět vstřelených gólů, což je na krajního obránce docela solidní. Dosavadní rekord jsem měl v Bosně, kde jsem dal za půl sezony v jednom klubu čtyři branky. Teď mám za stejné období v Dynamu už o jeden víc. Hranice deseti gólů je sice lákavá, ale vůbec na ni nemyslím. Není úplně v popisu mé práce být kanonýrem. Ale pokud mám příležitost, tlačím se do koncovky. Ale kolik budu mít na konci sezony branek, na tohle opravdu nemyslím.

„ANI V KARVINÉ MI NEBYLO ŠPATNĚ“

Před příchodem do Budějovic jsem hrával v Karviné. O ní se kluci, kteří nejsou odtamtud, nevyjadřují úplně hezky. Já to mám ale jinak. Na prvním místě je rodina, pak fotbal, potom jiné věci. V Karviné jsem byl s rodinou. Je úplně jedno, jestli jsme bydleli v Karviné, v Českých Budějovicích nebo v Praze. Jasně, je asi o něco lepší, když jde o větší město. Je mi ale vážně lhostejné, jestli žiju s rodinou v Budějovicích nebo v Paříži. Dělal bych věci stejně. Takže ani v Karviné mi nebylo špatně. Snad jen je výhoda, že v Budějovicích žije hodně lidí z Balkánu. Vlastní možná polovinu podniků v centru města, jsem tady skoro jako doma.“ (smích)