Aleš Hruška: „Nikdy nic nebalím!“

Aleš Hruška: „Nikdy nic nebalím!“

V létě 2017 zažíval frustraci. S Příbramí sestoupil z první ligy, nevěděl, co bude dál. Brankáři ALEŠI HRUŠKOVI se honila hlavou i myšlenka, že s fotbalem sekne. Vtom mu zazvonil mobil, hlas z druhého konce mu nabídl angažmá v plzeňské Viktorii. A Hruškův pohádkový příběh mohl začít. S Plzní vyhrál titul, odchytal kompletní Evropskou ligu, v Lize mistrů stál dvakrát proti Realu Madrid...

Překonala realita očekávání, se kterým jste do Plzně přicházel?

„Představu jsem tehdy neměl vesměs žádnou. Věděl jsem, že jde o klub, který vyhrává českou ligu, startuje v evropských pohárech. Šlo o výzvu. Sám sobě si dokázat, že na to mám. Ten rok a půl pro mě byl...“

... pohádkový?

„Beru to tak, že jsem konečně začal hrát fotbal. Zachytal jsem si Evropskou ligu, Ligu mistrů. A pár zápasů v lize, ve kterých šlo o titul, nikoli o záchranu, jak jsem býval zvyklý. Beru plzeňskou štaci pozitivně. Nenapadá mě jiné slovo, který by ji lépe vystihovalo. Teď v říjnu jsem se dostal do brány, vydržel v ní až do konce podzimu. Uvidíme, jestli v ní na jaře zůstanu.“

Když se ohlédnete rok a půl zpátky, co se vám po sestupu s Příbramí honilo hlavou?

„Myšlenek bylo víc. Fotbal dělám, protože mě baví. Neberu ho jako zaměstnání, jako možná většina jedinců. Sestup byl pro mě šokem. Sice jsem hrával vesměs o záchranu, ale nikdy jsem si nepřipouštěl, že bych z ligy mohl spadnout. Najednou to byla realita.“

Jaké myšlenky jste měl?

„Chtěl jsem pokračovat, ale věděl jsem, co druhá liga obnáší, prošel jsem jí. Sám jsem byl zvědavý, jak budu fungovat. Objevily se i myšlenky, že s fotbalem za nějaký čas skončím. Mám tři děti, trápit se někde a chodit domů otrávenej... Taková varianta se mi vůbec nezamlouvala.“

Byla ve hře možnost, že fotbal opustíte úplně?

„Jsem spíš typem člověka, který situaci řeší až ve chvíli, kdy nastane. Než abych přemýšlel, co by, kdyby a byl z toho pak překvapený. Říkal jsem si, že půlrok do zimy vydržím, získám čas na rozmyšlenou, co dál. Možností byla a je spousta. Jsem zdravý, můžu dělat spoustu věcí.“

Nyní máte, počítám, jiné myšlenky.

„Výhled je podstatně odlišný než před rokem a půl. Končit se mi nechce.“ (směje se)

Byla nabídka Plzně určitým vysvobozením?

„Přišla z čistého nebe, byl jsem hrozně rád.“

Tehdy se Viktorii zranila jednička Matúš Kozáčik. Říkáte si, kde byste nyní byl, kdyby se nezranil?

„Tohle nemá smysl řešit. Ona se totiž většina věcí, které přijdou, děje souhrou několika náhod.“

Věříte na osud? Že vám v Plzni vykompenzoval období, během kterého jste znal prakticky jen boj o záchranu?

„Víte, já nikdy nic nebalím. Nepatřím mezi ty, kteří by plakali, když se věci nedaří podle představ. Klepu si na zuby - jsem zdravý, mám zdravou rodinu, což je priorita. Jestli něco přijde nebo nepřijde, tím se nemá smysl zaobírat. Člověk tomu ale musí jít naproti. Prací, přístupem, životními postoji. Pak si ho to najde.“

Jste životní optimista?

„Nevím, jestli přímo optimista, ale určitě nejsem negativní člověk. Myslím, že jsem racionální, pragmatický. Když to shrnu, nejsem extrémní optimista, ani přehnaně negativní člověk.“

Působíte jako flegmatik.

„Trochu asi jo, ale vytočit jde každý člověk. I sebevíc flegmatický. Také mám momenty, kdy to se mnou hne.“

Angažmá v Plzni jste odstartoval fantastickým výkonem v odvetě play off v Larnace, Viktorii jste vychytal postup do skupiny Evropské ligy. Byl pro vás zápas na Kypru znamením, že se ve Viktorii prosadíte?

„Nechci podceňovat Příbram, ale když přijdete do Plzně, je to jiný svět. Od zázemí, obyčejného fasování věcí po stadion a regeneraci. Prostě jsem byl rád, že v Plzni jsem. Neřešil jsem, jestli chytám nebo nechytám. Bral jsem to tak, že musím být připravený, kdybych šel do brány. Že se mi povedl zápas v Larnace, žádné znamení nebylo. Prostě tempo, v jakém jsem do Plzně najel, se snažím pořád držet.“

Po Larnace se na vás ale snášela chvála ze všech stran.

„Není mi už dvaadvacet, jsem nad věcí. Příští zápas mi může proklouznout balon mezi rukama a bude všechno jinak.“

Říkáte, že Plzeň je jiný svět. Překvapilo vás v klubu něco?

„Spíš jsem si utvrdil myšlenky, představy, které jsem o Viktorce měl. Překvapený jsem nebyl.“

Načichl jste pověstnou vítěznou mentalitou plzeňské kabiny?

„Člověk má vítěznou mentalitu v sobě. I když nevyhrává každý týden, jako předtím v Příbrami. V Plzni je to rozjeté, člověka to vezme s sebou.“

Tým se dokáže v důležitých momentech vybičovat, většinou je zvládá. I díky původnímu plzeňskému jádru, jehož části ve Viktorii nadále jsou.

„Souhlasím. Je tu Limba (obránce David Limberský), Plzeňák každým coulem. A další kluci z původního jádra okolo něj. Klub navíc vybírá jako posily hráče, kteří nejsou sobci. V Plzni se tvoří tým, ne jednotlivci.“

To se ukázalo i na podzim, kdy jste dokázali vyhrát dva závěrečné zápasy ve skupině Ligy mistrů a uhájit třetí příčku. Mimochodem, v Champions League jste debutoval stylově: na stadionu Realu Madrid. Jak s odstupem času ten zápas vnímáte?

„Především jako obrovský zážitek. Tři roky nazpět jsem spíš přemýšlel, že seženu letenku a lístek a poletím se na Ligu mistrů podívat. Najednou jsem Champions League zažil jako hráč. Neskutečný.“

Štípete se občas, jestli se vám všechno nezdá? Mistrovský titul, osmifinále Evropské ligy, skupina Ligy mistrů a zápasy proti Realu Madrid...

„To zase ne. Liga mistrů na San Bernabeu ale byla velká třešnička.“

Ukořistil jste dresy gólmanů Realu Navase a Courtoise?

„Dresy nesbírám. Na venkovní zápasy Ligy mistrů se mnou ale jezdili manželka se synem. Oba dresy jsem synovi hodil na tribunu. Takže je má on. (směje se)

Byl pro vás ještě silnějším zážitkem postupový domácí zápas s AS Řím?

„Myslím, že Liga mistrů byla zážitkem celkově. Všichni o ní básní, ale kdo ji nezažil... Opravdu nádhera. Před rokem a půl jsem chytal poprvé skupinu Evropské ligy, už tam zápasy venku pro mě byly zajímavé. Liga mistrů je ještě o dvě úrovně výš.“

Po výhře nad Římem jste ale v Doosan Areně slavili postup...

„Když vezmu dva vítězné zápasy, na CSKA a doma s Římem, z pohledu gólmana se mi víc líbil zápas v Moskvě. Ten jsem si užil víc. V Plzni s námi hnul poločasový výsledek z Madridu, který prohrával s CSKA, a my jsme museli Řím porazit.“

Což se povedlo. Vůbec závěr podzimu Viktorii vyšel, chytila formu. Nemrzelo vás, že je zimní pauza?

„Říkám vždycky, že je škoda, že podzim končí. Volno a přecházení do přípravy mě moc nebere. Přivítal bych, kdyby se hrálo v kuse. Nebo jen s krátkou přestávkou, jako v Německu.“

Do jara vstoupíte se čtyřbodovou ztrátou na Slavii, která odehrála podzim ve velkém stylu. Nakolik věříte obhajobě titulu?

„Myslím, že nemáme důvod nic vzdávat. V tříbodovém systému jde o zanedbatelné manko. Druhé jarní kolo máme Slavii doma, začátek tedy bude důležitý.“

ALEŠ HRUŠKA

Narozen: 23. listopadu 1985. Výška: 190 cm. Váha: 84 kg. Stav: ženatý, manželka Romana, syn Benjamin (8), dcery Chloe (6) a Cruiz (4). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: AC Sparta Praha (1992-2005), Viktoria Žižkov (2005-2007), 1. FK Příbram (2007-2014), FK Mladá Boleslav (2014-2015), 1. FK Příbram (2015-2017), Viktoria Plzeň (2017-?). Česká liga: 238 zápasů. Největší úspěchy: účastník základní skupiny Ligy mistrů (2018), účastník osmifinále Evropské ligy (2018), postup do jarní fáze Evropské ligy (2018), mistr české ligy (2018), člen reprezentačních výběrů ČR do 15, 17 a 18 let.